Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 27

,,Tati?" Vydechla jsem překvapeně, když jsem spatřila svého otce sedět v černém koženém křesle u okna se sklenkou whiskey v ruce. Musím říct, že mě vyděsil, opravdu dost. Hlavně z toho důvodu, jak vypadal.

Bledá kůže, rozcuchané mastné vlasy, výrazné tmavé kruhy pod očima, neoholené strniště a vyhublá postava. Táta byl vždycky chlap jako hora, nikdy se ničeho ani nikoho nebál, působil tak, ale teď? Teď vypadal tak křehce, že kdyby jste ho postavili rozsypal by se vám před očima.

Přistoupila jsem ke křeslu a chystala se tátu chytit za ruku, když se zvedla a prudce mě uhodila do tváře. Bylo to tak nečekané, že jsem ztratila rovnováhu a padla na zadek, přesně ve chvíli, kdy se táta prudce postavil a namířil na mě hlaveň pistole. Zastavilo se mi srdce.

Co se to kurwa děje?!!!

,,Tati?" Šeptla jsem tiše, držíce se za tvář, kterou jsem měla v jednom ohni.

,,Co se děje? Proč...proč tahle vypadáš? A proč...?" Nedokázala jsem doříct otázku, protože mi začali už nekontrolovatelně téct po tváři slzy. Nemohla jsem dýchat, děsně mě bolelo vidět, jak muž, co by na mě nikdy nesáhl teď na mě míří pistolí a dívá se na mě, jako bych byla nějaká odporná špína na jeho botě.

,,Tati..." Šeptla jsem nakřaple od breku.

,,Neoslovuj mě tak!" Vykřikl tak hlasitě, až jsem s sebou škubla.

,,Už nikdy mi tak neříkej" řekl už klidněji a znovu se sedl, zbraň položil na skleněný konferenční stolek a upil ze sklenky alkoholu. Zavřel unaveně oči a během vteřiny to byl on, kdo se rozbrečel.

Nerozuměla jsem tomu. Nerozuměla jsem už vůbec ničemu a děsilo mě to. Děsilo mě, už i podle výrazu tátovi tváře, že se všechno kolem bortí jako domeček z karet. Nakonec jsem se ale postavila, už bez pláče a koukla na muže, který byl mým otcem.

,,Co je? Co na mě tak čumíš? Co chceš slyšet?!" Vyhrkl na mě. Táhl z něj alkohol a smrad z cigaret.

,,Proč?" To bylo jediné na co jsem se zmohla, protože kdybych to měla všechno vyjmenovat, selžou mi hlasivky hned na začátku.

,,Proč?" Zopakoval táta otázku posměšně. ,,Je spoustu odpovědí Jane, opravdu spoustu" opět upil ze sklenky, polkl a popotáhl. Koukl na mě bez jakéhokoliv výrazu ve tváře. Jen si mě chladně prohlížel jeho skleněnýma modrýma očima. ,,Christina.......Christina minulý týden zemřela" vydechl otec a jeho výraz se změnil, změnil se na ten zlomený a bolestný výraz, který jsem před chvilkou viděla.

A co já ?

Necítila jsem nic.....vůbec nic......Christina Williams byla má matka, aspoň na těch pár šťastných i bolestných chvil, byla mou rodinou a mým vzorem a já jsem po informaci, že je mrtvá neuronila ani slzu. V mém životě bylo už tolik ztráty mých blízkých, že to s se mnou neudělalo vůbec nic, upělo na mě samotné tolik smrti, jako bych, už já sama byla jen mrtvola, co chodí po světě s kosou v ruce místo samotné smrtky.

Chvilku jsem jen nepřítomně koukala do země, než jsem zvedla pohled k muži sedícího v křesle, jakmile jsem to ale udělala, další facka přistála na mé tváři. ,,Nic na to neřekneš?! Budeš jen tupě čumět?!! Beztak je to tvá vina! Jenom tvoje!!!!!" Rozeřval se, vzal sklenku se zbytkem alkoholu a hodil i po mně. Alkohol se vylil vedle, ale sklenka mě zasáhla do hlavy a poté spadla vedle mě aniž by se robila, byl to totiž pořádný kus skla, takže když to po mně hodil a já dostala pořádný headshot, na chvíli se mi rozmlžilo vidění.

,,Je to tvá vina! Kdyby se Christina starala o sebe a svou nemoc, mohla chodit k lékaři a zkusit se léčit, ale takhle musela trénovat tebe a pomáhat ti a tak k lékaři chodit nemohla.....je to tvoje vina, kvůli tobě zemřela a teď jsem tady, abych se za ní pomstila a ukon-" užuž se natahoval po zbrani, ale já jsem byla rychlejší. Popadla jsem zbraň, rychle se postavila a namířila hlaveň na jeho hlavu, kvůli alkoholu nestačil ani zareagovat, takže jsem měla značnou výhodu, ale když byl teď opilý, byl i nevyzpytatelný a to tu výhodu dělalo možná jen na určitý čas, modlím se ke všem bohům, aby mi ten čas stačil na útěk. To bych ale nesměla být hloupá.....

,,Nevěděla jsem, že je matka nemocná, nikdy mi o tom neřekla a já jsem na ní nikdy nemoc neviděla! Nemůžu za to, máma byla úžasná žena a myslím, že nechtěla abychom jí litovali. Kdyby ano....řekla by to, mě i tobě... Tak jako já, sis taky ničeho nevšiml, tak proč to házíš jen na mě, nebýt vás, nikdy by jste mě nemuseli adoptovávat a učit vraždit na vaše rozkazy!!! Myslíš si, že jsem to chtěla? Nechtěla....jediné, co jsem si kdy přála, bylo studovat a být třeba doktorkou, nebo právničkou, abych měla peníze a mohla se postarat o svou rodinu, o svou pravou rodinu! A teď? Teď tu stojím a mířím zbraní na muže, který může za to, že se tak nestalo..."

,,O čem to mluvíš?" Promluvil chraplavě po chvíli ticha.

,,Myslíš si, že to nevím? Opravdu? Tak to si hloupější, než vypadáš, protože s informacemi, ke kterým jsi mi poskytl přístup, jsem se dozvěděla všechno......Měli jste to totiž všechno naplánovaný....! Všechno!" Aaron stále nevěděl, o čem to mluvím a to mě tak neskutečně vytáčelo. Možná za to mohl alkohol, který měl v krvi, ale byla to i jeho blbost a možná i přetvářka. Ale mě neoblbne, protože už je to nějaký čas, co vím pravdu...

Ten den, kdy na náš statek v mé rodné domovině přijeli ti muži, kteří vyvraždili nejen mou rodinu ale i ves, to bylo celé naplánované. Hlava té mafie, co nás napadla, byl totiž bratr mého "otce", který si to s ním všechno domluvil. Věděl totiž, když povraždí dospělé a vezme jejich děti do zajetí, že po pár letech pochcípají a ti co přežijí a dostanou se ven a poté do děcáku, že je hned adoptují a udělají z nich vrahy pro jejich plány. Bylo to totiž takhle vždycky.

Pokaždé do nějaké vesnice (hlavně v Irsku odkud pocházím) přijelo několik aut a ves byla během pár hodin hřbitovem, děti pak byly poslány na "převýchovu" jak tomu říkali, kde byly psychicky i fyzicky týrány, dokud je nezlomili a oni ze samého zoufalství a strachu o svůj život, někoho z jejich lidí zabili. Probíhalo to i teď i v tuhle dobu, ale v mé době, jsem byla jediná vhodná kandidátka, protože většina dětí z mé vesnice na převýchově zemřeli, hlavně na různé infekce a zranění z násilí, které na nich bylo pácháno a všechno tohle měl na svědomí tenhle muž. Všechny ty roky, kdy mě znásilňovali, bili a týrali on sledoval a když jsem se dostala ven, přiletěl jako anděl strážný na křídlech ze světla, ale pravda byla, že on byl celou dobu ten temný démon,který za všechno mohl.

Ruce, ve kterých jsem svírala zbraň, se mi začaly nekontrolovatelně klepat. Chvílemi mi bylo horko, poté zima. Celé tělo se mi třáslo při těch vzpomínkách na ty doteky a smích, kdy jsem prosila, aby přestali. Z očí mi začali téct slzy, nohy se mi klepaly jak želatina takže se mi v dalším okamžiku podlomily a já skončila opět na zemi. Bylo mi to ale jedno, bylo mi to už všechno jedno, objala jsem si kolena a hystericky se rozbrečela.

Nezůstalo mi už vůbec nic. 

Nikdo....

Už vůbec nikdo.....

Nevím co se dělo, ale když jsem vzhlédla, udělala jsem to protože se jsem zaslechla šouravé kroky směrem pryč. Táta se šoural pryč, oblékal si přitom kabát a koukal nepřítomně před sebe. Sledovala jsem ho jako ostříž, i když jsem měla od slz spíše zamlžen zrak.

,,Dokonči úkol, to je poslední o co tě žádám, poté se naše cesty rozdělují. Můžeš si jet kam chceš, ale už se ke mně nikdy nevracej, jestli tě ještě jednou uvidím, zabiju tě."

TO BE CONTINUED...

Tak a další kapitolka je za námi :) omlouvám se za delší neaktivitu, neměla jsem moc nápady na pokračování :/

27 kapitola za námi :) do konce máme už nějaké 3 max. 4 kapitoly a je konec...to to rychle uteklo co? Ale přitom 22. srpna to už bude rok, co jsem zveřejnila první kapitolu a pokud tomu má lenost i fantazie dá, možná by mohla v tomto termínu i tato kniha skončit :D

Ale nezoufejte lidičky, chystám pokračování ^^ vše zveřejním na závěru knihy, takže všechny informace budete mít k dispozici :)

Jinak líbila se vám kapitola? Co říkáte na celou pravdu o Jane a její adopci? Zaskočilo vás to ? :D Napište mi jestli jo, protože upřímně, by mě dost zajímalo, koho ten zvrat na konci překvapil :)

Každopádně, další kapitolu vydám co nejdříve, takže o to strach nemějte 

Nebudu to nějak dál protahovat, přeji vám všem dobrou noc a sladké sny :333

~Leny

PS: Omluvte případné chyby