Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 30

,,Připravena?" Zeptal se Nick a já na něj koukla. Seděli jsme v jeho černé Audi, která stála před Petersonovou společností PetersonBuildings s.r.o., která hrála všemi barvami a bylo jí vidět už z dálky. Nejistě jsem se na něj koukla a on se jen konejšivě usmál a natáhl se ke mně pro dlouhý a vášnivý polibek. 

A taky poslední.....

Vše už bylo připraveno, letenky, úkryt i auto. Všechno.

Tohle byla naše poslední společná chvíle. Jakmile totiž Petersona zabiju, Nick nastoupí na jeho místo a pochybuji, že se nebude chtít pomstít. Musím zmizet.....

Nick vystoupil z auta, obešel ho a jako gentleman pomohl vystoupit i mě. Zaměstnanci podal klíčky s tím, ať  ho zaparkuje v podzemní garáži a spolu jsme vyšli vstříc Vánočnímu večírku, který bude i Petersonův poslední. V hale celé společnosti, kde se nacházeli výtahy a recepce stál uprostřed obrovský vánoční strom, ozdobený baňkami velké jako vaše hlava. Strop té haly mohl být i 10 metrů vysoký a strom se svou špičkou skoro dotýkal stropu. Celá hala byla ozdobená vánočními řetězy a ozdobami slazené do stříbrné a zlaté barvy. Zaměstnanci společnosti měli  na hlavách santovské čepice, které je odlišovali od hostů a i když nebylo ještě ani osm, už tu bylo rušno. Stiskla jsem Nickovi silněji ruku a rozhlížela se kolem. Bylo tu opravdu spoustu lidí a já nemám žádnou masku ani nic, čím bych se mohla zakrýt, takže ho musím zabít někde v soukromí nebo na místě, kde nikdo nedohlédne.

U stromu stál Peterson v dobře padnoucím obleku, černé vlasy byly protkané stříbrnými šedinami a falešný zářivý úsměv odhaloval i vrásky kolem úst a očí. Zavřela jsem oči a nadechla se, protože právě k němu měl Nicolas namířeno. Byla jsem nervózní víc, než dost, ale ne proto, že by mě snad poznal, ale protože neumím mluvit s někým, kdo umře mou rukou. Nikdy jsem to ani dělat nemusela a teď se tu s ním mám bavit jako by se nechumelilo, to nezvládnu. Zastavila jsem v chůzi a vytrhla se Nickovi z rukou. Ten se na mě tázavě podíval a pozvedl u toho lehce obočí.

,,Musím na záchod" řekla jsem aniž bych si cokoliv promyslela. Důležitější teď bylo udělat všechno proto, abych se dostala co nejdál, přečkala svůj záchvat úzkosti a zase se vrátila na scénu. Nick ale jen kývl a ukázal mi směr, kterým jsem se hned na to vydala. Cítila jsem, jak se mi poté dlaně a jak mi moc buší srdce. Na toaletě jsem se dala do kupy jen z části, nedokázala jsem se totiž smířit s faktem, že to dnes konečně všechno skončí. Skončí to, všechno to skončí.....teď!

***

Když jsem se vrátila z toalety Nick mě vzal za ruku a spolu jsme si zatančili, byla jsem za to ráda, mohla jsem se s ním strávit o trochu více času a navíc jsem měla víc na rozmyšlenou a vyhla se střetnutí s Petersonem, za což jsem byla opravdu vděčná. Klidně to řekněte, jsi bábovka Jane!
Po střetnutí s "otcem" a událostech, které se staly mi to všechno připadalo.....kruté. Má práce se mi začala tak hnusit, žaludek jsem měla na vodě a myslela jsem, že omdlím z toho, jak se mi motala hlava.
Kdyby nebylo Nicka, už bych ležela na podlaze. Ve snaze se udržet na nohou jsem se ho při tanci pevně, skoro až křečovitě chytla a držela se ho tak po celou dobu. Hudba přestala. A my zastavili. Pustila jsem se ho a vydechla. Zvládla jsem to!

,,Jane, jsi v pořádku?" Zeptal se a zase mě tím svým starostlivým pohledem skenoval od hlavy k patě.

,,Ano, jsem...jen jsem trochu nesvá, nejsem zvyklá chodit do společnosti." No jistě, to bych nebyla já, kdybych nezalhala. Bylo mi ze sebe tak špatně.

,,Nicku...já..." Muselo to skončit teď hned, ale ze všeho nejdřív jsem se musela rozloučit. Chytla jsem ho za ruku a vtiskla mu do ní přívěsek, tedy jeho polovinu. Půlku srdce, půlku toho všeho, co jsem s ním zažila. Když po mě hodil nechápavý kukuč, vytáhla jsem druhou polovinu a scvakla ji s tou jeho.