Temnota. To jediné mě obklopovalo. Zima objímala mé nahé tělo, které se krčilo v koutě. Ještě teď jsem cítila rány a doteky toho muže. Muže, který mě znásilnil. Horké slzy mě začali štípat v očích a pak samovolně stékat po mých tvářích. Krčila jsem...
Probudil mě šok. Ostře jsem dopadla zády do studené vody a okamžitě otevřela oči dokořán. Kolem mě byla jen průhledná tekutina, která na místech zamrzala, jak byla ledová. Byl skoro leden a od začátku mého tréninku uběhly už 3 měsíce, ale že by byly nějak zajímavé, to se o nich fakt říct nedalo.
Většinou mě táta učil sebeobranu a máma střílet. Šlo mi to a cítila jsem se o to silnější jak psychicky, tak i fyzicky, jelikož můj trénink zahrnoval i několik hodin v posilovně, kde jsem se mohla uvolnit a zároveň vybít si svůj vztek a smutek.
Ze šoku jsem kolem sebe začala máchat rukama na nohama, ve snaze se dostat nahoru nad hladinu a přitom jsem zjistila, že můj kotník obepíná železný kruh, od kterého vede řetěz, až k nějakému závaží, které bylo na dně bazénu našeho domu. Zpanikařila jsem ještě víc. Vzduch z mých plic rychle unikal a já měla pocit, jako bych umírala. Naráz mě opouštěla všechna síla a cítila jsem, jak mé svaly ochabovaly.
Nemůžu umřít...
Teď ne !
Tyhle slova mi rázem vlily do krve vlnu adrenalinu a já vyplavala na povrch a nadechla se. Zasýpala jsem, jak jsem hltala vzduch do svých plic a otevřela oči. Spatřila jsem před sebou dvě postavy, stojící klidně naproti mě. Nejdříve jsem myslela, že jsou to nějací nepřátele mých rodičů, ale když jsem zaostřila zjistila jsem, že jsou to mí rodiče.
,,Pomoc" zasýpala jsem a zoufale se snažila udržet se nad hladinou.
,,Pomoz si sama" řekla bez citů máma a mě se do očí nahrnuly slzy.
,,Celé ty 3 měsíce jsme tě připravovali na opravdový trénink, který tě naučí přežít. Dole na tom závaží jsou klíče od tvých pout, osvoboď se sama, bez pomoci " pokračoval táta a přitom přešel k bazénu. ,, Je jen na tobě, jestli to zvládneš a teď běž ! " poručil tvrdě a já se potopila pod hladinu.
Notak Jane! Poručila jsem si a přitáhla se pomocí řetězů až na dno a opravdu, na železné cihle, ke které byl připevněn řetěz, který spojoval už zmíněnou cihlu a kroužek kolem mého kotníku, byly připevněny klíče. Urvala jsem je a rychle hledala ten správný, který by mě v tuto chvíli zachránil.
První ne
Druhý taky ne
Třetí skoro
Ten menší taky ne
Opět se mě zmocňovala panika a nedostatek kyslíku měl už za to, že se mé vidění měnilo na rozmazané. Upustila jsem klíče a vyplavala rychle na povrch. Hltala jsem ústy vzduch a koukla na rodiče, kteří se nepohnuli ani o centimetr. Jen tam tak stáli, bez citu ve tváři a s mrtvým pohledem v očích. Znovu jsem se nadechla a potopila se, mé ruce obepnuly železný řetěz a pomocí něho jsem se dostala až na dno bazénu, na kterém ležely klíče. Sebrala jsem se a znovu jsem se pustila do odemykání.
První ne
Druhý ne
Třetí ne
Čtvrtý ano !
Kovový kroužek rázem spadl z mé nohy a já vyplavala až na hladinu, kde mé plíce opět hledaly kyslík. Doplavala jsem až ke schůdkům a po nich se dostala ven. Díky pohybu ve vodě jsem se alespoň trochu zahřála, ale jakmile jsem vylezla, to byla teprve zima. Koukla jsem na dvě postavy naproti mě, úsměv jim hrál na tváři a máma se ke mně blížila s dekou.
,,Výborně Jane, dokázala jsi t.... "
,,Nesahej na mě! " Zapištěla jsem na ni zlostně a rozběhla se zpátky do domu.
,,Jane!"
,,Jane! "
Slyšela jsem za sebou jejich hlasy, ale já je neposlouchala, zabouchla jsem za sebou dveře mého pokoje a otočila se cvaknutím klíčem, s napnutýma rukama se vzdalovala ode dveří. Potichu jsem se přemístila do koupelny spojené s mým pokojem a sundala si promočenou košilku z mého těla. Vlezla jsem si do sprchy a zahřála se teplou vodou stékající na mou kůži. Minutku na to mi někdo začal bušit na dveře pokoje.
,,Jane, Jane otevři dveře chceme s tebou mluvit" zabušil na dveře táta a já hodila ignor, další slova jsem už nevnímala a místo toho si rozetírala na sebe sprchový gel s vůní medu. Do vlasů jsem si vmasírovala šampon stejné vůně a nakonec spláchla.
Zastavila jsem vodu, vylezla ze sprchy a hodila na sebe ručník, došla jsem ke dveřím vedoucí do mého pokoje, odemkla je a prudce otevřela. Oba ztichli. Ležérně jsem se opřela o futra dveří a na oba koukla.
,,Díky za lekci plavání, byla špičková " ukázala jsem prsty o a zabouchla jim dveřmi před nosem. Ze skříně jsem si vytáhla čisté bledě modré tílko a bílé kraťasky a oblékla se. Zalehla jsem do postele, když se otevřeli dveře a v nich stála máma.
,,Omlouváme se, ale trénink je trénink a ty jsi první zkoušku úspěšně splnila."
,,To je sice fajn, ale hodit mě nepřipravenou do ledové vody je fakt ohleduplné ! " Vyjela jsem na ni.
,,Neudělali bychom to, kdyby jsme si nebyli jisti, že to nezvládneš."
,,A co kdybych se utopila ?"
,,Kdyby to tak bylo skočili bychom pro tebe. Jane, máme tě rádi, jsi jako naše vlastní, nikdy bychom ti neublížili." Řekla konejšivě a položila mi ruku na rameno. Očkem jsem na ní koukla a kývla.
,,Dobrou zlato."
,,Dobrou mami."
S tímhle máma odešla a já zavřela unaveně oči. Nevím jestli říkala pravdu, ale jedno bylo jisté, zvládla jsem zkoušku a to bylo pro mě teď to hlavní. Jen se teď bojím, co bude následovat...
TO BE CONTINUED
Tramtamtadám ! :D po delší době jsem se uráčila a napsala další kapitolu. Omlouvám se za menší pauzu, ale potřebovala jsem nachytat inspiraci, jelikož jsem nevěděla, co psát, takže tak.
Jinak co říkáte na ochutnávku Janeina tréninku ?
Chcete abych pokračovala ? :)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jinak takhle nějak si představuju Janeinu mámu Christinu :)
Další kapitolu čekejte o víkendu :)
Děkuju za každou podporu, moc to pro mě znamená :) jste úžasní :)
Přeju vám příjemný zbytek dne a uvidíme se příště :33
