Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 23

Zdarec lidičky, po dlouhé době něco přidávám tentokrát z pohledu Roba :) Příjemnou zábavu :DD

Šel jsem nočním Londýnem do svého provizorního bytu. Hned po příjezdu sem, mě Aaron zaúkoloval tak, že jsem se z jeho agentury nehnul. Teď si konečně dopřeji zaslouženého šlofíka. Odemkl jsem dveře do svého bytu a padl téměř okamžitě na gauč. Bydlel jsem v garzonce s válendou u okna , menším gaučem, konferenčním stolkem, stolem se dvěma židlemi a malou linkou. Sice nic moc, ale nebudu tu dlouho. 

Abych nezapomněl, proč si mě sem Aaron zavolal, připomněl jsem si Christínu, která umírá. Aaron to Jane neřekl, aby jí nestresoval, když má tak důležitý úkol a navíc, co by zmohla s rakovinou, tak či tak, Christína zemře a to nikdo nezmění. Unaveně jsem vydechl a protřel si oči. Stále jsem měl před očima tu ženu kterou Aaron držel za ruku na nemocničním lužku. Stále jsem měl před očima její propadlou tvář, holou hlavu a popelavě bílou pokožku. Aaron nespadá pod kategorii mírumilovných chlápků, ale svou ženu opravdu miloval a stále miluje. S povzdechem jsem vstal a nalil si do sklenky trochu whiskey, kopl jsem jí do sebe na ex a znovu si do sklenky dolil. S tím jsem poté znovu zalehl na gauči a vydechl. Mobil v kapse mi začal jako splašený vibrovat, takže jsem ho otráveně vytáhl a podíval se, kdo mě to zase otravuje. Jane. Dneska už snad po dvanácté. Ta holka prostě nebude mít klid. Sice jsem slíbil, že se jí ozvu, ale dneska fakt ne. Ztlumil jsem vibrace na minimum a telefon odložil. Kopl jsem do sebe opět sklenku, odložil jí na konferenční stolek a zavřel oči, dneska byl fakt těžkej den, takže jsem ani nepostřehl kdy jsem usnul.

Ráno jsem si hodil studenou sprchu a oblíkl se do čistého černého trika a kalhot, čistil jsem si zuby zrovna ve chvíli, když začal někdo bušit na dveře div je nevyrazil. S pozvednutým obočím a kartáčkem v puse jsem přešel ke dveřím a otevřel je. Docela mě překvapilo, kdo stál za dveřmi.

,,Co tu děláš?" Zeptal jsem se stále s kartáčkem v ústech a pustil Aarona dál.

,,Nic tu nedělám...." škytl a vešel do bytu přičemž se zapotácel, táhlo z něj, takže bylo jasný, že se pořádně opil. Vypláchl jsem si v kuchyni ústa, zatím co se Aaron nějak záhadně dopotácel až ke gauči, na který zahučel div se pod ním nerozpadl. Nalil jsem mu do sklenky čistou vodu a položil jí na stolek před něj. Přisunul jsem si ke gauči židli, na kterou jsem se posadil a koukl na něj. Teď jsem si připadal spíše jak psycholog než přítel, ale možná to byl právě to, co teď Aaron potřeboval.

,,Tak spusť" pobídl jsem ho a složil si ruce do kříže na hrudi. Aaron se na mě ani nepodíval, čuměl do stropu a drtil svou košili v ruce. ,,Jestli mi nic neřekneš, nemůžu ti pomoct."

,,Nepotřebuju pomoc, nepotřebuju nikoho!" Zařval a rychle se posadil, lehce jsem sebou cukl, ale zachoval si klidnou tvář.

,,Uklidni se Aarone, já nejsem tvůj nepřítel" řekl jsem naprosto s klidem. Aaron si vzal sklenici s vodou a kopl jí do sebe. Opřel se lokty o kolena a složil hlavu do dlaní.

,,Christína v noci zemřela...." zašeptal. Srdce mi poskočilo a můj klidný až kamenný výraz se změnil na lítostivý, přisedl jsem si k němu na gauč a poplácal ho po zádech. 

,,To mi je líto kámo. Byla to fakt úžasná ženská."

,,Jo to byla" popotáhl a koukl na mě se skleněnýma očima plna slz. ,,Proč ona? Proč to musela být zrovna ona?" Zeptal se a jeho hlas se v polovině věty zlomil a on propadl naprosto v hysterický pláč. Poplácal jsem ho chlácholivě po zádech a stiskl mu rameno. Sám jsem moc dobře věděl, jaké je to přijít o blízké a když ztratíte milovanou ženu, je to to nejhorší.

,,Nevím, ale oba jsme věděli, že to jednou příjde."

,,Ale proč teď?!!"  Zařval a spražil mě opravdu vražedným pohledem. Po celém těle se nekontrolovatelně třásl a z očí se mu proudem valily slzy. Opatrně jsem mu dal ruku na rameno a chlácholivě ho stiskl. Bylo mi ho fakt líto, ještě nikdy nebyl tak na dně, jako teď.

,,Jak to řekneš Jane?" Změnil jsem téma a koukl na něj.

,,Nevím, teď má úkol, takže teď ne, uvidíme až se vrátí domů, každopádně před ní drž hubu!" Pohrozil mi přičemž jsem jen kývl.

Asi ještě hodinu jsme seděli a mluvili o ní, než Aaron trochu vystřízlivěl a odešel. Vzal jsem mobil do ruky a všiml si, kolik nepřijatých hovorů od Jane mám. Svým způsobem mě potěšilo, že na mě tak myslí, ale o to větší jsem měl strach, jak mi nakope prdel až mě uvidí. Odložil jsem ho zpátky na konferenční stolek s tím že si ještě zdřímnu, ale to by někdo opět nesměl zaklepat na dveře.

,,Kdo to zase kurva ruší" šeptl jsem otráveně a vydal se ke dveřím. Za nimi stáli dva muži. Vysocí a samý sval . Prohlédl jsem si je od hlavy k patě. Byly oblečení v černém kabátě až po kolena a na nose měli tmavé sluneční brýle.

,,Robert Stewart ?" Promluvil jeden z nich. Jeho hlas byl hluboký a chraplavý jako hlas kuřáka. Nadechl jsem se a nakonec odpověděl: ,,jo to jsem já, nějaký problém?"

,,Vy jste problém" řekl ten druhý a vytáhl černou pistoli s tlumičem, Srdce mi poskočilo. Chtěl jsem se natáhnout pro zbraň, ale bylo pozdě. Poslední, co jsem cítil byla ostrá bolest hlavy a poté chlad a černo.

Promiň Jane, nakonec se asi nevrátím....

TO BE CONTINUED....

Zdravím lidičky, tak zase po dlouhé době nějaká ta kapitola :) omlouvám se, že to zase tak dlouho trvalo, ale neměla jsem moc nápadů na to, jak pokračovat, každopádně tady je kapitola, která vám asi konečně všechno odhalí, zvláště otázku na to, co se stalo s Janeinou matkou

No nic, každopádně čekejte ještě poslední flashback, který bude asi v další kapitole :)

Kdyby jsem měli nějaké otázky tak se nebojte zeptat ;)

Nebudu dál zdržovat :) takže se s vámi loučím :3 

~Leny

PS: Omluvte případné chyby