Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 14

,,Nicolasi?" Zašeptala jsem, jakmile jsem zaklapla doposud otevřená ústa.

,,Nebudu tu ztrácet drahocenný čas, tak se tě ptám rovnou, pojď semnou prosím na večeři."

,,Teoreticky mi to spíš oznamuješ" zamumlala jsem a nadechla se. ,,Já...já nevím Nicku."

,,Prosím, od té chvíle, co jsi odešla, na tebe myslím a nemůžu tě dostat z hlavy."

,,Musím si to rozmyslet Nicku" řekla jsem a sklopila pohled. Tahle situace neměla východisko a já se bála, co bude následovat, jelikož jsem ve vztazích zrovna zběhlá nebyla.

,,Dobře tedy, můžu dál?" Kývla jsem a odstoupila ode dveří, aby mohl Nick vejít.

,,Dáš si kávu?" Zavřela jsem za nami dveře a přešla do kuchyně.

,,Jo, díky."

,,Přišel jsi jenom kvůli té večeři?" Začala jsem konverzaci a dolila kávu vodou. Hrneček pomalovaný modrýma bublinkama jsem posunula blíže k němu a opřela se lokty o barový stůl. Nicolas se posadil na barovou židli naproti mě a věnoval mi ten svůj sexy klukovský úsměv.

,,Upřímně? Ano. Promiň, jestli tě to zklamalo."

,,Ne nezklamalo, jen se divím, že si na mě vypálil hned tu večeři." Přiznala jsem a upila svou kávu ze svého hrnečku.

,,Promiň, chtěl jsem to mít za sebou" znovu se usmál. Nad tím jeho sladkým úsměvem jsem tála, a byla mokrá i na prdeli.

,,Chápu" upila jsem znovu ze svého hrnku a nervózně koukla na hodiny 17:34. Do příchodu Roba zbývalo ještě tolik času a já nevěděla jak udržet živou konverzaci. Potřebovala jsem spasit a to sakra rychle!

,,Co tvoje máma? Už se to vyřešilo?" Zeptal se zvědavě Nick a já si povzdechla.

,,O mámě nic nevím, když si volám s tátou a ptám se na ni, buď mi neodpoví nebo rychle změní téma. Docela mě to štve a bojím se o ni. Přemýšlím, že nakonec udělám rodičům přepadovku a vrátím se za nimi do Londýna" svěřila jsem se, abych to ze sebe konečně dostala a koukla na doslova opařeného Nicolase, který na mě beze slova hleděl, jako na zjevení.

,,Ty jsi až z Londýna? No páni, vůbec bych to do tebe neřekl." Řekl naprosto ignorující mě trápení.

,,Jak jako neřekl?" Zeptala jsem se zvědavě a nadzvedla jedno obočí.

,,Vůbec na to prostě nevypadáš a nemáš ani takový přízvuk. Samozřejmě se můžu mýlit" jen jsem kývla, zvedla hrnek ke svým rtům a upila své kávy.

,,Půjdeš teda?" Zeptal se a koukl na mě štěněčím kukuček. Sklopila jsem pohled a přemýšlela. Nechci se prozradit hned ze začátku, ale když s ním půjdu, třeba o něm a jeho otci něco zjistím.

,,No tak dobře přesvědčil si mě, ale jenom pro tentokrát!" Jeho zorničky se rázem rozšířily štěstím a na jeho dokonale tváři hrál ještě dokonalejší úsměv.

,,Dobře uvidíme se zítra v 8, platí?" Kývla jsem a on se znovu usmál a kopl do sebe zbytek kávy. Vstal ze židle a já ho doprovodila až ke dveřím.

,,Tak zítra" rozloučila jsem se a chystala se zavřít, když mi v tom jeho noha zabránila. Otočený ke mně vzal mou bradu mezi palec a ukazováček a pohladil mě palcem po rtu.

,,Zítra" řekl a přiblížil se svým obličejem k tomu mému, až se naše rty skoro dotýkaly. Mé srdce se rozbušilo div mi nevyskočilo z hrudi a já zavřela oči, cítila jsem, jak se odtáhl a když jsem otevřela oči, viděla jsem ten chtíč v jeho očích, se kterým tak bojoval .

Flashback

,,Připravit, pozor, teď!" Zavelel táta a já vyběhla vpřed. Dnes mě čekal trénink výdrže.

Musela jsem uběhnout předem stanovenou trasu v co nejkratším čase a přitom se nezastavit ani nechodit. Cesta se stáčela do mírné zatáčky a pak vedla z mírného kopečka. Snadný.

Dále vedla po rovině pak do vyššího kopce a nakonec znovu po rovině. Vyběhla jsem do toho kopce, což mě sice spomalilo, ale nezastavila jsem. Tohle zvládnu.

S další prudkou zatáčkou jsem běžela podel malé aleje, která vedla až do parku.Proběhla jsem parkem plným dětí, které si hráli na zdejších prolízačkách a zahleděla se na ně. Svým způsobem jsem jim záviděla, mít tak bezstarostné dětství by se mi taky líbilo, hold některým štěstí nepřeje.

Běžela jsem trochu klidnějším tempem a zhluboka dýchala, zatím co pot mi tekl z čela po tvářích až k bradě, odkud kapal na zem. Zavřela jsem oči nad přicházející bolestí z mého boku a rychlejšími nádechy se snažila získat více vzduchu do svých plic, které po něm tak toužily.

Tak moc jsem se zabrala do dýchání, že jsem si neuvědomila, že mám stále zavřené oči a do někoho to vpálila.

Otevřela jsem dosud zavřené oči a dívala se na vysokého kluka s kaštanově hnědými vlasy a světle modrými oči. Díval se na mě pobaveným pohledem, zatím co ten můj byl spíše vystrašený.

,, Promiň, nekoukal jsem na cestu. Není ti nic?" Zeptal se hned ustaraně.

,,Ne to já promiň, neměla jsem zavírat oči" sklopila jsem pohled k zemi.

,,Ne v pohodě, mám na tom taky podíl" usmál se na mě a pomohl mi vstát. ,,Jak se jmenuješ?"

,,J..Jane a ty?"

,,Adam."

***

Zavřela jsem dveře a hluboce si oddechla. Ten pohled, ten chtíč, ty doteky, všechno to bylo tak vášnivé s dravé. Není pochyb o tom, že je to zvíře a já jeho kořist. Úplně jsem se ztratila ve svých myšlenkách, takže jsem ani nepostřehla, že jsem se přemýstila do ložnice. Pouze jsem s sebou mrskla o postel a zavřela oči.

Co se to semnou stalo?

Podlehla jsem?

Nevím, co si o tom všem myslet. Vždycky jsem byla ta, co nepodléhala touhám, ale teď byla má touha silnější než já. A to mě děsilo.

Myšlenky v mé hlavě poletovaly, křížily se a zase se ztrácely dokud nakonec všechno nepohltila tma a já se propadla do říše zpívajících jednorožců.....

TO BE CONTINUED...

Je tu další kapčaaaaa!!!!!

Po jak dlouhé době, že?

Stydím se....

Moc moc se stydím :CC

Každopádně změna plánu, na dovču se jede až 18 takže mám ještě týden :) což znamená, že se ještě jedné kapitoly dočkáte.

Nebudu to dneska nějak šíleně natahovat, takže užívejte prázdnin a života dokud je ještě možnost. Děkuju za všechno, sejdeme se zase příště :*

~Leny

PS: Omluvte případné chyby