Black Whirlwind |CZ| |PROBÍHÁ KOREKCE|

Kapitola 28

Nemohla jsem tu zůstat, po tomhle incidentu určitě ne. Zvedla jsem se ze země a zamířila do koupelny, abych se tam trochu dala do kupy. Hodila jsem si vlažnou sprchu a když jsem vylezla a koukla do zrcadla, lekla jsem se a vůbec nepoznávala samu sebe. Připadalo mi, jako bych koukala do zrcadla na někoho cizího. Zhluboka jsem se nadechla a opláchla jsem si bledou tvář, poté jsem si udělala rychle hygienu a trochou make-upu zamaskovala kruhy pod očima a vrásky pod nimi. Oblékla jsem se do černých džín a bílého trika s krátkým rukávem a černé mikiny na zip a vlasy si svázala do neupraveného drdolu.

Věděla jsem, že po skončení úkolu jsem se do Londýna vrátit nemohla, proto jsem byla ráda, za úkryt, který jsem si v Austrálii domluvila a začala se chystat na cestu. Sbalila jsem si všechny své osobní věci + doklady a peníze a všechno schovala v autě, které mi tu nechal Rob, kdybych se kdykoliv potřebovala dostat z města. 

Doma jsem vše uklidila tak, jak to bylo, když jsem sem poprvé dorazila a sbalila si ještě pár osobních a hygienických potřeb + šaty na ples, jelikož jsem v tom bytě přes noc zůstat nechtěla.

Vše jsem nakonec ještě zkontrolovala, zavřela všechna okna a odpojila elektroniku. Chvíli jsem poté přemýšlela nad tím, co udělám s tou svou. Notebook jsem sebou vzít nemohla, protože ten prioritně můj táta sledoval, proto jsem si přes něj nemohla ani koupit letenku nebo zamluvit ten byt, musela jsem obejít realitky a letiště, když teď na to vzpomínám.......pořád nesnáším New Yorskou dopravu! Mobil jsem nakonec v bytě taky nechala, jelikož jsem si nebyla jistá, zda i tam není nějaké sledovací zařízení, protože přeci jen, mobil jsem taky dostala od otce. 

Znovu jsem se nadechla a naposledy jsem se rozhlédla, bylo fajn to tu po ten čas nazývat domovem a myslím, že bych tu i ráda zůstala, zvláště když tohle místo nese víc než jednu pěknou vzpomínku. Tady jsem  poznala Nicka, bavili jsme se tu spolu, měli jsme tu spolu i báječný sex. Sakra všechno je tu vlastně o Nickovi!! Ale jo, tohle místo bylo mým domovem....ale je čas jít. Hodila jsem si na sebe svůj černý kabát, obula se do černých kozaček na podpatku a s taškou přes rameno vyšla z bytu a zamkla ho. Klíče jsem nechala paní domácí s tím, že jedu domů zda by mi klíče na pár dní nepohlídala a odešla jsem. 

***

Robovým autem jsem se dostala do centra města, kde jsem ho nechala na parkovišti blízko Petersonovi firmy, tak abych ho mohla použít a zároveň nebylo moc na očích.

Chvíli jsem se pak procházela po městě, a sledovala kolem začínající vánoční trhy. Děti poskakovali kolem svých rodičů a ti se je se smíchem snažili krotit, bylo zvláštní na to všechno koukat. Kolem dokola bylo spoustu stánků ozdobené světýlky, vločkami a hvězdičkami stejně jako celé město, kde pochodovalo spoustu chlápků oblečených v červeném kostýmu a plnovousem pod nosem. Do nákupního centra jsem radši ani nešla, protože mi bylo hned jasné, že všichni tam budou nakupovat dárky pro své blízké a i fronta ve  Starbucksu bude mít kilometrové rozměry. Proto jsem se vydala spíš na místo, kde bude lidí co nejmíň a to do Central parku a opravdu, potkala jsem po cestě snad jen 2 lidi a to už jsem poměrně daleko. 

Možná to bylo proto, že stánky byly na druhé straně parku a navíc byla docela zima, takže si obyvatelé New Yorku zřejmě hřejou nožky u krbu a pohádek.

Sedla jsem si na lavičku pod stromem ozdobený pestrobarevnými světýlky a vydechla. Můj dech se proměnil na bílou mlhu, která se po chvíli rozplynula ve vzduchu a já osamněla. Z dálky jsem slyšela jen tiché melodie koled, jinak nic. Byla jsem až moc zamyšlená, než abych teď myslela nad něčím jako jsou Vánoce, navíc stejně je nemám s kým slavit. Moje pravá rodina je mrtvá, adoptivní matka taky, Aaron alias táta to v makovici nemá v pořádku a Rob je taky bůh ví kde. Nemám nikoho.

I když....

Ne to je nesmysl. Nick má svou rodinu, jistě má někoho s tým by chtěl slavit nebo slaví Vánoce. I kdyby je měl slavit i se svým otcem...

Můj další povzdech prořízlo ticho kolem mě. Zimou už mi mrzly půlky, takže jsem se radši zvedla a odporoučela se směrem pryč. Ještě nebylo ani šest a už se setmělo jako by byla noc, takže mě hnala pryč nejen zima,ale i povinnost si najít místo na přespání, i kdybych měla spát v hotelu.

Z central parku jsem se dostala ani za 5 minut, takže zůstala otázka: Co teď?

Napadlo mě jít do hotelu, ale teď moc nechci utrácet, abych měla dostatek peněz na to uživit se, než si seženu nové doklady a taky práci, abych si možná mohla později založit i rodinu...

Sakra, proč jsem zase zabrousila myšlenkami k Nickovi?! Vždyť já....ani nevím, co k němu vlastně cítím, ale je jasné, že kdyby šlo do tuhýho nedokázala bych ho zabít....vlastně ani nevím zda chci zabít i jeho otce, přeci jen, nic z toho já mít nebudu. Klidně bych se mohla spakovat a odejít už teď.

Ale.....

Pořád tu viselo tu ALE, které mi doslova vpalovalo do očí, že kdybych úkol nesplnila mohlo by to semnou špatně skončit.

Nebudu si hrát na hrdinku, bojím se. Bojím se, co se stane když to nevyjde a já selžu, nebo co se stane, jestli mě najde. Na každém rohu čeká nebezpečí, že nakonec příjdu o krk, takže bych se asi neodvážila nedokončit misi.

Nevím, kam jsem za tu chvíli došla, ale objevila jsem se na dalším vánočním tržišti, které nebylo tak přeplněné, takže jsem se šla porozhlédnout. Všude měli hlavně hory cukroví a sladkostí, že jsem až z toho dostala vizy zkažených zubů a plných čekáren u zubařů. No, aspoň na tomhle svátku nevydělávaj jen obchody.

Nekoukla jsem do všech stánků, protože tohle tržiště bylo docela velké a navíc každý druhý stánek prodával to samé. Nakonec jsem se zastavila u stánku se suvenýry pro turisty a napadlo mě, si koupit alespoň jednu vzpomínku na ten čas, který jsem tu strávila.

Zalíbilo se mi srdíčko, s "potiskem" nočního NY které se dalo rozlomit na dvě části a zase složit. Koupila jsem ho a hned jsem věděla komu tu druhou polovinu dám. Otočila jsem se s tím, že půjdu dál, ale co se nestane.

My o vlku a vlk zde......

TO BE CONTINUED...

Další kapitola za námi. Už jen 3 a konec :D
Zítra to už bude rok, co jsem tenhle příběh publikovala a proto bych vám všem chtěla moc poděkovat za veškerou podporu, kterou jste mi poskytly ^^
Moc vám děkuju jste úžasní :)

Jinak, sice Vánoce nejsou, ale není od věci se v létě trochu schladit ne ? :D tak snad se vám kapitolka líbila :)

Budu ráda za každý komentář i hvězdičku :)

Nebudu to prodlužovat, přeji vám krásný zbytek dne :*

~Leny