Další den jsem měla na tváři doslova vyrytý úsměv. Nešel sundat, protože jsem neustále myslela na tebe a to mě nutilo se usmívat. Chtěla jsem tě znovu vidět. Znovu tě políbit. Být znovu s tebou.
"Chris? Co tak čumíš do prázdna?"
Jenže krutá realita volala zpět. Podívala jsem se očí Oliverovi a Alandi. Mít ty dva znovu u mě bylo super... jenže jsem věděla, že to, co právě prožívám bych jim říkat neměla. Bolelo to. Vědět, že svým nejbližším nemůžete říct pravdu, protože jste tak podvědomě tušili, co by to znamenalo. Ve skutečnosti to bylo mnohem horší.
"Co? Se nemůžu zamyslet?" zamračila jsem se na ně.
"Jenže ty nikdy nepřemýšlíš, tak proč by ses zamýšlela?" Oliver s jeho chytrostí to zase vyhrál.
"Jen tak. Hele, už jdu, musím se ještě někde stavit. Tak pa." rozloučila jsem se a následně pospíchala ke konzervatoři.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
![We [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/72904140-64-k572112.jpg)