We [CZ]

Next to me.

"Jsme rádi, že už jsi zase v normálu, Chris," Oliver s Jenny se na mě usmívali, když nám Al dolévala skleničky nějakou pochybnou tekutinou.

Jenže já se neusmála. Byly to tři dny od toho, co jsem tam jako zmoklá slepice ztropila scénu. Ani jedna textovka. Ani jeden zmeškaný hovor. V duchu jsem si za to pokaždé dávala facky, protože jak jsem mohla počítat s tím, že ona je to co já.

"Co se vůbec dělo, Chris?" pohled jsem upřela na Al a snažila se přijít na to, proč jsem to vlastně všechno tak urputně tajila. Na důvod jsem si nemohla vzpomenout a přesto jsem věděla, že za tím oparem, co způsoboval alkohol, tam byl.

"Je to celkem jednoduché. Zamilovala jsem se. Byla to ovšem blbost, protože jsem kvůli tomu skoro ztratila vás, ale vy jste mě zachránili. Kdyby vás nebylo, nevěděla bych, že je evidentně normální a na kluky. Ještě to její dokonalý jméno. Angie... doháje, kdo dá svému dítěti jméno Angie? Angie. Sakra...," zkoumala jsem prázdnou skleničku.

Až ráno jsem si uvědomila, co jsem řekla. Až když jsem si uvědomila, že spíš vedle mě z naprosto neznámého důvodu.