Po vašem bytu jsem se moc nerozhlížela. Všechna moje pozornost se upírala jenom na tebe. Na tvoje puntíkované pyžamové tepláky, které ladily s tvým županem. Na tvoje dneska ještě neupravené vlasy svázané v drdolu. Na tvoje oči, co nevěděly na co se upírat dřív. Jestli na mě, nebo na dva šálky kakaa, cos připravovala na kuchyňské lince. Věděla jsem, že mně k tobě táhla vyšší moc. To, co holky obyčejně prožívají s kluky. To, co já zatím neprožila.
"Víš..." zavřela jsi pusu dřív, než jsi ji vlastně stihla otevřít. Pozvedla jsme obočí a doufala, že to dořekneš.
Jenže místo toho jsi na mě upřela pohled ztraceného jehňátka. A já znovu pocítila tu potřebu. Tu potřebu tě chránit před celým světem, jako v tom baru. Obešla jsem ostrovní pult ve vaší kuchyni a přiblížila se k tobě. Opatrně, abys mě mohla zastavit. Jenže jsi to neudělala. A tak jsem už podruhé splynula své rty s těmi tvými. Ale tentokrát jsi to byla ty, co mě ostýchavě a jemně držela za pas, abych ti neutekla.
Jako bych toho byla schopná... Kéž by.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
![We [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/72904140-64-k572112.jpg)