We [CZ]

Stay with me, please.

Vyfukovala jsem kouř, sledující postupně světlající nebe. Seděla jsem na parapetu, nohy mi visely dolů do ulice a přesto, že jsme byli ve dvanáctém patře, nevadilo mi být tak blízko prázdnoty, co tam na mě dole jistě čekala. 

Zapalovala jsem a zhasínala zapalovač. Dokola a dokola. Můj život se tímhle zničil. Věděla jsem, co by mě čekalo, kdybych se vrátila domů. Ale taky jsem věděla, co bude znamenat definitivní odchod. 

Zavrtěla jsi se v posteli a já tě pohledem zkontrolovala. Když mi jako malé vyprávěli o lásce, lhali. Není to pěkná záležitost. Nese sebou tolik bolesti, že se nakonec vypaří a lidská vášeň vyhasne. Odhodila jsem nedopalek cigarety dolů a z krabičky vzala další, kterou jsem si ihned zapálila.

Tentokrát, když peřiny zašustěly hlasitěji, nepodívala jsem se. Věděla jsem, že jsi vzhůru. Tvoje útlé paže mě zezadu objaly, jako by se bály, že se posunu a spadnu dolů. Angie... to bych neudělala. Ne před tebou. 

"Proč nespíš?" opřela jsi si hlavu o má záda. Cítila jsem tam každé místečko. Ta bolest. Ale neřekla jsem, ať přestaneš. Ta bolest mi totiž připomínala, co jsem.

"Proč nespíš ty, Angie?" potáhla jsem z cigarety a vyfoukla kouř do vánku, co lehce hladil mé tělo. Dívala jsem se stále před sebe. Až za horizont. Tam jsem chtěla najít ty odpovědi. 

"Protože mi tam chybíš. Vrať se zpátky. Prosím. Chci tě při sobě...," ještě pár minut potom, co už jsi byla zticha, jsem se rozhodovala, co udělám. Ale pak jsem zahodila i tu nedokouřenou cigaretu a seskočila zpátky k tobě.

"Neopouštěj mě, Chris. Zůstaň se mnou, prosím..."

A i přesto, oč si žádala... Jsem to nebyla já, kdo někoho opustil.