We [CZ]

Hell.

"Christine..." slyšela jsem lehký výdech matky, když poprvé otevřela ty dveře. 

"Miláčku, je mi to tak líto..." podívala jsem se na ní. V její tváři se okamžitě mihla vlna zděšení, která jí zalila oči slzami.

"Měla jsi tomu zabránit, mami," nemohla jsem do tónu hlasu dát jakékoliv zabarvení. Ani vyčítavost, ani chladnost, ani smutek. Byla to jenom slova.

"Nešlo to..." vstala jsem z postele a začala si balit pár věcí do batohu. Stála v rámu dveří, když jsem se konečně vypravila k odchodu. 

"To, co říkáš, mami... jsou jen výmluvy," vyhla jsem se kuchyni s obývákem, kde by se ten zasranej zmetek mohl vyskytovat. 

"Kam chceš jít?" z její starosti v hlase se mi dělalo akorát tak špatně.

"Za Angie. Za holkou, kterou miluju. Protože víš co? To, co si předvedla dneska, to co on předvedl dneska mi nijak nebrání v tom pokračovat. Protože prostě já taková jsem. Já to nemůžu změnit, i kdyby si na mě příště vzal toho svýho boxera místo řemene. Čau," zabouchla jsem jí dveře přímo před nosem.

Třásla jsem se. Ale aspoň už jsem pryč z toho pekla.