We [CZ]

Mysterious Boy.

"Máš oheň?" pozvedla jsem pohled nahoru. Stál přede mnou kluk. Byl vyšší než já, ale ne o tolik. Hnědé vlasy měl rozházené jako by se právě probral, byl oblečený v černé, v rukou držel mobil s popraskaným displayem a jeho rty svíraly mezi sebou cigaretu. Nebylo to ale nic z toho, co by mě donutilo se zarazit. Byly to jeho oči. Byly zničené a plála z nich beznaděj.

"Jasně," hodila jsem mu zapalovač a on si přisedl vedle mě.

Seděli jsme spolu na kamenném okraji fontány v jednom ze zdejších parků.

"Jsem Kevin," promluvil po chvíli a podal mi zpátky zapalovač.

"Chris."

"A co tu děláš, Chris? Takhle sama?" podívala jsem se na něj. Nevypadalo to na to, že by ho má odpověď nějak extra zajímala...

"Utíkám," prohlásila jsem a sama se natáhla pro krabičku, abych si vybrala další cigaretu. Prázdná. Skvělý.

"Tady," tvoje ruka chytla tu mojí a vložila do ni zmuchlanou krabičku, ale stále plnou.

"Díky," zapálila jsem si a cigarety ti hodila zpátky.

"Počítám, že svoje problémy řešit nechceš," musela jsem se pousmát, když jsme řekli tu samou větu nastejno. V ten moment, jsem ucítila, že tohle není jen obyčejný kluk. Podle úsměvu na jeho tváři, jsem mohla odhadnout, že to nebude naposledy, co se uvidíme.

"Christine!"

Oba dva jsme se prudce otočili a já spatřila tebe. Byla jsi zadýchaná. Tvoje oči byly zarudlé. Měla jsi odřené koleno, což znamenalo, že jsi při běhu musela někde upadnout.

"Angie?"

Úsměvem jsem se rozloučila s pánem tajemným Kevinem a rychle k tobě přešla.

"Neměla jsi mě hledat. Já bych tě neopustila, blbečku," i když mě srdce bolelo, pohladila jsem tě po vlasech, po tváři.