We [CZ]

"I love you, Christine."

"Mami počkej chvilku! Je-... CHRIS!" ani jsem se jí nestačila podívat do očí a už mi visela kolem krku, když otevřela vchodové dveře. 

"Hej, hej..." její obětí ještě zesílilo a mnou projela ostrá bolest, ale kvůli ní jsem to byla ochotná vydržet.

"Pane Bože! To ti udělal? Kriste... Jsi v pořádku? Vezmu tě do nemocnice, nebo... já nevím, kamkoliv. Neměla jsem tě tam nechávat, pane bože..." musela jsem se pousmát nad tím, jak lehce ses mě teď dotýkala. Nečekala jsem, že jsem na tom tak špatně. Vlastně... jsem se ještě neviděla.

"Uklidni se, klid," chytla jsem jí za ramena, aby chvilku postála na místě a přestala si mě prohlížet. Vydechla a zase se hlasitě nadechla.

"Doma je zatím jenom máma. Můžu jít to vysvětlit, jestli-" musela jsem ji neomaleně přerušit.

"Ne, Angie. Nikdo se nesmí dozvědět, proč to tak je. Nebudu opakovat stejnou chybu, protože už znám následky. Můžeme říct, že jsem po bouračce, nebo nějakou takovou kravinu," nesměla jsem dovolit, aby se jí stalo něco podobného. Její rodiče jsem neznala, ale tenhle risk mi za to nestál. 

"Dobře. Uděláme to tak, jak budeš chtít, ale tohle by moji rodiče nikdy neudělali," lehce ses na mě usmála. Neodpověděla jsem ti. Dřív jsem si to o těch mých totiž myslela taky.

"Fajn. Jdi rovnou do koupelny. Přinesu tam lékárničku a postarám se o tebe, ano?" stiskla jsi mi dlaň, za kterou jsi mě celou dobu držela a už chtěla odejít, ale zastavila jsem tě.

"Heh, Angie? Kde je koupelna?"

Zasmála jsi se a přešla zpátky ke mně.

"Druhé dveře zprava. Hnědé, je vedle nich kytka, to najdeš," nebezpečně jsi se přiblížila a já neprotestovala. Políbila jsi mě na rozražený ret, ale i tak to byl jeden z nejsladších polibků, co jsem od tebe dostala. 

"Jo a miluju tě, Christine."