Věděla jsem, že na mě počkají na tom místě, kde je nechám, a proto jsem čapla svoje věci a utíkala za tebou. Tedy, musela jsem být víc než nenápadná, takže můj běh se spíše rovnal rychlochůzy. Přišlo mi trapné tě takhle sledovat, ale tuhle šanci jsem promarnit nemohla, nesměla. A i když jsem netušila, jak se moje kroky budou vyvíjet dál, zapadla jsem do malého knihkupectví dvacet vteřin potom, cos to udělala i ty.
"Dobrý den, hledáte něco konkrétního?" nějaká zaměstnankyně tohoto obchodu přilétla jako hnusná moucha a okamžitě začala otravovat.
Odbyla jsem jí mávnutím ruky a tichým: "Jenom se dívám.".
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.