Věděla jsem, že zrovna dneska jsme měly štěstí. Neměla jsem v plánu doma nijak dlouho zůstávat, protože jsem věděla, kdy se moji rodiče vrátí, ale zatím tu nebyli. Otevřela jsem vchodové dveře, do našeho bytu. Bylo na tobě poznat, že jsi tohle nečekala. Tvůj byt byl obrovský, tvoje koupelna podobně velká jako celý můj pokoj a náš byt asi ta velký, jako váš obývák.
Pozdravila jsem Mikea. Byl to už dědeček, ale toho kocoura jsem milovala tak, jako nikoho na tomhle světě. Když jsi ho podrbala na bříšku, zachrochtal blahem a já věděla, že nebude dělat nijaké obranářské útoky, vůči tvojí osobě.
Potom jsme prošly úzkou chodbičkou, ve které byly dvoje dveře. Jedny vedly do ložnice rodičů a ty druhé do té mojí.
Otevřela jsi je a vešla jako první dovnitř. Nechtěla jsem tam být s tebou. Nechala jsem tě tam a sama stála venku, protože jsem se nemohla dívat na to, jak odhaluješ všechno, co jsem měla uvnitř a přesto nic nevidíš.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ou... okay... Dneska jsem došla k rozhodnutí, co ovlivnilo můj život XD Ale docela málo :D Mám dredy, lidi! xD :D
![We [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/72904140-64-k572112.jpg)