Nepřítel okamžitě vykročil vpřed. Petr zaslechl, jak se k nim lesem prodírají ještě alespoň dva muži. Ti se po chviličce objevili na kraji lesa, a stanuli každý z jedné strany vedle svého společníka. Oheň silně zaplápolal a na okamžik ozářil celé okolí. V tu chvíli se však ten prostřední zarazil a nejistě se zeptal: „Petře?"
***
Když se Melanie probrala, ležela zabalená v teplé dece nedaleko ohně. Okolo něj seděla čtveřice mužů. Všichni klábosili a smáli se.
Melanie se posadila na paty, v tu chvíli se jí však svět před očima zatočil a ona jen tiše zasténala. Muži se přestali smát a ohlédli se po ní. Jedna z postav se zvedla a vyrazila k ní. Byl to Petr a ve tváři měl úlevný a starostlivý výraz.
„Jsi v pořádku? Myslel jsem si, že budeš v pohodě, ale stejně jsem rád, že už ses probrala. Pojď, vstávej. Musím ti někoho představit."
Elfka si jen pro sebe něco zabručela a pokusila se vstát, jenže se jí zhoupla zem pod nohama a ona by se byla skácela k zemi nebýt Petrových silných paží, které ji zachytily a udržely ve vzpřímené poloze.
„Opravdu jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě.
„Až na to, že mám hlavu jako střep? Jo. Asi jo." Odpověděla a slabě. Pokusila se o lehký úsměv, ale vyšel jí z toho jen bolestný škleb.
Petr ji odvedl k ohni a nechal ji posadit se na kládu, která tam během jejího bezvědomí přibyla.
„Tak tohle," ukázal Petr na jednoho z mužů „je Henry, vedle něj sedí Šílenej Otto a ten třetí," ukázal na poslední z postav, „je Narcis. Tak tohle to je moje pašerácká skupina." Prohlásil pyšně Petr. „Založili jsme ji asi před třemi lety. To jako já Henry a Otto. Narcis k nám přibyl teprve před necelým rokem a ještě se má co učit. I když abych řekl pravdu, je opravdu nadaný. Ve volném čase se věnujeme i loupežím." Dodal.
Melanie si skupinu zkoumavě prohlížela. Henry byl vysoký svalnatý muž s ostrými rysy. Měl světle hnědé lehce vlnité vlasy a živé modré oči. Otto byl starý s dlouhým plnovousem a hnědýma zasněnýma očima. Měl asi 60 let. Nejvíce ji však překvapil poslední z mužů. Byl to elf.
Tak ahoj! Omlouvám, se že jsem teď delší chvíli nepřidala, ale doufám, že se to co nevidět zlepší. Bohužel přece jen budu nyní týden na táboře, a proto se další kapitoly dočkáte asi nejdříve za šest dní:) jinak přeji všem hezké prázdniny a pokusím se něco připsat i na táboře:)
ČTEŠ
Pramagie
FantasyUtíkala temnou ulicí. Za sebou slyšela výkřiky děsu a zoufalství. Zastavila se, aby se naposledy ohlédla. V dálce spatřila světlo ohně, jež postupně zachvacoval vesnici, která jí na čas poskytla úkryt. Věděla, že to ona zavinila zkázu svého domova...