Pramagie

15. Kapitola

Melanie dlouho do noci přemítala o Liamových slovech. Snažila se najít nějakou únikovou cestu, ale marně. Nakonec jí došlo, že stejně není úniku. Pokud by se sbalila a zbaběle utekla, odsoudila by zem, ve které vyrůstala a lidi, které potkávala k záhubě. Jakkoli jí to bylo proti srsti, nemohla dopustit smrt nevinných. Ráno se už nerozmýšlela a vydala se za Liamem aby mu oznámila své rozhodnutí. Ten se však někam vytratil. Nedělala si s tím starosti. Tohle pro něj bylo typické. Znovu se objevil, až když měly tábořiště skoro urovnané.

Vypadal mnohem lépe než předtím. Hladké a lesklé kadeře mu lehce povlávaly kolem hlavy a kutnu vyměnil za pohodlné kamaše, vysoké jezdecké boty a jemnou tuniku barvy mladého dubového listí. U pasu se mu pohupoval dlouhý obouruční meč a přes ramena měl přehozený toulec se šípy a dlouhý dvojitě zakřivený luk.

Melanie ho se zaujetím pozorovala. Její dávný opatrovník byl půvabný jako všichni elfové a taky tak tajemný. Kouzelník neřekl, kde vzal zbraně a oblečení. Když se ho na to ptali, převedl řeč jinam. Když už bylo všechno sbalené a připravené na cestu, přišlo na otázku s kým Liam pojede, protože jako jediný neměl na čem cestovat.

Melanii přišlo zdvořilé nabídnout svému dávnému příteli koně. Vždyť on se o ni několik let staral. On na ni celé ty roky dohlížel, proto taky neváhala a předložila nabídku společné cesty na jednom koni. Nikdo nic nenamítal, jen Petr si něco zachmuřeně bručel pod fousy. Pořád mágovi nedůvěřoval.

Zrovna když Temná připevňovala své sedlové brašny, přitočil se k ní Liam a s tichým zamyšlením pronesl: „Ten chlapec tě miluje. Ty to možná nevíš, ale miluje tě." Dívka překvapeně zamrkala a rozhlédla se po svých společnících, když se zmateně obrátila k Liamovi, pokýval hlavou směrem k Petrovi, který zachmuřeně nasedal na svého grošáka.

„Petr?" zeptala se popletená Melanie. „Ale ne, co to říkáš? Jistě si to pleteš. Jsme jen přátelé, nic víc."

„Z tvého pohledu možná ano, ale z jeho... Vzpomeň si, jak se k tobě chová, nebo jak reagoval, když se dozvěděl kdo jsem. I teď je rozzlobený, že jsem se o tebe moc nepostaral, když jsem měl. Ale nyní už dost řečí. Ostatní jsou připraveni na cestu a jistě nechceš, aby náš rozhovor sledovali." Pronesl záhadně a vyhoupl se do sedla. Zaskočená elfka jen zamrkala a pak nasedla před Liama.

Na přemýšlení o vztahu mezi ní a vlkodlakem, však neměla více než hodinu, kdy si kouzelník přesedl za Narcise a prohlásil: „Dobrá nyní, když máš koně jen pro sebe a máš víc osobního prostoru, můžeme začít s výukou. Jistě není to příliš pohodlné, a budeš mít těžší se soustředit, ale věřím, že to zvládneš. Jako první začneme s teoretickými znalostmi a to z historické stránky. Magie se na tomto světě vyskytovala odjakživa. Dobrým příkladem jsou pradávní, jejichž silou nyní vládneš. Důvod toho, proč tvá magie je silnější než moje je ten, že z generace na generaci se geneticky předává čím dál méně magie. Mágové, začínají žít sami. Zavírají se ve svých věžích a zkoumají tajemné spisy a posléze umírají bezdětní. Ostatní zase svou krev mísí s nekouzelníky, což má za následek existenci tele schopností, médií, kejklířů ovládajících tajemná světélka, ale také slábnutí čarodějné moci. Mezi elfy je více kouzelníků než mezi lidmi protože jsou starší a jejich krev není tak zředěná. Druhým důvodem je to, že elfové jsou prostě a jednoduše magické bytosti a více či méně magie má v genetice každý z nás. Tys přeci také ovládala telepatii a empatii, i když kouzlit jsi neuměla."

Melanie jen zaujatě přikývla.

„ Další důležitou věcí je nepřeceňovat své síly. Každé použití magie tě vyčerpá. Některé kouzlo víc, jiné míň. Dřív sis toho možná nevšimla, protože energii to neubíralo z tebe, ale z opasku, ten byl totiž jak prostředkem jak ti dopomoci k magii, tak i zásobárnou. Nyní se však budeš muset začít rozmýšlet, jestli ti použití magie stojí za to, či nikoliv.

Já magii ovládám přáními, představami, nebo prosbami. Můžeš to tak taky zkusit. Ale při kozlech jako je třeba teleportace, nebo mizení předmětů to bude jiné. Pokud bys třeba chtěla něco zneviditelnit, musela by sis ten předmět dopodrobna prohlédnout svým vnitřním zrakem a představit si jak pomalu průhlední až zmizí docela. Nesmíš však dopustit, aby se vypařil úplně. Ta věc tam musí zůstat a být neviditelná, v tom je rozdíl mezi kouzlem neviditelnosti a úplného a nenávratného zmizení. Pamatuješ si, jak se rozpadla zeď ve věžní cele, nebo jak se okolí zahalilo mlhou přesně ve chvíli, kdy jste to potřebovali? Jsem přesvědčen o tom, že už tehdy jsi v sobě měla něco z kouzel Obdenů.

Určitě bys také měla vědět jak rozpoznat kouzelníka od normálního člověka. To je jednoduché. Když se soustředíš, kolem kouzelníků jsou cítit jemné vibrace. Takové lehounké brnění. No ano jen si to vyzkoušej. No další poznávací značkou bývají oči. Nejobvyklejší je že se zvýrazní tvá klasická barva, ale jsou i výjimky. Viděl jsem oči rudé, fialové, tmavě modré, někdy i žluté. Tyrkysové oči však měli pouze pradávní. A teď když jsem tě stručně informoval, si to můžeš vyzkoušet v praxi.

Jako první začneme s mlhou. Takovou tu lehkou, která se převaluje po kořenech a vodou nasáklé půdě v močálech."

Elfka se soustředila. Tento úkol pro ni nebyl zase tak těžký, mlhu už dříve přivolávala. Vyslala prosbu k přírodě a hned se kolem válely chuchvalce mlhy.

„Správně." Pochválil ji Liam. „A teď ji odvolej."

Melanie poslechla a mlha se v okamžiku vypařila v jemných paprscích ospalého rána.

„Dobrá tohle ti jde. Teď poruč větru, ať rozfouká tamtu hromadu listí."

Elfka poslušně provedla zadaný úkol.

„Přivaň sem jeden z těch javorových listů. Jeden z těch velkých." Poručil elf.

Tohle už nebylo tak snadné jako přivolat či odvolat mlhu. Nyní musela s větrem více komunikovat a poručit ať k ní zavane právě ten konkrétní list, který se Liamovi tak líbil. Po chvíli snahy však obstála i v této zkoušce.

„Tak a nyní ti to ztížím. Nech ten list levitovat. Ne do něj fouknout pomocí větru. Udělej to, jak jsem ti vysvětloval prve. Pohlédni na něj svým vnitřním zrakem a představ si jak se list milimetr po milimetru a palec po palci zdvihá z tvé dlaně."

Melanie se odhodlaně pustila i do tohoto cvičení, tady se však vyskytl problém. Tohle elfka ještě nezkoušela. Urputně se snažila vnímat list ve všech podrobnostech. Povedlo se. Dalším krokem bylo představit si, jak stoupá. Už, už to měla, ale v tom její kůň poskočil, zaržál a potřásl hlavou. Zvuk a nečekaný pohyb jejího koně ji rozptýlili a kouzlo jí vyklouzlo jak kostka mýdla.