„Melánie! Melánie! Tady jsme Melánie!"
„Kde? Kde tady?!"
„V tvojí hlavě, Melánie! V tvojí hlavě! Tak pojď, pojď, pojďpojď..."
„Kam?! Já nevím kam! Všude je strašná tma!"
„K jezeru přijď, k jezeru,
První z velkých Obdenů,
Chce ti dáti odměnu,
Nadání hodné hrdinů"
Před Melanií se temnota zavlnila a odkryla jezero. Velké jezero o rozloze více než 50km².
Na kamenité pláži stála žena. Nádherná žena s vlnitými kaštanovými vlasy, které jí sahaly po pás a vlály ve větru, i když Melanie žádný necítila.
Na sobě měla průsvitné šaty, které jí odhalovaly dolní část hrudníku až k bokům a značnou část nohou. Na spodním lemu byla krajka. Kolem pasu měla ten samý opasek, který dříve vlastnila elfka. Nejvíce však Melanii zaujaly její oči. Měly zářivě tyrkysovou barvu.
Žena lehce pokynula Melanii, aby se přiblížila a elfka tak učinila. Žena se jí podívala zpříma do očí a začala vyprávět.
„Dneska dám ti velkou moc,
nyní kouzla tvou součástí jsou,
jdi po Ryncy noc co noc,
horami i rovinou.
Jsi teď jednou z nás,
chovej se tak.
Až přijde správný čas,
Zachraň Greernon pak"
Prohlásila žena, sundala si svůj opasek a připnula ho elfce kolem pasu. Tam předmět chvíli setrval, pak zazářil a vpil se Melanii do kůže. Na chvíli ji prostoupil pocit klidu a míru, který se vzápětí vytratil spolu s opaskem.
Elfka jen chvíli zmateně stála. Po chvíli si však uvědomila, že její staré oblečení je pryč a má tytéž šaty jako první představitelka Obdenů. Na místě kde byl dřív opasek, se skvělo tetování. Nevypadalo to ale úplně přesně jako tetování, spíš jako otisk opasku.
Melanie se zmateně podívala po ženě a všimla si, že i ona má totéž znamení, jenomže předtím nebylo přes opasek vidět. V tu chvíli se jí obraz před očima zavlnil a ona se skácela zpět do bezedné temnoty.
Ahoj omlouvám se, že přidávám později, než bylo naplánováno. Vyskytla se totiž jistá nečekaná událost a rozhodně ne šťastná. Jsem si jistá, že to pochopíte, no a teď bych vám ráda popřála hezký den:) A určitě se těšte na další kapitolku, možná přijde dřív, než očekáváte;)
Zde je žena od jezera:D
ČTEŠ
Pramagie
FantasyUtíkala temnou ulicí. Za sebou slyšela výkřiky děsu a zoufalství. Zastavila se, aby se naposledy ohlédla. V dálce spatřila světlo ohně, jež postupně zachvacoval vesnici, která jí na čas poskytla úkryt. Věděla, že to ona zavinila zkázu svého domova...