Utíkala temnou ulicí. Za sebou slyšela výkřiky děsu a zoufalství. Zastavila se, aby se naposledy ohlédla. V dálce spatřila světlo ohně, jež postupně zachvacoval vesnici, která jí na čas poskytla úkryt. Věděla, že to ona zavinila zkázu svého domova...
Melanie a její doprovod byli na cestě do hlavního města, aby informovaly nejmocnější mágy. Cestou si v nějakém menším městě opatřili koně a tak teď mohli cestovat celkem přijatelným tempem. Melanie a Petr dokázali cestovat rychle. I Narcis by v jejich tempu obstál. Potíž však byla s Henrym a Ottem. Tak tedy pořídily koně a dostáli tím kompromisu. Bohužel neušily, že události mají náhle nabrat na otáčkách.
Schylovalo se k večeru. Slunko už se dotýkalo obzoru a jediné co rušilo ponuré ticho lesa, byl dusot koňských kopyt. I elfka se topila v chmurných myšlenkách, dokud ji nevyrušil Petrův tichý hlas: „Mel máme společnost."
Melanie zpozorněla. Nejdřív se zaposlouchala, ale nic zvláštního neslyšela. Potom ji napadlo prozkoumat okolí z mentální stránky a opravdu pár desítek metrů před nimi se někdo skrýval v houští. Nejzajímavější však bylo, že ten někdo měl velice silné mentální hradby a to mohlo ukazovat na potencionální nebezpečí. Musela se rychle rozhodnout co dál, neboť byli k neznámému stále blíž a blíž.
Temnou napadlo hned několik řešení, nejlepší jí však přišlo to první a tak neváhala. Pokynula svým společníkům, aby zastavily, a když se tak stalo, zvolala pevným a odhodlaným hlasem: „Ty, co v křoví setrváváš, vylez. Jsi-li přítel, můžeme spolu povečeřet. Soumrak je již blízko. Jsi-li však nepřítel tak věz, že se tě nebojíme. Máme převahu."
V mlází bylo chvíli ticho, pak odtamtud vyklopýtal muž v potrhaném plášti. Muž vypadal jako mnich. Jednoduchá hnědá kutna v pase ovázaná silným kusem provazu. Byl vysoký a hubený. Tvář mu zakrývala kápě. Trochu se narovnal a kapuce sklouzla z hlavy. Skomírající světlo odhalilo vyhublou tvář, křivý římský nos a modré pronikavé oči. Oči, jež naznačovaly, že neznámý ovládá magii. Vysoké čelo zakrývaly mastné a rozcuchané vlasy pískové barvy.
Zanedbaný cizinec upřel svůj pronikavý zrak do Melaniiných očí.
Dívka si všimla jeho elfích rysů, ale něco jí na něm nesedělo. Měla pocit, že už se potkali, ale za velkého Faldrika si nemohla vzpomenout kde. Elf se na Melanii unaveně pousmál: „Zase se potkáváme drahá Melanie."
Melanie chvíli váhala a pak se nedůvěřivě zeptala: „Liame?"
„To je ten chlap co tě v deseti nechal, aby ses toulala sama po lesích?! A bez ochrany?!" Zeptal se se špatně skrývaným rozhořčením a znechucením Petr.
Melanie pouze zdráhavě přikývla a nervózně zatěkala pohledem mezi vlkodlakem a elfem.
„Ano jsem to já." Přitakal smutně Liam. „Ale ty nevíš vše, ani Melanie to neví."
„Jo? Tak já nevím vše?! A co kdybys nám vysvětlil své důvody?! Mě by to opravdu zajímalo. Takhle nechat malou holku samotnou ať se potuluje po lese." Ptal se dál rozhořčený Petr.
Liam pozvedl ruce v obraném gestu: „Můžeme si o všem pohovořit při plápolajícím ohni. Rád vám vše vypovím, ale nyní je už skoro tma, jestli budeme otálet, tak už na dřevo neuvidíme."
Cestovatelé se zařídily podle Liamova návrhu. I Petr uznal, že je to logické i když dost neochotně a stále si elfa nevraživě měřil. Když už oheň žhnul, všichni byli usazení a nad plameny prskalo maso, pustil se Liam do vyprávění: „chtěli jste vědět, proč jsem Mel opustil, i když jí bylo pouhých deset let. Proč jsem ji nechal bez ochrany v tomto krutém světě, kde přišla o oba rodiče, kde lidé nenávidí elfy. Nuže udělal jsem to, protože jsem nemněl na vybranou. A navíc úplně bez ochrany jsem ji nenechal. Vždy na ni někdo dohlížel. Konec dohlížení započal až tehdy, když se nám ztratila, to jest asi před rokem. Pátraly jsme po ní, ale marně. Nyní však vidím, že jsi živá a zdravá, musím se přiznat, že když jsem na té cestě uslyšel tvůj hlas, velice se mi ulevilo. Mohl mě najít kdokoliv jiný, ale z těch všech si to byla právě ty."
„To je sice hezké, ale jak to, že jsi neměl jinou možnost? Jak chceš okecat tohle? Hmm?!" Dožadoval se Petr odpovědi.
„Měl jsem práci. Vždy jsem ji plnil poctivě. Prázdné pergameny mi chodily ráno a vyplněné jsem je posílal zpět. Potom však nastala potíž s těmi zmizeními."
„To vysvětlím jednoduše. Lidé prostě byli a najednou zmizeli. Pokaždé to byl někdo, kdo nějakou chvíli vlastnil nějaký kouzelný předmět. Obyčejné lidi jsme obvykle nacházeli mrtvé a kouzelné bytosti jsme pro změnu nenašli vůbec. Od té doby je už nikdo neviděl. Dostal jsem za úkol to podrobně prověřit a tak už jsem nemohl zůstávat v lesní chatě a musel se přesunout do hlavního města."
Melanie si z nenadání odkašlala: „My víme, co se s nimi stalo." Prohlásila a vypověděla vše od toho, jak byli vězněni a ž po tajemný sen a změnu jejích očí. Liam zamyšleně přikyvoval, když s vyprávěním skončila a pak prohlásil: „Musím přiznat, že jsem k vám nebyl plně upřímný. Neberte to zle, ale netušil jsem, co všechno víte a čím jste si prošli, ale vězte, že jsme na jedné lodi. Jsem totiž jedním ze tří nejvyšších mágů."
Melaniina skupinka mu zprvu nevěřila, ale když se zaposlouchali do hrůzného příběhu, všechny pochybnosti z nich rázem spadly.
„My hlavní mágové jsme měli povinnost to mizení zastavit, po příčině jsme pátraly dlouho, ale přece jen jsme ji našli. Toho mága jsme, ale podcenily. Vím, měli jsme nebezpečí zhodnotit lépe zvláště s ohledem na to, že jsme věděli, že je to pouhý člověk a žije tak dlouho. Příčinou je kouzlo dlouhověkosti, které zvládnou jen nejsilnější jedinci. Alespoň to nás mělo varovat. My si však říkali, že se není čeho bát, vždyť je to jeden mág proti třem nejmocnějším! Jenže jsme zpychli. Rync požádal o audienci a my jsme ho odmítly, on však přesvědčil pár strážců a ti ho vpustily dál.
Prohlásil, že si myslí, že by vládl lépe než my a přišel nás vyzvat na souboj. Rozhořčily jsme se a vykřikovaly věty typu "jistě! Klidně tady a teď! Tvoje smrt je jasná!", ale nebyla. Rozpoutalo se strašlivé peklo. Jeho magie byla tou nejsilnější, kterou jsme dosud viděli. Mocnější než naše spojené síly. Zabil Richarda i Morgana, jen mě se nějak podařilo utéci. Již několik dní jsem na útěku a on za mnou stále vysílá oddíly. Mají mne dopadnout. Dokud mě však nedostanou, jeho moc není úplná. Nemůže se prohlásit za jediného svrchovaného vládce, dokud já dýchám. Jistě může rozhlásit, že jsem mrtev, ale kdybych se mu někde vynořil a lid by mě poznal, svrhli by ho. Dokud žiju, máme naději. S tvou nově nabitou silou, Mel, máme možnost. Má magie je slabá, ale ta tvá se té jeho vyrovná. V zájmu říše tě prosím, Melanie, abys mi byla nápomocna. Jistě ovládám jiný druh magii než ty, ale přes to přezevšechno tě mohu učit jak s ní zacházet. Nyní tě žádám o jediné, celou situaci si promysli, ráno totiž vyrážíme zpět do středu zemně." Prohlásil a ulehl ku spánku.
Tak co jak se vám líbí Liam? Je to jedna z mích oblíbených postav:) A co si myslíte o Petrovi nabručeném:D Hádejte proč, se tak chová. Hádáte? No bohužel máte smůlu, ale já vám to neprozradím dříve než v příští kapitole:) Jinak přeji hezký večer a příjemný zbytek prázdnin.
Tohle by přibližně měl být Liam:)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
