Pramagie

10. Kapitola

Konečně! Pomyslel si Rync. Konečně znovu nabral síly a může opětovně čelit opasku. Tentokrát si však Rync připravil nové kouzlo, jež mělo konečně prolomit ochranné hradby opasku a uvolnit z něj část magie. Tu hodlal pak okamžitě nasát a vstřebat. Jistě měl i jiné prostředky jak načerpat magickou moc. Například z přírody, ale tuto možnost okamžitě zavrhl. Nebude přece jako nějaký amatér vysávat kytku, lepší je si podmanit pár duší zemřelých a těch už měl zajatých přes stovku. Další volbou bylo nasávání energie, která uniká z umírajících. Čím více oni slábnou, on sílí. Poslední možností bylo ovládnutí nějakého magického předmětu, v tomto případě opasku. Už si představoval sám sebe, jak stojí na vrcholku věže poznání s veškerou nashromážděnou mocí, zem Greernon pod jeho nadvládou, tři největší mágové mrtví u jeho nohou. Jak on je nenáviděl. To oni ho vyhnali na tohle opuštěné místo. To oni vedli tuhle zemi do záhuby. Ale on jim ukáže co je to moc, nebo jak se má vládnout! Budou litovat toho, že se mu kdy postavili. Škoda že tu s ním nemohla být ona. Jeho dcera Margaret.

Vzpomínal na ty dávno zapomenuté časy. Greernon začala zachvacovat válka. Všude krev a vypálená města. Vzpomínal na vztek. Pamatoval si, jak spolu s ní chtěli válce zabránit. Zabít ty nafoukané mágy, kterým taktika nic neříkala. Vzpomínal na útok na hlavní město a na Margaretina kouzla. Na společnou snahu dosáhnout vítězství.

Pokus ale selhal. Jeho vyhnali a Margaret padla za oběť Morganovi. Jednomu ze tří vládnoucích mágů.

Zatřepal hlavou, aby rušivé myšlenky odehnal. Však on se jim pomstí a dokončí tak již dříve započaté dílo.

Z rukávu vytáhl svitek. Na pergamenu se skvěla odporná písmena různých tvarů a velikostí. Odporná písmena, jež se po určitém úhlu dopadu světla ztrácela a opět zjevovala. Vlnila se. Kroutila, ale Rync v nich číst dokázal.

Stanul v pentagramu a obrátil se čelem ke své objeti.

Opasek ležel v pentagramu, jako obvykle obklopen duhovou září.

Z úst se mu začala linout slova. Temná slova obsahující veškerou nevyslyšenou prosbu a neopětovanou lásku. Veškerý žal, strach, utrpení a beznaděj. To vše do svého kouzla vložil a pak jím mrštil po opasku. Černé stíny zajásaly. Temná magie, jež už léta ovládala jeho pokřivenou mysl, zpívala slastí. Pásek se začal zmítat, třást a házet sebou.

Rync věděl, že opasek už dlouho nevydrží. Čekal, až každou vteřinou povolí a v tu se to stalo. Opasek vyvrhnul víc než polovinu své nashromážděné energie. Duhové paprsky se rozlétly všemi směry a Rync se je jal pochytat. Jenže na poslední chvíli se něco pokazilo. Duhový vítr se mu velkou oklikou vyhnul a pustil se na dlouhou cestu do temných a pustých planin, které obklopovaly mágův hrad. Rync opět prohrál.

Tak tohle je taková kapitolka na rozloučenou, protože zítra jedu na dva týdny na tábor:) jak se zdá budu tam jedna z nejstarších, poněvadž je do patnácti a mě bude patnáct za týden. No další kapitolka za dva týdny:) slibuji, že ji přidám v den návratu, nejhůře následující den. Takže si užívejte prázdniny a já se zatím loučím:D