Pramagie

18.Kapitola

Liam poslal jednoho ze svých věrných pro nějaké jídlo a pití, protože byli po cestě zesláblí a hladoví. Po jídle se umyly, a když se cítili čistí, zahájili poradu.

„První věc je jak se dostat do zámku." Prohlásil Liam. „To by však nemělo být tak těžké. V tomto kostele je spousta tajných chodeb a nejméně tři vedou do paláce. Jedna do kuchyně, jedna do stájí a poslední končí za zrcadlem ve třetím patře. Máme nějaké informace, co ten mág celé dny dělá?"

„Podle mých zdrojů," přihlásil se muž, který se předtím pokusil zabít Melanii. „ se zdržuje ve svém pokoji. Snaží se vypátrat vás, nás a ještě nějaký pár uprchlých vězňů. Jeho pokojem se stala ložnice pana Morgana."

„Morgan to je jeden z těch mrtvých kouzelníků? Těch, kteří s tebou vládli?" zeptala se Temná.

„Ano." Odpověděl jí Liam. „Morgan měl ložnici v nejvyšším patře, přesně uprostřed paláce. Což znamená, že nejlepší cesta jak se k němu dostat bude přes služebnické chodby. Kdybychom se převlékli za služebnictvo, sklonili hlavy a nijak na sebe neupozorňovali, snadno bychom se k němu dostaly."

„Ano to je dobrý plán, teď už jen domyslet co se mnou. Já netuším jak ten útok provést!" zanaříkala Melanie.

„Toho se neboj." Uklidňoval ji Liam. „ Pradávní tě povedou. Obdenové ti sami ukážou jak postupovat. No dále... kdo všechno jde? Samozřejmě já a Melanie. Potom by tam měl být ještě nějaký ozbrojený doprovod. Bude nám krýt záda. Průvodce nepotřebujeme, já chodby znám. No tak kdo se hlásí?"

„Já jdu rozhodně!" přihlásil se Petr. „Nedopustím, aby Melanii někdo ublížil."

„Určitě to bude dobrodružství! Takovouhle šanci si nenechám ujít." Rozzářil se Narcis. „Konec konců, proto jsem vstoupil k pašerákům!" a bylo po tajemství. Melanie sykla a Petr se nenápadně rozhlédl po ostatních. Liam velkomyslně dělal, že si podřeknutí nevšiml, ale muž o kterém se později dozvěděli, že se jmenuje Heris rozzuřeně vyskočil na nohy.

„Tak pašeráci! Víte, jaký je za to trest?! Usekání prstů na pravé ruce! To je strašné! My tu spolupracujeme s kriminálníky!"

„Herisi! Držte svůj hněv na uzdě. Já jsem ochoten jim tento trest prominout. Vždyť budou riskovat životy za království. Za to jim to ochotně prominu." Heris jen rozzlobeně zíral, pak se beze slova posadil a odtáhl se od Narcise sedícího po jeho boku.

„Dobrá kde jsme to skončily?" pokračoval mág. „Půjde ještě někdo?"

„Já." Přihlásil se znenadání Otto. „Dozoru bez parťáky nechat nemůžu." Prohlásil se šťastným úsměvem na tváři.

„Rozuměli jste mu někdo?" zeptal se rozpačitě Liam a zvědavě se rozhlížel kolem sebe.

„Řekl, že svůj tým nemůže nechat bez dozoru. Jinak já bych šel taky." Řekl lehce pobledlý Henry.

„To nepřipadá v úvahu. Jste zraněný a oslabený ztrátou krve. A vás s sebou také neberu, Worde. Nejste cvičený v boji s mečem, nýbrž s dýkou a ta je proti meči v nevýhodě. No dobrá tak to máme mě, Melanii, Vlkodlaka Lopéze, Elfa Narcise a Ottakara zvaného šílený. To dělá pět převleků. Prosím vás, abyste je sehnali do zítra, do slunce východu. Zítra zaútočíme. Těsně před polednem."