Pramagie

20. Kapitola

Melanie předstoupila před ostatní a jako první tiše vstoupila do mágových komnat. Jakmile se ocitla uvnitř, instinktivně poznala, že je něco špatně. Že se něco příšerně pokazilo. Pocítila lehké mravenčení na tvářích a hřbetech rukou. Bylo to jako statická elektřina. Vnímala, jak ji magie obtéká a zkoumá.

Zatnula brnící zuby a prošla krátkou chodbou do přijímací místnosti velké jako čtyři Liamovy domky vedle sebe. Stěny sálu měly barvu slonové kosti. Stála zde spousta složitě vyřezávaného, pohodlného nábytku se zlacenými hranami a zdi místnosti zdobilo množství obrazů ve zlatých rámech. Čtyři majestátní sloupy čněly do výšky a podpíraly strop. Naproti dveřím bylo obrovské okno ze dvou třetin zahalené šarlatovými závěsy. To všechno Melanie zaznamenala během jediného mrknutí oka. Dál se ale soustředila na postavu stojící k ní zády a vyhlížející z okna.

„Tak se opět potkáváme Melanie z Gillu. Nebo mám spíš říct odnikud?" promluvil svým posměšným hlasem mág.

„Ano potkáváme se." přisvědčila elfka. Pokusila se do svého hlasu vměstnat odvahu a odhodlání. Instinkt jí však velel utéci.

„Skvělé. Na tuto chvíli jsem čekal dlouho, víš? Teď však není času nazbyt, elfko. Vím, že jste sem ty i tví společníci přišli, abyste mě zničily. Musím se přiznat, že je to celkem vtipné, vzhledem k tomu, že jsem tebe i toho mága už jednou porazil. Ale jak chceš. Přijímám tvou zatím nevyřčenou výzvu. Jen bych rád požádal o okamžik strpení." V tu chvíli se mág otočil a přiskočil doprostřed místnosti. Pak znenadání máchnul rukou. Z prstů mu vyletěla nějaká světle modrá hmota a každého, včetně Melanie, uvěznila v průhledné bublině.

„Hej!" vykřikl rozzuřeně vlkodlak. „Co to má znamenat?! Okamžitě toho nech!"

I ostatní se bránili a snažili se dostat ze svého vězení.

Otto se znovu bláznivě rozchechtal.

„Klid prosím, je tu ještě pár věcí na probrání. Určitě byste rádi věděli, kdo byl ten věrný služebník, který mi pomohl, abych se na váš příchod tak skvěle připravil. Tak pojď a ukaž se našim hostům!" zvolal Rync. Zpoza závěsů se vyloupla nějaká postava. Melanie si ji nejprve nechápavě měřila, pak jí však v očích svitlo poznání. Byl to ten muž, který na ni zaútočil včera večer, když vylezla z tajné chodby pod kostelem.

Z ničeho nic Liam ztuhl. „Ne." Zaslechla elfka jeho tiché zajíknutí. Koutkem oka se na něj zahleděla a všimla, si jak je pobledlý. I ostatní se přestali bránit a vyjeveně přeskakovali pohledem z Liama na muže před nimi a zase zpět.

„Igore, je to pravda?" zašeptal ohromený elfský kouzelník.

Oslovený jen pyšně přikývl, mhouříc na Liama své bledé pohrdavé oči.

„Ale já to nechápu, Igore. Byl jsi přeci mým rádcem a přítelem po mnoho let. Proč jsi z ničeho nic zběhl."

„To je snad prosté ne?" pohodil pyšně hlavou. „Vůbec jsi mě neposlouchal. Vždy sis dělal věci po svém. Už mě nebavilo dívat se na to, jak všechny mé plány a nápady měníš, nebo zahazuješ. Tady pan Rync mi nabídl dohodu. Budeme spolupracovat a to je to, co jsem chtěl."

„Ach ano. Tady vidíte, jak jsem se připravil na vaši návštěvu. Nyní bych však přešel k bodu číslo dvě. Tím myslím, že si vaši skupinku podám jednoho z vás, když jinak nedáte. Dlouho jsem přemýšlel, koho si vyhmátnu jako prvního a pak jsem dostal ten úžasný nápad. První..." ušklíbl posměšně Rync. „bude tahle elfka." řekl se zlomyslným svitem v očích a pokračoval: „Vím, že ti na ní zálež Liame. Teď uvidíš jaké to je přijít o někoho důležitého. Bude to pomsta za Margaret. Přinutím vás, abyste se na to pěkně podívali. Budete bezmocní a ona slabá. Ukážu ti, Liame, jak kvůli tobě pomalu umírá. Budeš prosit, abych ji ušetřil, ale já toho nenechám a až naposledy vydechne, zabiju tebe." prohlásil a přívětivě se usmál.

„Ale teď mě ještě napadá..." zamyslel se mág „že to je ta uprchlá vězenkyně, takže je vlastně správně, že první zemře zrovna ona. Lidé s nižším postavením by měli vědět, kde je jejich místo a že pokud se vzepřou, stihne je trest. Tím se ovšem dostáváme k tobě." Prohodil Rync a ukázal na Petra. „Ty bys měl také dostat lekci. Dobrá tedy vy dva proti mně." Prohlásil a povýšeně se usmál.

Poté se otočil k ostatním: „Můj štít vás ochrání, zároveň vám však zabrání abyste zasahovali do souboje." Následně se obrátil na Igora a také ho schoval pod štít.

Luskl prsty a Melaniina a Petrova bublina praskla. Dívka doposud schoulená v malém prostoru, se pokusila dopadnout na nohy. Ale štít visel příliš nízko a ona neměla čas svůj pád vyrovnat. Bezmocně rozplácla na kamenné podlaze, v zápětí k ní přiskočil Petr a pomohl jí vstát.

Když měl Rync všechny ostatní štítové koule zajištěné, rozmístil je po sále, aby každý s přítomných měl dobrý výhled. A pak souboj započal.

Tak co? Jste napjatí?:D Co říkáte na toho hada Igora, nebo na sebejistotu s jakou se nám tady Rync chvástá a předvádí? Kdo myslíte, že vyhraje? A budou nuceni Melaniini přátele nějak zasáhnout, přesto, že jsou uvěznění? No tak já vám to povím. Čtěte a dozvíte se:D