Pramagie

21.Kapitola

První kouzlo prosvištělo vzduchem. Elfka rychle uskočila na stranu a Petr udělal to samé. Ohnivá koule dopadla tam, kde ještě před chvílí bylo dívčino rameno. Zavrávorala a znovu musela uskočit před letící kletbou. I vlkodlak měl podobné problémy, ten však stačil uskočit za sloup a vytasit meč. Teď když mág věnoval plnou pozornost elfce se začal opatrně plížit směrem ke zdroji nebezpečí.

A pak vystřelilo třetí kouzlo. Blížilo se k Melanii neskonalou rychlostí. Věděla, že nestačí uskočit. Pokusila se o piruetu, ale to už ji kletba zasáhla přímo do žaludku a odhodila ji tři metry nazpět. Mág se jen nabubřele zasmál.

Znovu vyskočila na nohy. Lehce zavrávorala, ale okamžitě zase našla ztracenou rovnováhu. Další kouzlo ji těsně minulo, to už, ale byla, stejně jako předtím Petr, schovaná za jedním ze sloupů. Rync se provokativně zasmál. „Copak, elfko? Máš strach? Jen vylez, čím dřív vylezeš, tím dřív to budeš mít za sebou. A o tobě, prašivej vlkodlaku, vím taky. Jestli uděláš ještě jeden krok, odpálím elfku i se sloupem a ty budeš další na řadě."

Sakra! Zazoufala si Temná. Panika jí svírala hrdlo. Nedokázala se strachy pohnout. Co teď? Jak se mám bránit? Jak je odtud všechny dostat živé a zdravé?

Počkat, co to říkal Liam? Pradávní tě povedou. Ach, to je ono!

Teď když si na to vzpomněla, ucítila lehký dotek myslí.

„Věř nám a pojď podle nás bojovat,

Nad mágem s námi můžeš vyhrát."

Zanotoval jí v mysli známý hlas. Byl to její hlas. Hlas té ženy od jezera.

Melanie se odhodlala. Ponořila se do spojení myslí. Moc jí kolovala žilami. Zostřovala zrak. Zlepšovala smysly.

Napřímila se v ramenou a odhodlaným krokem vystoupila zpoza sloupu. Okamžitě na ni zaútočil. Trhla hlavou. Na vteřinu se před ní rozzářila zelinkavá kopule a kouzlo odklonila. To s hlasitým praskotem nabouralo do stěny. Jediné co zbylo, byl kráter ve zdi.

Rync na to chvíli jen překvapeně zíral. Ještě překvapenější, ale byl, když mu elfka oplatila stejnou mincí. Paprsek zářivé, praskající elektřiny vystřelil k mágovi a ten měl co dělat aby útok odklonil.

V tu chvíli se ozval řev následovaný šíleným, divokým smíchem. Byl to Otto. Teď, když byl mág zmatený a roztěkaný. Tasil hubený stařík meč a bodl do zářivé hradby svého vězení.

Mág sebou trhl, chytil se za hlavu, ale Ottu uvnitř udržet nedokázal. Bojovníkovo vězení prasklo jako mýdlová bublina a on hbitě seskočil na zem.

Čaroděj se v mžiku narovnal a další magická koule vyrazila na svou cestu. Jedna k Ottovi druhá k ní.

Od Otta se očekávalo, že uskočí, ale on ne. Vyrazil v před a jedním rázným máchnutím meče kouli rozťal ve dví. Když se přítomní pozorně podívaly, spatřily modrou záři vycházející z bojovníkovy zbraně.

Temná skočila. Bez zdánlivých potíží zachytila kouli, která se na ni řítila. Silou setrvačnosti i vlastním úmyslem udělala piruetu a mrštila kouzlem nazpět. Mág byl ohromen. Než se Rync stačil vzpamatovat, ležel rozplácnutý na opačné straně místnosti. Ona se k němu dál odhodlaně blížila. V očích jí zaplál tyrkysový oheň. Už neměla strach. Neměla se čeho bát. Ona vládne mocí pradávných. Ne on. Ona a jen ona.

Spojila dlaně a pak je od sebe oddálila. Mezi prsty jí jiskřila moc. Ve vzduchu před sebou načrtla znamení moci a donutila kouzelnou energii se do něj protlačit. Znamení napájela vlastní silou a ono ji měnilo a dotvářelo. Kolem rukou jí poletovaly drobné jiskřičky. Vykřikla SLOVO a znamení vyslalo vlnu energie. Rync před sebou v poslední vteřině vytvořil štít. Stejně to nestačilo. Moc se o bariéru roztříštila a vzala s sebou i mágovu ochranu. Zbývající energie mrštila Ryncem proti zdi.

„Jsem mocnější než ty, mágu." promluvila Temná. Už to, ale nebyl její hlas. Teď to byl hlas pradávných. Hlas, jež rozechvívala moc. Znělo to, jakoby skrz Melanii promlouvali Obdenové. A ona k nim patřila. To čím vládla, byla Pramagie. „Vzdej se. Pokud abdikuješ, bude ti poskytnut spravedlivý soud."

Rync však neposlouchal. Panika v jeho očích byla zřetelná. Téměř ztuhlý děsem se pokusil o poslední zoufalý kousek. Prokletí mocnější, než na ni kdykoliv předtím použil, jenže to nestihl... Petr s rozhodností vlkodlaka skočil a uťal temnému mágovi hlavu. Z rány se vyřinula krev, spolu s nashromážděnou energií. Zbylé štítové bubliny praskly a spolu s temnou magií se s děsivým třeskem vytratily. A pak nastalo ticho.

Tak co? Překvapila jsem vás? Jistě vím, že to že vyhraje Mel, bylo asi jasný, ale že se vlastně odprásknul sám, to už je něco ne?:) Nebo jste čekali i tohle? Jinak přidala jsem obrázky ke kapitolám 5, 10, 13 a 18, tak mi můžete napsat názory i na ně:D