Utíkala temnou ulicí. Za sebou slyšela výkřiky děsu a zoufalství. Zastavila se, aby se naposledy ohlédla. V dálce spatřila světlo ohně, jež postupně zachvacoval vesnici, která jí na čas poskytla úkryt. Věděla, že to ona zavinila zkázu svého domova...
Ráno si dali časnou snídani a znovu probrali plán. Když odbyla desátá, převlékli se do služebnického oblečení.
Na Melanii vyšla prostá bílá košile, jednoduché světle zelené šaty s korzetem pod prsa, bílý šátek přes vlasy a bílá zástěra. Muži dostali hnědé kalhoty, bílé košile a kožené kazajky. Každou trochu jiného střihu. Jen Liam získal jednoduchou dlouhou halenu s opaskem.
Heris se vyznamenal, protože z většiny správně trefil velikosti. U mužů to zase nebylo tak těžké, halena mohla klidně volně splývat, zato šaty pro elfku byl oříšek. Stejně však dostala takové oblečení, které jí sedělo správně.
Muži si pod haleny zastrkaly různé meče a dýky, s výjimkou Liama, který si své zbraně zmenšil kouzlem a ty pak zastrčil do kožené mošny připevněné k opasku. Melanie přemýšlela jak schovat svou, kromě kouzel, jedinou zbraň. Nemohla si meč přivázat ke stehnu, protože by ho v potřebnou chvíli nedokázala vytáhnout, a kdyby jej měla po boku jako normálně, hned by si ho všimli. Pro služebné není zrovna typické nosit u pasu meč. Nakonec její situaci vyřešil Liam. Vytvořil pro ni kouzlo neviditelnosti s takovými zadními vrátky. Až meč vytáhne z pochvy s úmyslem ho použít, kouzlo se zruší.
Takto vyzbrojeni se vydali jednou z tajných chodeb. Byla tmavá a klikatá. Hned se stáčela vpravo a pak zase vlevo. Chvíli vedla vzhůru a vzápětí klesala.
Zanedlouho ztratili pojem o čase i směru, ale chodba vedla pořád dál a dál. Melanie už dávno přestala počítat kroky, protože se zdálo, že chodba nikdy neskončí a najednou skončila.
Vynořili se v prádelně zahalené oblaky páry. Díky tomu si nikdo ani nepovšimnul nově příchozích.
V místnosti bylo horko a vlhko a vzduchem se nesla ostrá vůně mýdla. Liam je všechny nenápadně provedl nejprázdnější částí a vzápětí se vynořili na rušných služebnických chodbách. Melanie urychleně sklonila hlavu a vydala se za svým bývalým učitelem.
Na chodbách panoval takový shon a zmatek že si nově příchozích nikdo ani nevšiml. Problém nastal až ve chvíli, kdy byli nuceni opustit chodby pro služebnictvo a projít jedním podlažím do jiné části zámku, kde by se mohli napojit na jedno schodiště pro poddané. Snažili se vypadat nenápadně. Vzbudit dojem, že mají plno práce a že nemají času nazbyt. To se jim dařilo do doby, než jeden ze šlechticů k sobě Melanii strhl a zašeptal jí do ucha: „Tebe jsem tu ještě neviděl. Jakpak se jmenuješ?"
„Mira, pane. A vidět jste mě nemohl, protože tu jsem nová." vyhrkla první jméno, které jí přišlo na mysl.
„Pane," přistoupil k nim pohotově Narcis a podřízeně sklonil hlavu. „Musím vás požádat, abyste tuto služebnou na okamžik propustil. Momentálně plní úkol, který nesmí zanedbat." Požádal nervózně a čas od času se trochu ošil.
„A proč myslíš, že bych se tím asi tak měl zabývat? Přece jen jsem lord z Reernonu." Prohlásil šlechtic s neskrývaným opovržením.
„Velice se omlouvám, ale vyžádal si ji pan Rync." Zamlel nesměle Narcis.
„Dobrá, když je to tak." Zaváhal šlechtic. „Nuže, až skončíš svůj úkol dostav se do mých ložnic. Jistě vím, že jsi tu nová. Doptej se na komnaty šlechtice z Reernonu."
Melanie pouze přikývla a opět se vydala na cestu ke schodištím.
„Uf. To bylo o fous." Oddechla si Melanie, když usoudila, že jsou od šlechtice dost daleko. Narcis zachmuřeně přikývl. Rychle doběhli zbytek skupiny a za okamžik stanuli před Ryncovými dveřmi.
No tak to máme pro dnešek už druhou kapitolu:) zítra taky možná přidám dvě. Také se připravte, že pravděpodobně některé starší kapitoly doplním obrázky. Až je přidám, napíšu to pod kapitolu:)
Melanie ve služebnickém oblečení:)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
