Vanilla

Homework

„Vaše káva a borůvkový muffin, pane," usmál se číšník a položil před Pána jeho objednávku. Oh, sakra. Kdy si stihl vůbec objednat? Přece jsem z něj nebyl mimo tak dlouho, nebo byl? Z toho nebude nadšený.
Heh, jako obvykle, Stylesi, vořež vše už pěkně od začátku.
Jen mu dokazuješ, jak velkou chybu udělal, když si vybral zrovna tebe.
V panice jsem pohlédl na svého Pána, který mě hypnotizoval pobaveným a zároveň káravým pohledem. Jen jeden jediný pohled jeho chladně modrých očí s nádechem ocelového nebe mi jasně připomněl, kde je mé místo.
„O-omlouvám se, Pane. Zamyslel jsem se," vykoktal jsem rychle a sklopil pohled zpět do svého klína, kde jsem si pohrával se studenými prsty. Potřeboval jsem se na něco soustředit a taky hlavně zaměstnat třesoucí se ruce.
„Páni, téměř čtvrt hodina od mého příchodu a já se konečně dočkal aspoň nějakého slova," povytáhl obočí a upil se svého hrnku, očima stále zaklesnutýma v těch mých. Bože, on je vážně sexy, i když jen pije blbý kafe!
Namáhavě jsem polknul a kajícně zapíchnul pohled do země. Přišel jsem si tak nemožně a hloupě. Nedokázal jsem ani chvíli udržet pozornost. Vážně jsem k ničemu. A brzy to dojde i Louisovi a nechá mě být.
„Každopádně tu nejsme proto, abychom seděli v napjatém tichu, takže rovnou k věci. Jak si to celé představuješ, Harry? Máš nějakou představu?" zeptal se a najednou vypadal tak uvolněně a spokojeně.
„Podřídím se tobě, Pane," šeptnul jsem automaticky a zvedl k němu hlavu s váhavým úsměvem. Samotného mě překvapilo, že jsem mu dokázal hned odpovědět tak, jak doufám očekával.
„Mmm, moc dobře, Harry. Teď se chováš jako hodný sub," zapředl a jeho očima prolétl temný stín dominance a touhy.
„Děkuji, Pane," usmál jsem se a poposedl si na židli, zvědavě se k němu nakláněje ještě o něco blíže.
„Tady ti dám nějaké papíry, týkají se tvých hranic a věcí, co bys rád vyzkoušel, a uhm, taky dostaneš domácí úkol," ušklíbnul se a v jeho očích byla ta podivná, chlapecká jiskra, která mě donutila se usmát. Netušil jsem, co po mně bude chtít, ale věřil jsem mu. A už teď jsem byl plně rozhodnutý jeho úkol splnit nejlíp, jak dokážu a udělám ho pyšným. Dám mu důkaz, že si vybral správně.
„Poslouchám, Pane," zamrkal jsem nevinně a olízl si rty, pociťuje chuť zeleného čaje s jasmínem.
„Chci, aby sis vymyslel záchranné slovo, tvou stopku, rozumíme si? Barvy mi přijdou dost nepraktické," mluvil ke mně tak jemně a jeho hlas tak sladce plynul a laskal moje ušní bubínky.
„Dobře, Pane, moc rád," usmál jsem se šťastně. Byl jsem nadšený ze svého prvního, i když malého úkolu.
„Skvěle, předpokládám, že chodíš ještě do školy, je to tak?" ujišťoval se a něco si ještě projížděl na telefonu.
„Ano, Pane, chodím sem na Uměleckou akademii a bydlím na koleji, takže kdybys třeba chtěl, abych u tebe přespal, tak by to neměl být problém," vydechl jsem nejistě a doufal, že jsem to svým předpokladem nijak nepřepísknul.
„Myslíš dopředu, to se mi líbí," usmál se lehce a kolem jeho očí se udělaly jemné vrásky, „takže si tě vyzvednu zítra po škole, v kolik končíš?" vzhlédl ke mně od telefonu a uklidil ho zpět do kapsy tmavě modrých jeans.
„V půl druhé, Pane," odpověděl jsem poslušně a dopil zbytek svého čaje. Už teď jsem se nemohl dočkat, až s ním budu zaběhlý a budeme společně fungovat.
„Dobrá, takže zítra před školou, a snaž se moc nezpozdit. Nerad čekám," prohodil ledabyle a zvedl se od stolu, na talířek pokládaje dvacet liber. Rozloučil se se mnou kývnutím hlavy a já ještě dlouhé minuty hleděl na dveře, kterými zmizel ven. Proč jen něco ještě neřekl?
Protože jsi nula, Stylesi.
Zklamal jsi ho.
Je naštvaný.
Choval ses jako puberťačka.
Už teď tě má určitě dost.
Ne, ne, ticho!
Zavrtěl jsem hlavou a zvedl se taky. Potřeboval jsem si dát dlouhou sprchu a hlavně si projít ty papíry, co mi dal a udělat si svůj speciální domácí úkol, který mi Pán zadal. Schoval jsem si všechny ty papír do tašky přes rameno a vyběhl na ulici přeplněného Londýna. Vyhýbal jsem se všem těm spěchajícím lidem, kteří do sebe vzájemně vráželi a snažili se dohnat včerejší den. Nechápal jsem všechen ten jejich spěch a hlavně jsem sám nikdy nechtěl spadnout do takovéto časové smyčky.
Prošel jsem dalšími třemi bloky a zatočil do ulice, kde byla moje škola a hned vedle kolej pro studenty. Vytáhl jsem si kartičku od mého pokoje, který jsem sdílel společně se svým opravdu dobrým přítelem Niallem. Byl takové blonďaté štěstí. S ním šli vždy všechny starosti pryč a mohl jsem být sám sebou. Neměli jsme před sebou žádná tajemství a poutala nás k sobě až bratrská láska. Niall, byl takový trošku snílek a idealista, a proto k sobě potřeboval někoho, kdo by ho stáhl zpět na zem.
Odemkl jsem náš společný pokoj a ihned mě ovanul vlhký zápach propocených bot a sýrových brambůrků. Nakrčil jsem znechuceně nos a šel okamžitě otevřít okna, protože toto bylo opravdu silné kafe i pro mě.
Sesbíral jsem Niallův fotbalový dres, který byl celý mokrý, a naházel ostatní oblečení poválené po pokoji do koše na prádlo. Můj spolubydlící byl skvělý, ale co se pořádku týkalo, tak bych ho nejradši zabil. Vyhodil jsem ještě obaly od sýrové pochutiny a s košem plným smradlavého prádla jsem se vydal dolů do prádelny. V tomhle ohledu jsem si přišel spíše jako Niallova matka. Ráno jsem ho musel tahat z postele, dělal jsem nám oběma snídaně i svačiny a hlavně jsem se snažil udržet v našem pokoji pořádek, a že to nebyl opravdu lehký úkol.
Zapnul jsem pračku na dvě hodiny a šel zpět do pokoje. Niall už byl ze sprchy venku a válel se v mojí posteli s velkým úšklebkem. Až pak jsem si všiml, co drží v ruce. Ten hajzlík.
„Tak, copak jsou tvé hranice, Harry?" šklebil se a schytal ode mě pohlavek, když jsem si k němu přisedl na postel.
„Sklapni, Ni. A za dvě hodiny, dojdi dát prádlo do sušičky, ať si tu taky k něčemu užitečný," vypláznul jsem na něj jazyk a užíval si jeho zmučený obličej. Byl schopný lítat hodiny po trávníku, ale třeba zametání, to pro něj bylo smrtelné.
„Hazz, no tak! Huh, radši mi řekni, jak dopadlo tvé rande," přisunul se dychtivě ještě blíž a čekal, co mu řeknu. Jestli vůbec něco.
„Nialle, už několikrát jsem ti říkal, že to nebylo rande," povzdechl jsem si a opřel se o svého velkého, hnědého medvěda, který byl posazený na místě polštáře. Byl tak měkký a skvěle se na něm spalo. A taky to byl dárek od Nialla. Dal mi ho po té, co jsem se rozešel se svým bývalým přítelem.
„Bože,Harry, copak jsi nečetl Padesát odstínů? To bylo taky pořád, že není na vztahy a BUM! Svatba a dítě," žulil se na mě ten malej skřet s tím dětským nadšením v očích.
„Jo, ale to je slátanina pro vanilky, takže, zašklebil jsem se na něj, a pak mi to došlo. To je dokonalé slovo jako záchrana. S radostí jsem Nialla objal a políbil ho na čelo.
„Jdu do sprchy a pak do knihovny, tak nezapomeň na to prádlo," zahuhlal jsem a zavřel se v koupelně. Jeden úkol je už splněný, skvěle. Teď se ještě zašít do knihovny a vyplnit tam ty hloupé papíry.
------------------

Snad ještě nikdy se školní den nevlekl tak pomalu jako dnes. Nedokázal jsem se na nic soustředit, takže mi několikrát vypadla tužka z ruky, nebo mi podjela ruka na papíře a zničil jsem tak celou svojí tvorbu. Už potřetí jsem kreslil od začátku a konečně se mi začalo aspoň trochu dařit. Dnes jsme kreslily jen tváře a já si zvolil tu jedinou, kterou jsem měl stále před očima – Louise. Jeho portrét byl teprve rozpracovaný, ale už se konečně aspoň trochu podobal originálu. Akorát jsem stínoval jeho rty a snažil se zachytit i ten nejmenší detail, který jsem si pamatoval, když konečně zazvonilo. Zbrkle jsem si sbalil věci a vyletěl ze třídy sotva minutu po zvonění. Byl jsem tak natěšený, že se mi třásly nohy a srdce mi bilo hlasitě jako stereo v nočním klubu. Proběhl jsem skleněnými dveřmi a zůstal stát na schodech, s otevřenou pusou. Můj pán už čekal a vypadal tak dokonale.
Ledabyle se opíral o kapotu svého černého Volva, jako okrasná socha. Černé upnuté kalhoty přesně obtahovaly jeho rysy a kožená bunda mu dodávala divoký a nespoutaný dojem. Jeho nádherné oči byly schované za světle hnědými sklíčky pilotek a sluneční paprsky se odrážely od jeho kaštanových vlasů, které mu lehce spadaly do čela.
Nedokázal jsem vstřebat fakt, že ten neskonale sexy muž, tam čeká jen na mě. Bylo to až nemožné, že jsem zrovna já měl takové štěstí. Nikdy jsem nebyl rád středem pozornosti a snažil jsem se na sebe moc neupozorňovat, ale teď jsem byl nadšený. Byl jsem pyšný, že můžu nastoupit s tím sexy mužem do jeho nadupané káry za pohledu všech těch závistivých očí. S úsměvem jsem seběhl schody a zastavil se kousek před Pánem.
„Ahoj," vydechl nadšeně a žilami mi proudil adrenalin s vražednou dávkou radosti. Konečně jsem byl zase se svým Pánem. Konečně spolu začneme dnes pracovat.
„Nastup si, pískle," brouknul odměřeně, ale viděl jsem, jak mu zacukaly koutky v nechtěném úsměvu.

Ahoj, Ahoj! Omlouvám se, že další díl je až po takové době, ale chápejte, vysvědčení, návštěvy příbuzných a hlavně letní únava a lenost :D Teď bych ale měla přidávat častěji, protože už mám promyšleno celkem dost věcí dopředu, takže by to mělo jít rychleji:) Jinak moc děkuju za 500 přečtení, vážně to pro mě moc znamená. Jste úžasní! Doufám, že to půjde dál tak dobře, jako to šlo do teď, a kdyby se vám něco nezdálo, nebo jste měli nějakou připomínku, tak klidně napište komentář. Budu jen ráda za vaše názory:)