Vanilla

Message

Nebyl jsem s Dylanem šťastný. Ale aspoň jsem nebyl nešťastný a sám k tomu. Myslel jsem na Louise. Pořád. Byly to sotva dva dny, co jsem se k němu otočil zády a odjel s Dylanem k němu. Netušil jsem, co dělat. Zato Dylan vypadal, že je s celou touhle situací spokojený. Choval se, jako bychom byli pár a Louis nikdy neexistoval. To já ale nedokázal. Chyběl mi každou vteřinou. Musel jsem na něj pořád myslet, nedokázal jsem ho dostat z hlavy. Pořád jsem si to v hlavě přebíral. Ty fotky, večer na té svatbě. Nesedělo mi to. Nebo si to jen moje hlava nechtěla připustit.

Na druhou stranu jsem to asi chápal. Já tu byl od toho, abych svého Pána těšil. Sloužil mu a plnil mu vše, co chtěl. A já odešel. Bez jakéhokoli vysvětlení. Měl právo na to, si užít s někým jiným, když jsem ho v tom já nechal. Jo. Mohl jsem si za to sám, že si musel užít jinde. Zoufale jsem zakňučel a ošil se. Potřeboval jsem ho vidět. Asi jsem se vážně zamiloval. I kdyby to mělo být jednostranné. Věděl jsem, že spolu máme něco speciálního. Jen jsem na té svatbě asi zpanikařil. Přepadla mě nějaká úzkost. Teď jsem si byl ale jistý tím, že jediné, co kdy budu chtít a potřebovat je můj Pán. Musel jsem to urovnat. Odprosit ho. Bože. Už mě nebude chtít. Budu pro něj špinavá coura. Vyspal jsem se s Dylanem, a ještě mu to vmetl do tváře. Já idiot.

-----------

Louis

Musím vymalovat. Ty bílý zdi jsou vážně depresivní. Možná to nejsou tolik ty zdi jako to prázdno tady. Sice se tu objevil Nick s tím, že ho právě vykopl bývalý přítel, tak jestli nemůže zůstat, než něco najde. Ale stejně tu bylo prázdno. Navíc to bylo dost ironický. Není to tak dávno, co utíkal s pláčem ode mě. A teď se sem vrátil jako znova opuštěný štěně ke svému původnímu majiteli. Jenže já ho už znova nechtěl. Ukončil jsem to mezi námi z nějakého důvodu, a ten tu pořád byl. Navíc jsem měl pořád plnou hlavu někoho jiného. Chtěl jsem si jen hrát s jeho kudrlinami a sledovat s ním ty jeho hloupé seriály. Potřeboval jsem ho zpátky. Nedávalo to smysl. Vůbec nic. Bylo nám spolu dobře. Nikdy jsem se necítil tolik dobře jako s ním.

"Udělal jsem aspoň večeři. Díky, že mě tu necháš," objevil se znova u mě v ložnici a drze si sedl ve dle mě na postel. Bylo mi to jedno. Nezajímal mě. Nechal jsem ho tu jen proto, abych se aspoň trochu hlídal.

"Bylo by ode mě hnusný tě vyhodit, když už jsi přišel," prohodil jsem tiše a dál zíral do stropu. To je pavučina? Páni, musím tu pořádně uklidit. Hloupý pavouci.

"Dobře, no, jídlo je v kuchyni. Já si půjdu dát sprchu," zvedl se znova z postele a odešel do koupelny. Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych to s ním mohl dát znova dohromady. Nestál jsem teď o nikoho jiného. Ale jídlo znělo asi rozumně. Jo, vezmu si dole aspoň další pivo.

Sešel jsem do kuchyně a nandal si jídlo. Nick možná nebyl zrovna nejlepší sub, ale kuchař byl opravdu příšerný. Otráveně jsem si sedl ke stolu a jen zíral někam do blba. Bylo divné, když mi u jídla neseděl nikdo na klíně. Bože, byl jsem na tom klukovi vážně závislý. Nechápal jsem, co se pokazilo.

Vyrušilo mě zavibrování celého stolu a rozsvícený display Nickova mobilu. Věděl jsem, že bych se neměl dívat, ale možná mu psal ten ex. Byl jsem zvědavý. Navíc jsem znal i heslo, takže to nebylo nic špatného. Asi. Kliknul jsem na nově příchozí zprávu a rozjela se mi celá konverzace.

Dylan: Kdy dostanu prachy?

Zamračil jsem se na poslední zprávu a ze zvědavosti dojel v konverzaci trochu dál. Nelíbilo se mi jméno odesílatele. Až moc náhodné.

Dylan: Harry utekl ke mně. Čas na fotky.

Nick: Bezva, už jsou poslané. Nemůžu se dočkat, až tohle konečně skončí.

Dylan: Sesypal se. Myslím, že Louise teď nechce ani vidět.

Nick: Koukej to zařídit. Musí Louise nechat.

Dylan: Hotovo.

Nick: Konečně zase doma. Skvělá práce.

Dylan: Kdy dostanu prachy?

Zíral jsem na ty zprávy a snažil se to pochopit. Vypadalo to jako hodně hloupý vtip. Navezli nás do toho. Neseděl mi. Zasraný Dylan. Nelíbil se mi od začátku. Bože. Jasně, že se tu Nick objeví akorát ve chvíli, kdy ode mě Harry odejde!

Zlostně jsem dýchal a snažil se to vstřebat. Potřeboval jsem mluvit s Harrym. Nechápal jsem, o jaké šlo fotky, ale Harrymu to očividně ublížilo. Poštvalo ho to proti mně. Bože.

Nick: Je Harry ještě u tebe?

Potřeboval jsem vědět, jestli tam Harry je. Musel jsem za ním. Dát tuhle noční můru konečně pryč. Nemohl jsem tomu uvěřit, že by ti dva byli schopní něčeho tak odporného.

Dylan: Jo