I'm not a kitty!

10.1K 413 46
                                    

Dýchej

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Dýchej.
Soustřeď se!
Nádech pusou, výdech nosem.
Nic se neděje, Harry!
Není se čeho bát, stejně to s tebou hned vzdá.
Jsi k ničemu.
„N-nejsem koťátko!" odsekl jsem šeptem se zamračením a rychle do sebe kopnul zbytek piva. Prsty se mi třásly a v hlavě mi hučelo. Tohle se přece nemohlo dít. Nebyl jsem ještě připravený mít svého Pána.
„Drzý," zasyčel těsně u mého ucha a chytil mě za vlasy. Pevně, ale tak, aby to nebolelo. Zaklonil jsem hlavu podle jeho tahu a tiše zavrněl.
„Však já si tě zkrotím, kocourku. Do mě drápky zatínat nebudeš," ušklíbnul se a z jeho hlasu čpěla hmatatelná autorita. Všechny moje smysly a pudy, které byly zakopané hluboko uvnitř mě, křičely jediný rozkaz – poddat se. Zelený náramek kolem zápěstí mi jasně připomínal mé místo. Musel jsem se chovat tak, jak se ode mě očekávalo. Já sám to chtěl, ale byl jsem z toho cizince tak vynervovaný a moje nevymáchaná pusa byla rychlejší než rozum.
„Omlouvám se, pane," zašeptal jsem a instinktivně sklopil pohled. Mlčel a to mě znervózňovalo, ale neodvážil jsem se promluvit, nebo zvednout hlavu. Podle hlasu jsem poznal, že se k nám přidal někdo třetí. Měl veselý, ale až moc vysoký hlas a očividně už byl trošku připitý, podle způsobu, jak se mu motal jazyk při mluvení.
„Tvoje nová hračka, Louisi?" ozval se znova ten hlas a byl až příliš blízko mému tělu. Cítil jsem na svém krku horký dech, který byl prosycený alkoholovým odérem. Hnusilo se mi to a moje tělo to dávalo výrazně najevo. Osypal jsem se a snažil se co nejvíce odtáhnout od toho muže, což znamenalo se více přitisknout ke...svému Pánovi.
„Nicku, kroť se, děsíš ho," zamračil se Pán a Nick se přesunul za bar, kde byl Jack. A bože, jak moc jsem mu záviděl. Okamžitě padl bez rozmyslu na kolena a se sklopenou hlavou klečel po boku svého pána. Nick se mi sice už od začátku nezamlouval, ale mohlo to být jen tím alkoholem. To jak Jacka pohladil po vlasech a dovolil mu se zase postavit. Byl na něj pyšný, viděl jsem to. Byl hrdý na svého suba, který se ani před lidmi nestyděl si kleknout a ukázat svou oddanost. Sledoval jsem je se skousnutým rtem a přemýšlel, jestli budu někdy schopen být takhle dobrý. Aby na mě mohl být Pán pyšný.
Ty?
Ale, nebuď naivní.
Jsi k ničemu.
Vždy jsi byl.
Ošil jsem se a tím si vysloužil zkoumavý pohled svého Pána.
„Sejdeme se zítra v kavárně u DeRoyú v jednu odpoledne, ano? Dnes už je pozdě něco řešit, mé překrásné pískle," pohladil mě po tváři a já jen spokojeně zavrněl a se zavřenýma očima si užíval ten jemný dotek. Když jsem ale otevřel oči, tak jsem čelil lehce naštvaným očím a výrazu plnému očekávání.
„A-ano, pane, zítra v jednu. A nejsem pískle. Harry, jmenuju se Harry," zašeptal jsem a nejistě se zvedl z barové židle. Potřeboval jsem domů, pod horkou sprchu a všechno si to promyslet.
Poslušně jsem se rozloučil a ještě jednou věnoval závistivý pohled směrem k Jackovi a jeho dominantovi. V ten moment jsem si sám sobě slíbil, že zaprodám i svou duši, aby na mě mohl být můj Pán takhle pyšný.

Celou noc jsem se budil s pocitem, že na mě zírají ty dvě dychtivé oči. Stále jsem je měl před sebou, i když jsem je zahlédl jen na malý okamžik. Byl jsem neuvěřitelně natěšený, nervózní a vystresovaný. Tohle znamenalo opravdu velký krok. Tak dlouho jsem o tom snil, a teď jsem vážně nevěděl, jestli to je vážně to, po čem toužím.
Ale teď už bylo stejně pozdě, protože hodiny ukazovaly přesně pět minut před jednou hodinou odpolední, a já už poslušně seděl v domluvené kavárně. Nervózně jsem přejížděl prsty po hranách hrnku, ve kterém se leskla tmavě hnědá tekutina. Možná jsem měl s objednávkou počkat až na něj. Bude se zlobit? Nechci mít problém hned na začátku.
Po nekonečných minutách v nejistotě se konečně otevřely dveře kavárny a malý zvoneček nade dveřmi upozornil na příchod dalšího zákazníka. Střelil jsem pohledem k oněm dveřím a celé mé tělo polilo horko. Mezi dveřmi stál snad sám Adonis. Podzimní slunce se odráželo od kaštanových vlasů, které byly vyčesané nahoru a působily při tom tak tvrdě a dávaly vyniknout Pánově ostře řezaným rysům. Vypadal tak mladě, bezstarostně a přitom, tak nedobytně a výhružně. Jeho chůze se dala přirovnat k pohybům pantera, který číhá na svou kořist. A já si tak v tu chvíli připadal. Byl jsem o ochromen jeho jedem krásy a chycen v pavučině hříšných příslibů.
Snad jsem ani nedýchal, než došel ke stolu, kde jsem seděl. Musel jsem na něj zírat s otevřenou pusou a působit velmi inteligentně. Ale včera večer jsem si vůbec neuvědomil, jak nádherný chlap to je.
„Ahoj, Harry," promluvil, když se ke mně ladně posadil a pronikavě se na mě zadíval. Jeho úsměv byl odzbrojující. A jeho dokonalé zuby s ostrými špičáky. Tak dokonalé, jakoby šel právě z točení dalšího filmu o upírech. Tak moc jsem si v tu chvíli přál zjistit, jak moc ostré jeho zoubky jsou.
Push up to my body, sink your teeth into my flesh
Get undressed, t-taste the flesh
A ty oči. Nebesky modré oči, s nádechem ocelového nebe. Zíraly mi až do duše a vařily mi krev v žilách.
Hold me up against the wall
Give it till I beg, give me some more
Make me bleed, I like it rough
Kousl jsem se do rtu a mlčky hypnotizoval jeho svalnaté paže. Způsob, jakým se mu ty svaly napínaly, mě nutil přemýšlet o tak necudných věcech. A on to věděl. Moc dobře věděl, že šílím.
Hold my hands above my head
And push my face into the bed
Cause I'm a screamer baby, make me a mute
You put your hand upon my neck and feel the pulse beat
Trhaně jsem se nadechl a snažil se dostat od těch představ zpět k němu a jeho hlasu, ale moje tělo z něj bylo až příliš mimo.
Hold me down and make me scream
Lay me on the floor
Turn me on and take me out
Make me beg for more

Hey, hey, hey! Tak jo, konečně jsem se dokopala k tomu, něco zase napsat :D Jsem nemocná, takže mám víc času na psaní, ale řeknu vám, že s horečkou je těžký se držet při vědomí, natož se soustředit na děj :D Snaha byla a se snad ještě cení :D Pokud by to byl vážně velký shit, tak se omlouvám a pokusím se polepšit. Jinak děkuju, za podporu u prvního dílu, jelikož tohle je moje první povídka na toto téma a jsem si tím dost nejistá, takže jsem vážně ráda za jakoukoli odezvu! 

VanillaKde žijí příběhy. Začni objevovat