Vydýchával jsem se a tiskl se k jeho tělu. Nádherně voněl. Vždy voněl. Uklidňovalo mě to, vracelo mě to do reality. I když jsem zpět moc nechtěl. Bylo mi tam až moc pěkně. Moje malé dokonalé místečko, kam mě dokázal dostat jen on. Byl jsem tam v bezpečí. Před vším a před všemi.
"Vítej zpátky," uchechtl se Pán a pevněji mě stiskl v náruči. Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí. Nádherné. Protáhl jsem se a tiše zaskučel. Bolely mě svaly snad úplně všude. Přitom se nedělo nic náročného. Byl jsem rozbolavělý, jako by se na mě vyřádilo stádo velbloudů.
"Ahoj," zachraptěl jsem tiše a schoval se k němu. Měl jsem trošku mlhu. Věděl jsem, co jsme dělali. Jen jsem si nebyl úplně jistý, kolikrát mě zničil.
"Byl jsi mimo snad deset minut. Děsilo mě to," šeptl se samolibým úsměvem a hladil mě po zádech. Tak starostlivý. Vážně jsem si nemohl vybrat líp. Hah, jako kdybych měl na výběr. Přišel a vzal si mě. Jo.
"Možná nebudu odpadat, když se mě nebudeš snažit zabít tak dokonalými orgasmy," zašklebil jsem se a políbil ho cudně na krk.
"Takové věci já přece nedělám. Jen se mi moc líbí, když jsi nepříčetný, zoufalý, a tak dokonale hlasitý," pousmál se a pomalu mě ze sebe shodil. Byl jsem rudý snad až na zadku. Možná jsem se občas nechal unést a trošku si zakřičel.
"Dej se do pořádku. Vezmu tě někam na jídlo a pak na výlet, chceš?" Pousmál se na mě a pomohl mi se zvednout z postele. Potřeboval jsem do sprchy. Lepil jsem od té zatracené šlehačky. Bože. Mám dojem, že ji zdělal celou. Nebo měl snad dokonce dvě.
"Výlet zní super," zavrněl jsem šťastně a postavil se na nohy. Měl jsem rád překvapení. Zvlášť ta jeho. Vždy věděl, jak mi udělat radost. Měl mě přečteného a já za to byl neskutečně rád. Těšil jsem se na cokoli, co vymyslel. A jít ven znělo taky parádně. A můj žaludek plně souhlasil s nějakým jídlem.
"Prima, ale nejdřív tě musíme umýt," zavrněl a vzal si mě do náruče jako princeznu. Zbožňoval jsem to. Byl vždy tolik pečlivý a starostlivý. Nezasloužil jsem si ho. Můj dokonalý Pán. Nikdy jsem nesnil o někom tolik dokonalém. Byl víc než můj splněný sen.
"Jsem moc rád, že jsem do toho baru šel," šeptl jsem tiše a přitulil se k němu, lehce okusuje jeho krček. Musel jsem se dneska k tomu dni pořád vracet. Kdybych ten den nesebral odvahu, tak bych ho nikdy nepotkal. Děsivý. Netuším, co bych bez něj měl dělat.
Pán mě položil do napuštěné vany a pečlivě omýval mé tělo houbou. Bylo mi dokonale. Staral se o mě jako o to nejcennější, co má. Miloval jsem to. Pomohl mi se i obléct. Dnešek byl naprosto dokonalý. Po dlouhé době jsem neměl žádné starosti.
------------------
V autě hrála příjemná, pomalejší hudba a topení se konečně začínalo probírat a zaplavovalo auto příjemnou teplotou. Vesele jsem si broukal do rytmu a díval se z okýnka. Miloval jsem jízdu autem. Tedy aspoň dokud jsme nemusel řídit.
"Uděláme malou změnu," prohodil Louis a zastavil před velkým obchodním centrem. Možná se chtěl najíst tam. Bez otázek jsem vystoupil z auta a čekal na něj. Byl jsem docela hladový. Ale nechápal jsem, proč jsme nejeli rovnou do nějaké restaurace. Tady jich bylo jistě plno, ale takhle před Vánoci to bude plné lidí. Jestli něco vážně nesnáším, tak nákupní střediska před Vánoci. Br. Vyjeli jsme po eskalátorech rovnou do třetího patra. Do třetího patra plného lidí. Louis si mě přitáhl pevněji k sobě a pořád mě kontroloval pohledem. Nejspíš mu bylo jasné, že se tady zrovna moc necítím.
ČTEŠ
Vanilla
Fiksi Penggemar„Vanilka," odpověděl jsem jednoduše a zkoumavě sledoval jeho reakci. Chvíli bylo ticho, což mě vážně znervózňovalo, ale pak se ozval ten nejsladší smích, jaký jsem kdy slyšel.