Vanilla

Mine

Domů jsme dojeli v tichosti. Bylo to nepříjemné a já ve vzduchu cítil pach trestu. Jen jsme si povídali, netušil jsem, proč Pán tak vyšiluje. Byl jsem přece jeho, ale kamarády jsem snad taky směl mít. Mlčky jsem vylezl z auta a šel poslušně za Pánem. Asi bylo lepší ho zbytečně neprovokovat. Vypadal vážně naštvaně. Vklouzl jsem za ním do domu a překvapeně zalapal po dechu, když mě Pán přirazil tvrdě na dveře. Moje tělo na to reagovalo až příliš rychle. A až moc kladně. Neuměl jsem na něj reagovat jinak. Ne, když byl tak nádherný. Hruď se mi začala prudce nadzvedat a cítil jsem na tváři jeho dech. Byl mi tak proklatě blízko. Po takové době jsem ho zase vážně cítil u sebe. I kdyby mě měl bít do rána, tak bych byl šťastný. Dotýkal by se mě.  

"Taková malá coura, Harry. Myslíš si, že si můžeš textovat s nějakým hezounem za mými zády? Ne. Jsi totiž můj. Moje malá čubka. Nebudu ti tolerovat nějaký tahání se s jinýma," vrčel Pán nebezpečně a zlostně zíral do mých očí. Nebyly tak přátelsky modré jako ty Dylanovi. Jeho oči byly jako letní nebe a Pánova ocelová šeď v sobě ukrývala zuřivou, ničivou bouřku. Nic milého.  Ale přesně tyhle oči jsem tolik miloval. Tvrdé, neústupné. Určitě ano.  

"Nic v tom není, Pane. Přísahám," zaskučel jsem tiše a provinile na něj koukal. Byla to žhavá představa. Jeho slova mě tak nějak rajcovala. Hlavně jsem doufal, že to bere jen jakou hloupou hru. Přece by si nemyslel, že bych mu s někým zahnul. Nedovolil bych si to  a hlavně jsem neměl důvod. On byl nádherný chlap a šukal až moc dobře na to, abych šel jinam.  

"A kdo ti to má věřit, děvko, mhm?" Zavrčel Pán a hrubě začal kousat můj krk. Byl tak hrubý. Vůbec se nedržel zpátky. Dokonalý. Byl tak divoký a surový. Bral si to, co mu patřilo. A já to miloval. Každým pohybem a nádechem mi dokazoval, že jsem jeho. Značkoval si můj krk a nehty zarýval do mé kůže.  

"Někdo by ti měl konečně ukázat, čí jsi," ušklíbnul se a začal ze mě shazovat oblečení. Byl neurvalý a vůbec ho nezajímalo, že to oblečení ničí. Byl jako hladová šelma.  

"Ano, Pane," zaskučel jsem netrpělivě a zaskučel, když si mě přetočil zády k němu. Trošku mě ta jeho hrubost děsila, ale zároveň mě dělala příliš tvrdým.  Měl jsem pocit, že mě roztrhá, když se do mě začal bez přípravy dostávat. Jeho sténání bylo ale něco, co dokázalo i tuhle nepříjemnou bolest smést pryč.  

"Můj," zavrčel mi Pán do ucha a tvrdě přirážel do mého těla, prsty omotané kolem mého krku. Cítil jsem se opravdu vlastněný. Dělala mi dobře představa, že by na mě vážně žárlil. Bylo to dost sexy.  

Zadek mě příjemně pálil a až moc rychle jsem se blížil k vrcholu. Ta jeho hrubost a neohleduplnost se mi líbila víc, než bych si myslel. Byl to dokonalý pocit vědět, že mu patřím. Nikdy jsem nic tak moc nemiloval. Držel jsem se jen silou vůle, když se ve mně rozlilo Pánovo sperma a on zasténal tak zničeným hlasem. Vnímal jsem ho o tolik silněji.  

"Rozdavačné děvky si orgasmus nezaslouží," vydechl, vysunul se ze mě a plácnul mě po zadku. Nechal mě tam. Ošukaného, nadrženého a zmateného. To jsem nečekal.  

--------- 

Po zbytek dne byl Pán odměřený, ale naštvaný už asi nebyl. Spíš mu to možná leželo v hlavě. Mrzelo mě to, že nad něčím takovým vůbec uvažoval. Ale musel jsem se věnovat svým úkolům. Rozhodl jsem se, že ráno bude jiné. Nedám mu ani ten nejmenší důvod k tomu žárlil. To by mi ale Dylan musel přestat psát. I když to bylo milé. Snažil se mě rozesmát těmi nejznámějšími a otřepanými vtipy. I když to občas zabralo.  

Harry: Hloupé až vtipné, jako tvoje snaha 😀 

Dylan: Sotva jsme začali 😛Počkej až ráno budeš chtít kafe, připomenu ti to. 

Zavrtěl jsem nad ním hlavou a kousl se do rtu. Dylan byl přesně ten typ třídní šaška. Bylo to kouzelné. A Louis si mě pořád tak nedůvěřivě prohlížel, ugh.  

Harry: Musím končit. Ráno? :) 

Kousal jsem se do rtu a přemýšlel o tom, co si Louis asi myslí. Musel vědět, že je to nevinné. Sotva jsem Dylana potkal a navíc byl jen vtipně vlezlý. A všechny ty modřinky a ranky mi dost jasně připomínaly, čí vlastně jsem.  

Dylan: Jasně, už teď se těším. Jdu se učit nějaké další vtipy! :D 

Protočil jsem nad ním oči a zamknul mobil. Raději jsem si to chtěl u Pána vyžehlit hned. I když jsem podle mě neměl co žehlit. Zvedl jsem se od stolku a kleknul si vedle něj, pohled zabodnutý do země. Chtěl jsem mu nějak ukázat, že on je pro mě pořád ten jediný. Bylo to moc hloupé celá ta věc se žárlivostí. Dylan vypadal jako vanilka. O to jsem už vůbec nestál.  

"Čubičce snad došlo, kam patří?" Zamručel Pán a pohladil mě ve vlasech. Tak moc příjemné. I ta čubička zněla už o tolik jemněji. Moc prima.  

"Ano, Pane," zavrněl jsem a zvedl k němu oči. Byl tak moc nádherný. Vařilo mi to krev v žilách.  

"Smím, prosím?" Zaskučel jsem a zbožně se otřel nosem o jeho zahalený rozkrok. Netajil jsem se s tím, jak moc jeho ptáka miluju. A nehodlal jsem ani začínat.  

"Hodný čubky smí cokoli," pousmál se na mě a já pod tím pohledem tál jako čokoláda na sluníčku. Byl bych schopný vraždit pro to, aby mě nechal udělat mu dobře.  

Blem, okay. Já vím, že je to takové nijaké, ale líp mi to teď prostě nejde. Pardona :(