Vanilla

Fetch!

Znova jsem usnul a zaspal jsem i ranní budík. Věděl jsem, že můžu, i když jsem ten zvuk ani nezaregistroval. Byl jsem si trošku nejistý tím, jak to teď bude, protože to bylo večer přece jen asi divné. Ale dělal jsem si zbytečné starosti. Louis mě vzbudil kolem deváté se snídaní a horkou čokoládou. Bylo to od něj moc pěkné. Věděl jsem, že ho sžírá svědomí, že nepoznal, že se něco děje, ale i tak jsem byl rád, že tohle dělal. Rozptylovalo mě to od těch věcí.

Celou dobu, co jsem snídal, tak mě Louis pozoroval a tvářil se natěšeně. Docela mě děsilo, s čím zase přijde, ale na druhou stranu jsem sdílel jeho nadšení. Odložil jsem prázdný talíř na noční stolek a zvědavě jsem se na něj zadíval.

"Chceš si hrát?" Vydechl nadšeně a přisunul se ke mně blíž. Vypadal jako malé dítě, co se ptá rodičů, jestli pojedou na výlet. Líbilo se mi to. Vidět tam ten zájem i od něj.

"Rád, pane," zavrněl jsem tiše a přesunul se mu do klína. Byl jsem radši u něj. Úplně u něj. Kůže na kůži. Bylo to zvláštní, ale měl jsem dneska vážně dobrou náladu po tom, co jsem se z toho večer tak nějak vybrečel a pustil jsem to všechno ven.

"Tak jo, ale je to už trošku něco jiného. Takže se neboj to když tak odmítnout nebo použít barvy, dobře?" Zabroukal a rozcuchal mi vlasy. Teď jsem byl ještě zvědavější. Měl jsem pocit, že on by nemohl přijít s něčím, co by se mi příčilo. Ale o to víc vzbudilo můj zájem, když si myslel, že tohle by mohlo.

"O co jde?" Pousmál jsem se a rty se otíral o jeho krček. Tak pěkně voněl. Jako vždycky. Zbláznil bych se, kdybych bez něj měl být jen jeden jediný den. Tohle bylo už čistá závislost.

"Dogplay. Dostaneš ocásek, ouška a od té chvíle budeš můj pes. Žádné mluvení ani chození po dvou," usmál se nejistě a chvíli mě pozoroval. "Budeš moje čubička, Harry?" Zavrněl a propaloval mě pohledem.

Chvíli jsem nad tím přemýšlel. Ale nakonec se rozhodl to zkusit. Mohla by to být super odreagovačka, nepřemýšlet moc nad ničím. Navíc Pán vypadal, že by o to vážně stál. Kousl jsem se do rtu a s červenými tvářemi jsem tiše zaštěkal. Věřil jsem mu. Jestli si myslel, že mi to pomůže se odreagovat, tak to tak bylo.

"Mhm, prima. Dokonalá čubička," pousmál se na mě šťastně a přikázal mi, abych zůstal v posteli a někam odešel. Vrátil se během chviličky s ocáskem i oušky. To nebylo v podstatě nic nového. Možná, že na ten ocásek jsem se i maličko těšil.

"Tak jo, svlékni se a lehni si na břicho," pousmál se na mě a z nočního stolku vyndal lubrikant. Urychleně jsem ho poslechl a roztáhl nohy. Pomalu do mě dostal plug od ocásku a nasadil mi ouška. Měl jsem je rád. Přišel jsem si s nimi roztomile.

"Dokonalé," zavrněl a prohlížel si mě. Pak vytáhl z kapsy maličkou, podivnou krabičku a stiskl na ní nějaký plíšek tak, že se ozval docela pěkný zvuk. Takové něco jako cvaknutí.

"Tohle je klicker, Harry. Dva kliky znamenají, že tě chci u sebe. Jeden ti dává najevo, že si vedeš dobře, ano? Teď po tobě chci, aby si svoje myšlení trošku zkrotil a vypnul. Uvidíš, že to bude fajn. Jen dělej, co chci, a pokud zrovna nebudeš mít žádný rozkaz, tak se chovej podle svého uvážení. Jako pes, hm? Mluvit můžeš v případě, že bys to chtěl stopnout, dobře?" Díval se na mě s úsměvem. Chtěl jsem mu odpovědět slovně, ale pak jsem zastavil sám sebe a jen s přikývnutím tiše štěknul. Ta radost v Pánově tváři byla vším, co jsem potřeboval.

------

Jistě, že měl pravdu. Bylo to uklidňující. Nemusel jsem nad ničím moc přemýšlet. Nikdy jsem si nemyslel, že by mě nemluvení mohlo tolik bavit. Domluvili jsme se, že to zkusíme až do večera, ale Pán měl ještě nějakou práci, takže jsem vesměs jen polehával na gauči, a když mi bylo smutno, tak jsem po čtyřech dolezl za ním a položil mu hlavu do klína s tichým kňučením. Dočkal jsem se tak drbání ve vlasech. Zatraceně příjemné. Myslím, že bych tak vydržel hodiny. Ale to mi nebylo přáno. Pán po chvíli odněkud z šuplíku ve stole vytáhl míček a s jasným hecem v očích mi ho hodil. Myslím, že tím taky zkoušel to, kam až jsem schopný zajít. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem se zvedl znova na čtyři, a co nejrychleji jsem došel k míčku. Vzít si ho do pusy bylo už o něco horší. Tiše jsem zakňučel a snížil se v loktech, abych se do něj mohl zakousnout. Ozvalo se jedno kliknutí. Ten zvuk byl vážně zvláštní. Bylo na něm něco uspokojivého. Možná to bylo jen tím, že jsem věděl, že se mě tím snaží pochválit. Chytl jsem míček pevně mezi zuby a zase jsem se vracel k Pánovi. Míček jsem mu položil k nohám a sedl si těsně vedle a s vyplazeným jazykem jsem se snažil dýchat jako pes. Jasně, že jsem nebyl uhnaný, jako psi bývají, ale já neuměl běhat po čtyřech.

"Chtěl bys ho ještě hodit, hm?" Pousmál se a zvedl míček ze země, nespouštěje ze mě oči. Hlasitě jsem dvakrát štěknul a čekal. V tu chvíli mi bylo opravdu líto, že tím ocáskem nešlo hýbat. Chtěl jsem Pánovi zavrtět.

"Přines, čubko," zavrněl a znova míček zahodil. Tentokrát jsem neváhal už ani vteřinu.