Vanilla

I need some time

Zkusit ještě jednou. Znělo to, jako by mluvil o nějaké loterii. Tenhle los mu nevyhrál, tak to zkusí znova. Hloupost. Zase hledám problémy tam, kde nejsou. Pořád mě chce. I přesto, že jsem spal s Dylanem. To přeci něco znamená.

"Vezmi mě domů, prosím," vydechl jsem tiše a odešel do chodby. Potřeboval jsem se vyspat. Srovnat si to v hlavě. Nechat to na chvíli uležet. Všechno se tak moc zamotalo. Od té doby, mi Louis vpadl do života bylo všechno tak chaotické. Tím nechci říct, že za tohle celé mohl on. Jen to bylo prostě moc. Moje hlava už to ani nepobírala. Měl jsem chuť se tomu celému vysmát. Fraška.

Obul jsem se, a ještě si skočil pro svoje věci nahoru do pokoje. Potřeboval jsem aspoň svůj telefon, stejně jsme tu víc věcí neměl. Oblečení jsem tahal Dylanovo. Začalo mě až podezřele kousat. Slizák. Nechápal jsem, jak to někdo mohl udělat. Jen kvůli penězům. Bylo mi z nich zle.

Čekal jsem na Louise u auta. Nechtěl jsem snad radši ani vědět, co tam s nimi řeší. I kdyby je tam dobil k smrti. Nezajímalo mě to. Měl jsem v hlavě takový bordel, že bych mu asi jen umyl ruce od krve a pomohl mu je zakopat.

"Nastup si, je tu zima," ozval se hlas přicházejícího Louise. Počkal jsem, než mi odemkne auto a vlezl si na sedačku. Netušil jsem, co mu mám říct. Omluvit se?

"Počkej, zatopím," zabroukal a nastartoval, zapínaje topení. Bylo to milé. Pořád byl tak pozorný. Bylo by snazší, kdyby mě kopnul do prdele. Asi jsem si to i zasloužil. Zahnul jsem Pánovi. Musí mě chtít minimálně zabít.

"Je mi to líto," šeptl jsem tiše a přitáhl si kolena k bradě, skopávaje si boty z nohou. Chtěl jsem, aby zase bylo všechno v pořádku. Ale na to mi chyběl kouzelný proutek. Nešlo to celé jen tak hodit za hlavu. Navíc tu byla pořád ta věc. Vážně jsem se zamiloval do svého Pána. Jen jsem si nebyl jistý, jestli to je dobrá věc. Nechtěl jsem skončit jako Nick. Vyděsilo mi to. Co když takhle jednou taky dopadnu? Zničený, odkopnutý a sám. Bál jsem se toho.

"Není to tvá vina. Jen se mnou musíš mluvit, kotě," vydechl tiše a slabě se na mě pousmál. Byl jsem vděčný za to, že mi to nevmetl do tváře. Muselo mu to vážně ublížit.

"Louisi," vydechl jsem tiše a ošil se na sedačce. Nebyl jsem si vůbec jistý tím, co dělám. Doufal jsem jen v to, že kdyby to byla pitomost, tak mě to udělat nenechá. "Myslím, že bude lepší, když se přestěhuju zpět na kolej," šeptl jsem tiše a pohrával si v klíně se svými studenými prsty. Byl jsem tak nadšený, když mi nabídl, abych se k němu přestěhoval. A teď jsem od něj dobrovolně zdrhal. Tolik hloupé. Přál jsem si Pána a dostal jsem toho nejlepšího, co snad kdy mohl být. Ale taky jsem dostal jeho psychicky narušenou a žárlivou minulost. Všechno dokonalé má asi své mouchy.

"Jsi si jistý, Harry?" Pozvedl obočí a bylo na něm vidět, jak moc to nechce. Chtělo se mi to zase rychle odříct. Bylo by tak snadné mu vlézt na klín a prostě aspoň na chvíli zapomenout. Nechat ho se o to postarat, jako vždycky.

"Asi to tak bude lepší. Aspoň na nějaký čas. Možná jsme do toho šli prostě moc rychle. Potřebuju čas, srovnat se s tím," zamrkal jsem a tiše popotáhnul. Nechtěl jsem hloupě brečet. Věděl jsem, že se to nějak srovná. Jen to chtělo víc času.

"Tak dobře," přikývl a zhluboka se nadechl. Vypadal tak ztrápeně. Mrzelo mě to. "Harry, jestli to chceš skončit celé," zadíval se na mě a bylo vidět, že doufá v zápornou odpověď. Nechtěl jsem ho dostat do takové nejistoty. Nezasloužil si to.

"Ne, Louisi. Jen je toho vážně moc. Možná nám to prospěje, když zvolníme," zamrkal jsem a opřel si hlavu o okno. Neměl jsem už chuť to řešit.

"Fajn. Zajedem ke mně pro věci a vyhodím tě na koleji?" Ujistil se a rozjel se pryč od toho domu. Vážně jsem se potřeboval opít. Užít si večer s Niallem. S tím blonďatým pošukem. Jo, myslím, že to by mohlo pomoct.

"Jo, to by bylo super," přikývl jsem a díval se z okýnka. Bylo mi vážně příšerně. Chtěl jsem křičet, brečet a smát se zároveň. Byl jsem zralý na pokec s psychologem.

--------------

"Víš, stejně skončím stejně," prohodil tiše Niall a nabral si další pořádnou lžíci čokoládové zmrzliny. Bylo to docela vtipné.

"Jako stará panna bojující s váhou?" Zašklebil jsem se a natáhl se pro další kousek pizzy. Scukly jsme naše postele k sobě a udělali jsme si z toho pěkný pelech. Cpali jsme se a dívali se na všechny díly Bridget Jonesové. Myslím, že tohle bylo lepší než pokec s psychologem.

"Tu pannu už asi nedoženu, ale s tím, jak se cpeme, budu kulička ta do týdne," ušklíbnul se a upil si z coly s rumem. Vážně jsme byli jako reklama na hlad.

"To jsem nikdy nepochopil. Šukala skoro dva chlapi najednou a říkala, že skončí jako panna," zamyslel jsem se a sledoval notebook.

"Darcy nebo Daniel?" Otočil si ke mně zvědavě Niall a podal mí skleničku s alkoholem.

"Louis," vydechl jsem ztrápeně a pořádně si upil. Nechtěl jsem to zase řešit, ale pořád jsem to měl v hlavě.

"Toho už přeci máš. Jen trošku zvolníte," zamrkal na mě a šťouchl do mě loktem. "Komu by pak cákal do kalhotek. Buď v klidu, H. Záleží mu na tobě," zaculil se na mě a hned na to mi zavibroval mobil.

Louis: Dobrou noc, kotě.