Vanilla

Please, sir

Euforie z dobře odvedené práce pomalu odeznívala, o to víc se začínalo ozývat pálení v mém zadečku, které jsem naprosto vytěsnil v zápalu práce. Ale teď, když jsem se už neměl na co soustředit, to bylo až nesnesitelné. Nespokojeně jsem zakňoural a ošil se. Z té sprchy jsem vyletěl tak rychle, že jsem si zapomněl vymýt to zatracené mýdlo. Ani Pánovy prsty v mých vlasech mě nedokázaly natolik rozptýlit a pálení sílilo. Cítil jsem se, jako bych hořel zaživa. A to vše kvůli mé zbrklé hlouposti.

„Harry? Děje se něco?" zeptal se Pán, hlas hrubý a lehce chraplavý. Hlavu měl opřenou o opěrku gauče a lehce zakloněnou, oči zavřené a vyrovnaný výraz ve tváři. Vypadal celkem spokojeně, a já to zase nechtěl hned pokazit. Byl jsem tak šťastný, že jsem mu dal aspoň jeden důvod k pyšnosti. Nemohl jsem to takhle zazdít.

„Ni - ic, Pane. Vše je v pořádku," zašeptal jsem a zalomil pohled do podlahy. Bylo mi tak mizerně a trapně, že bych se raději neviděl. Horké slzy se mi začaly kutálet po tvářích a dopadaly na podlahu, kde se rozprskly a utvořily průhlednou kaňku.

„Harolde," zavrčel se zbytkem trpělivosti a zpřísnil své prsty v mých kudrlinách. Tiše jsem zakňoural a hlavu naklonil ve směru jeho tahu prstů. Nechtěl jsem být neposlušný, ale bylo to tak trapné a hloupé. Jen jsem tvrdohlavě zavrtěl záporně hlavou a posmrknul.

„Fajn, chceš jet zpět na kolej, Harry? To bys chtěl? Zklamat svého Pána a odejít?" vydechl a podíval se na mě jeho očima, které mě prosily, abych to konečně vyklopil. Možná o mě měl vážně strach. Nebo jsem byl jen zase naivní.

„N-ne, Pane," fňuknul jsem roztřeseně a snažil se aspoň trošku uklidnit. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se mu zpříma do očí. A on mě pobídl pohledem, věděl jsem, že nemám na výběr.

„Chtěl – chtěl jsem se pro tebe umýt pořádně, Pane, jakože, huh, i vevnitř, ale pak jsi zaklepal a já zpanikařil a – a, mrzí mě to," mumlal jsem, veškerá krev nahrnutá v mých tvářích a potupně jsem sklopil hlavu. Bál jsem Pánovy reakce a styděl se za svou neschopnost. Obával jsem se toho, že teď mě stejně odveze na kolej, tak jak sliboval. Byl jsem pro něj jedno velké zklamání. Jako pro všechny kolem mě. Byl jsem tak moc naivní, když jsem doufal, že aspoň pro něj budu dost dobrý.

„Takže máš zadek plný mýdla," konstatoval a jeho koutky sebou trhaly v úsměvu, kterému chtěl zabránit, ale stejně se po chvíli nahlas rozesmál. Zajíkal se smíchy a já se mohl hanbou zbláznit. Opět jsem zakňučel kvůli pálení, které se zase až moc rázně ozvalo.

„Prosím," vzlyknul jsem zoufale a pohlédl do jeho očí, které zvážněly. Vzal mě za ruku a beze slova mě vedl do koupelny, kde se celý svlékl a pustil sprchu, podávaje mi ruku. A já ji s důvěrou přijal. Pán se o mě postará, Pán se vždy postará. Na rozklepaných nohách jsem vešel za ním do sprchy a přitulil se k jeho hrudi pod příjemně teplou vodu. Byl jsem moc vděčný, že na mě nekřičel a nepředhazoval mi mou ubohost a to, jak moc neschopný jsem.

Jen si mě mlčky tisknul na své tělo a jeho ruce začaly klouzat dolů po mých ramenou, k bokům a pak na zadek. Nepatrně jsem se ošil a zakňučel Pánovi do krku, ale poslušně jsem držel. Prsty mi jemně roztáhl půlky od sebe, do druhé ruky vzal sprchu a proud vody namířil přímo na můj rozechvělý vstup, což ze mě vyloudilo štěněčí kňučení.

„Buď pro mě hodný kluk a otoč se ke mně zády, předkloň se a hezky si pro mě podrž půlky od sebe," poručil mi Pán šeptem do ucha a věnoval mému zadku malé plácnutí. Dychtivě jsem přikývl a poslušně se před Pánem předklonil, dlaněmi pro něj roztahuje svoje půlky od sebe. Snažil jsem se sebou moc nešít, aby se Pán nezlobil, ale ostré pálení bylo až příliš silné, než abych dokázal být v klidu.