Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Michael

Kai:

Dodívali jsme se na Metrix. Adam měl pravdu, je to naprosto dokonalý film! Další věc co máme společnou..

Bars s Martinem usnuli, teď roztomile v obětí pochrupovali. Podívala jsem se s úsměvem na Honzu a zase zpátky na sladký Bartin. Kývl, na znak že chápe co myslím a pomalu, aby je neprobudil, vylezl z postele a vyšel na chodbu - já samozřejmě za ním.

„Zeptáme se na další pokoj? Protože já nevím jak ty ale nejsem vůbec unavený." Navrhl Honza. Kývla jsem a nazula si boty.

Na recepci začal Honza cosi tou hatlamatilkou, občas spojenou s angličtinou. Asi po deseti minutách vítězoslavně držel klíče od pokoje číslo 16 a pomocí mapky se úspěšně (se mnou v závěsu) dostal k vytouženému pokoji.

„Zajdu si ještě pro počítač a mobil, chceš něco?" Zeptal se mile. Co bych bez takového zlata dělala?
„Jo prosimtě, pokud možno tak taky mobil" líbla jsem ho na tvář a rozvalila se na manželskou postel načež se uchechtl a odešel pro elektroniku.

Rozhodla jsem se vyjít na chodbu protože mu to bude ještě určitě trvat.
Náhle mi někdo poklepal na rameno a já uviděla červenou hlavu.

„M-Michaeli!" Vykoktala jsem překvapeně a dotyčná osoba se usmála.
„Jsem to já." pousmál se a objal mě.
Dlouho jsme se neviděli, byl ve skupině s Lukem takže naše konverzace odpadla. Přesto jsem ho kdysi - mimo Luka - měla nejraději.

„Neříkej prosimtě Lukovi že jsem tady" došlo mi že jsou na tour.
Jen kývl a rozloučil se se mnou.

„Kai? Tak jsem tady!" Ozvalo se, otočila jsem se na Honzu který právě přišel.

„Kdo to byl?" Zamračil se. Žárlí.

„Michael, kluk z Lukovy kapely, dřív jsme byli kámoši a kluci tady teď jsou na tour. Jsme jen kámoši, a navíc nějaká sexbomba taky zrovna není." Ujistila jsem ho a on s již klidným vírazem kývl. „A roztomile žárlíš," vyplázla jsem na něj jazyk.

„Nežárlím," sykl.

„Jak myslíš," zasmála jsem se. „Jdem?" zeptala jsem se. Hinza kývl a tak jsme vešli do pokoje. Byl téněř identický s tím předchozím. No jo no, "originalita" hotelů.

„Tak co budem dělat?" zeptal se Honza. Hmm... To mám vědět já?

„Tak co kdybys mě naučil hrát GTA?" navrhla jsem. Můj kluk vykulil oči. Ha, tohle nečekal.

„To myslíš vážně?" tvářil se jako naprostý trouba, ale i tak mu to slušelo.

„Naprosto," zasmála jsem se. Honza tedy otevřel notebook a zapl GTA.

Něco mi dlouhou dobu povídal, vysvětloval a já si z jeho monologu zapamatovala sotva jednu větu a to Soustřeď se Kai.

Pak mi Honza předvedl, jak se hra hraje. Pak jsem byla na řadě já. A popravdě? Byla jsem to největší jelito světa. Hinza se mohl potrhat smíchy. Nakonec jsem se k němu přidala.

Skvělé zakončení dne, pomyslela jsem si, když jsem usínala v jeho obětí.