Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Jsme originální!

Pohled Kai:

Bylo to jako sen. Honza Macák mi přinesl růže, bílý růže který miluju. Usmíval se na mě. Na mě. NA MĚ. Ne do kamery, ten úsměv mi patřil.
Ok, možná jsem trochu majetnická.

„Tak kam půjdem?" dala si ruce do kapes ta Barbušina Manina.
Barbušina Manina? Už mi hrabe..

„Hm.. Jako vždy originální by jsme mohli jít do Starbucks ne?" navrhl Honza a usmál se tím jeho fpxnskakx úsměvem.

„To by jsme mohli" kývla jsem šťastně. No, kdo by nebyl?

„Fajn! Ale platíme si to samy!" vykřikla Bára a já s ní okamžitě souhlasila. Nechci aby za mě cokoliv Honza platil, i když to asi nikdo.

„Nope, platíme to my s Marťou" zakroutil hlavou Honza a Martin po něm střelil pohledem alá ‚tohle se ti nevyplatí kamaráde'

„V tom případě tam nejdu" zastavila jsem se tvrdohlavě. Jsem hold taková, prostě ovce, ne nadarmo jsem ve znamení beran.

„Budeš protestovat?" uchechtl se Honza a přišel ke mě blíž. Sebevědomě jsem zdvihla bradu a s úšklebkem kývla.
To jsem ale neměla dělat. Vzal mě pod koleny a za horní část zad, co ten blázen udělal? Zdvihl mě a začal se mnou lítat po celým náměstí.

„Okamžitě mě pusť Macáku!" zaječela jsem se smíchem a bylo mi jedno že na mě tisíc lidí čumí jak tele na nový vrata.

Celý udýchaný mě postavil na zem.„Tak?" zdvihl zákeřně obočí.
„No dobře no" ustoupila jsem.
Ano, slyšíte dobře. Já, Klára Jeřábková jsem ustoupila! Ale jen, podotýkám JEN kvůli Honzovi.

„Super, tak jdeme?" zazubil se Martin a Bára zakroutila hlavou. Už vím proč jsme kamarádky.

„Chceš taky?" zdvihla obočí Manina a Barbuše radši sklapla. „Tak jdem!" zavelel.

„Ne." řekla Bára vzdorovitě.

„S tebou to je teda těžký. Seš ještě tvrdohlavější než Besťa." povzdechl si. Přistoupil k Barbuši a prostě si ji přehodil přes rameno, jako by nevážila ani gram. „Jdem?" s Honzou jsme přikývli a vešli do Starbucks.

„Co si dáte?" zeptali se nás kluci. Na chvilku jsem ze zamyslela. Nakonec jsem řekla to co Barbuše, takže jsem skončila s karamelovým frappucinem v ruce.

„Jezdíš na longu?" zeptal se Martin Báry.

„Jasně že jo!" vyjekla nadšeně. Longboarding patřil k jejím nejoblíbenějším činostem.

„Super! Tak to si musíme někdy zajít zajezdit!" zařval Martin nadšeně a vyskočil na náš stůl. Twl to je idiot.

„Pojedu s váma!" napodobil Barbušinu Maninu Honza.

V celém podniku se teď rozhostilo ticho. Všichni přitomní zamrkali najednou jako ovečky ze Shauna.

Martin s Honzou se pomalu sesunuli zpět na sedačky.

„Proč sem tak čuměj?" zašeptal mi Honzado ucha.

„Proč asi?" odpověděla jsem ironicky.

Netrvalo ani deset minut a už tu stála řada fanynek, které se s NAŠIMA klukama fotily, chtěly podpis a někdy ty mrchy dělaly ještě něco. Troufly si je i políbit na tváře!

Ohlédla jsem se na Báru, která také pukala závistí. Vyměnily jsme si otrávené pohledy a čekaly až tu kluci budou zase jen pro nás. Jsme to ale lakomé.

„Uf." Martin si vyčerpaně vjel rukou do vlasů.

„Máme to z krku." doplnil ho Honza.

„To je to fakt tak děsný?" zeptala se Barbucha. Martin důrazně přikývl.

„YouTube je fajn. Natáčení mě fakt baví, ale tohle k tomu prostě patří," Honza mírně pokrčil rameny.