Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Nechápavost

AHOJ! Právě si asi říkáte „Tak, Barbuši a Kláruši definitivně hráblo, když píšou informačku na začátek,". Vlastně to je pravda. Nám hráblo, ale to už je doba :DD.

Pojďme k věci. My, lady Bára a lady Kai tímto vyhlašujeme CHARACTER ASK!!! Otázky piště do komentářů a v příští kapitole vám bude odpovězeno. Tak se ptejte :DD

Honza:

Ležel jsem na zemi, vnímal tvrdou zem jak mě tlačí do lopatek a pozoroval prázdný bílý strop. V hrudníku mě bolelo, jako by mi někdo něco ukradl. Byla to Kai. Nebyla tam. Chtěl jsem jí nenávidět, ničila mě zevnitř, ale nešlo to. Vedle mě byl černý sprej, kterým jsme s Kai vysprejovali černé srdce na zeď. Zdvihl jsem se, sprej vzal do ruky, škrtl jím jméno Clara které bylo nad mou postelí a pod to napsal Wiser.

Moudřejší. Byl jsem chytřejší. Poučil jsem se že láska je na houby. Další nápis byl Love sucks. Teď vím že holky jen lžou. Girls lie. Na nočním stolku byla naše fotka z LA, oba jsme se usmívali a drželi za ruce. Tu jsem teď vztekle roztrhl. Mojí mysl ovládl vztek.

„Ničíš mě, spaluješ, Kai!" podíval jsem se na teď roztržený úsměv dívky kterou miluju.

Náhle se otevřely dveře pokoje. Byl tam ten kdo mě nutil šílet. Kai. Vypadala jinak. Na sobě měla oblečení do rockového stylu, konečky vlasů tmavě fialové a navíc vírazné líčení.

„Wiser? Love sucks? Girls lie? Netušila jsem že mě nenávidíš tak moc." Řekla pevně. Ani se jí neleskly oči, narozdíl ode mě. Nevěděl jsem co říct.

Došla ke mě a zdvihla roztrženou fotku. Na chvíli zavřela víčka než se otočila, teď mi její oči vypalovaly díru do těch mých.

„Podělala jsem to. Nechci aby jsi mi odpustil, byl by jsi blbej kdyby jo. Chci aby jsi věděl že tě miluju, až moc. Ale ty to očividně vidíš jinak. Promiň." Řekla. Zněla tak vyrovnaně a smířeně až mě to děsilo.

„Ničíš mě. Můj život se změnil, absolutně. Nevím jestli to chci takhle." konečně jsem dokázal promluvit.

„Ne, samozřejmě že ne. Nemůžeš to takhle chtít, asi by jsme se měli rozloučit co?" Chtěl jsem kývnout ale nešlo to. Vlasy, oči, hlas, rty, přízvuk, všechno mě nutilo jí milovat každou hodinou více.

„A nějak jinak než obyčejným zbohem by to nešlo?" Políbila mě. Místo odpovědi prostě přitiskla své rty na ty mé a obtočila mi ruce okolo krku.

„Oba víme že to nevydržíme." Byli jsme od sebe na centimetr, dech jí voněl po mentolové žvýkačce.

„Jo, to jo," uchechtla se.

„Tak proč se namáhat? Jsi droga, dost silná droga." zeptal jsem se jí.