Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Waterfall

Honza:

„Půjdeme?" Zeptala se mě Kai. Rychle jsem zauvažoval.
Když půjdu do klubu totálně se ztřískám. Ale bude sranda.

„Chceš jít?" Nakonec jsem to nechal na ní.
„Jo, dlouho jsme někde nebyli" usmála se. Ta holka mě nikdy nepřestane překvapovat.

„Fajn, tak já si zajedu za Martinem domů pro nějaký věci, něco si vem, vyzvednu tě za hodinu, ok?" Oznámil jsem jí. Kývla a došla mě vyprovodit ven.

Dojel jsem k Martinovi, odemkl dveře a rychle si vytáhl obyčejné tryčko a černé džíny, občas to bývá šílený a nechci přijít o své nejoblíbenější oblečení.

Hodina utekla až nadpozemsky rychle. Bože už seš jako holka, Honzo! Okřikl jsem se, ale nasedl zpátky a dojel ke Kai.

„no čau" pozdravil jsem jí do mobilu.
„čau, jenom si vezmu boty" oznámila mi a skutečně byla za pět minut přede dveřmi.
Slušelo jí to. Na sobě měla jednoduché na hoře černé a dole bílé šaty s úzkými ramínky, černé páskové boty na podpatku a černou kabelku.

„Tak jedem?" Sedla si na sedadlo spolujezdce. Jen jsem kývl a rozjel se. Domluvený klub byl asi půl hodiny cesty, takže celkem dálka.

„Můžu něco pustit?" Poprosila mě.
„Jo jasný, jestli chceš před tebou ve vyklápěcí skříňce je USB, pokud máš něco z mobilu"

Kai jen kývla a vytáhla drát který zapojila do mobilu a auta. Okamžitě se začaly ozývat tóny mě neznámé písničky, rapu.

Musela to být jedna z nejpozoruhodnějších věcí
Jakou jsem kdy v životě viděl

Jako když jsem potkal Kai. Byla už tehdy nádherná.

Obrovský vodopád se rozprostírá přímo přede mnou, uprostřed noci.

Zkouška kterou jsem musel projít. Abych jí získal, aby se mi otevřela.

Pádící voda odráží úplněk měsíce - jeho malé hvězdy
Blikají, šeptají, jasný záblesk náhle vybledne

Ale byly chvíle kdy jsem to pokazil, kdy se všechno pokazilo.

A já se dívám tam dolů, hluk obrovského vodopádu
A slyším pádící řeku, bije do ušních bubínků, bije pomalu

Byla doba kdy jsem chtěl skočit z okna. Kdy se obvyklý sarkasmus vytratil, kdy jsem chtěl být jen obejmut a ujištěn že všechno bude dobrý.

Mé srdce uvnitř tluče v rytmu, pádící voda poslouchá bubny

Byla doba kdy mě každý krok, každý nádech bolel.

Zlomeného tlukotu, jednoduše zničený, ale lehce vysleduje kluka

Byla doba kdy mě musela pomoct. Kdy jsem potřeboval ujištění že je pro co tu být.

A já utopím každou čtvrtou dobu - udělám krok a najednou
Cítím pádící vodu, rozbíjí, roztlouká mozek