Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Smířené

Bára:

Spolkla jsem prášek proti kocovině. Moje včerejší blbost se mi pěkně vymstila. Teď jsem neměla na mysli bolest hlavy a pocit, že snad vyzvracím i vnitřnosti, ale Martina. Nejúžasnější bytost na světě, které jsem včera ublížila. Opět mě pálily oči. Nechala jsem slzám volný průchod.

Přešla jsem do obýváku zpět ke Kai. Byla u mě. Bydlela jsem blíž než ona a v tomhle stavu jsem ji nemohla nechat jet domů.

„Na," podala jsem ji sklenici s vodou a prášek. Kai se na mě slabě usmála. Nebrečela. Posadila jsem se vedle ní.

„Bude to v pohodě." Ujistila jsem jí, i když to nebyla pravda. Nic nebude v pohodě.
„Jsem totální kráva. Zasraná totální kráva, ale jestli to on sám nepochopí tak bude totální zasranej kretén." Pronesla, kupodivu pevným hlasem, jako by s tím byla smířená.
„Nejsi v tom sama." Uchechtla jsem se.

„Na rovinu Bars, když tady budeme fňukat ničemu nepomůžeme. Chci se očistit, změnit. Půjdeme ke kadeřnici, na manikůru, do obchodu. Uděláme s fajn den a pak půjdem za klukama, co ty na to?" Navrhla, ano odhadla jsem to správně, byla smířená.

„Fajn, asi máš pravdu," přikývla jsem. Kai se zářivě usmála.

Tak se stalo, že ani ne o hodinu později už jsme byly v nákupním centru. Nejdřív obečení, pak boty, líčidla, kadeřnictví a nakonec manikůru. Chtěly jsme vypadat dobře. Nejlíp na světě. Pro kluky, i když věděla, že nám to stejně nepomůže.

Vešly jsme do prvního obchodu a nabraly co nejvíce oblečení co to šlo. Každá zašla do své kabinky s věcmi a já se převlékla do svítivě žlutých legín a zeleného trička.
„Bars? Ehm.. wow! Teď jedeš styl alá včera jsem se před nákupy pořádně zfetovala?" Vešla ke mě Kai, sama byla v bílých šatech, jako anděl.
„A ty jedeš Angel style?" Ušklíbla jsem se nazpátek.
„Si piš" uchechtla se a zase za sebou zatáhla.
Nikdy jsem si nemyslela že můžou být nákupy zábava, ale my s Kai ze sebe dělaly jednoduše voly. Oblékly jsme se do overalů pro těhotné žrny a chodily po obchodě, převlékly se za kluky v oblecích, tančili tango, prostě pitomosti. Asi po dvou hodinách jsme šly zaplatit.
Dopadlo to nakonec nějak takhle, ale nikdy asi nepochopím na co Kai měla tu čepici.



Očividně se rozhodla stát rockerkou na plný úvazek, oblečení tomuu odpovídalo.



Já zůstala při staré dobré zlaté ale na Kaino domlouvání si nakonec koupila roztrhané džíny.

Dál jsme se vrhly do obchodů s líčidly. Kai si koupila tmavé rudou rtěnku, šedé stíny. Já zase tmavě hnědou rtěnku a stíny také hnědé. Samozřejmě jsme odcházely doprovázené vražedným pohledem prodavačky, protože Kai se povedlo schodit regál s essence laky na nehty a já upustila otevřenou rtěnku od maybeline na zem.

Následovalo kadeřnictví. Vlasy jsme si ani jedna moc nestříhaly. Jenom konečky. Nechaly jsme si je jen umýt a opečovat.
„Udělejte mi na tý hlavě co chcete" pronesla nakonec Kai a kadeřnice jí obarvila konečky na tmavě fialovou.

A nakonec manikůra a lakování nehtů. Kai typicky skončila u černě a já zase u bílé. Heh, jako black and white. To mi připomíná, že jsme chytaly Pokemony.

U Kai doma jsme se do nového oblečení převlékly. Já jsem svou kamarádku nalíčila. Pak až přišla řada na mě. Kai nám udělala nádherné účesy. Jako vždy!

„Tak, jdeme za klukama?" nervózně jsem si skousla ret.
„No," protáhla Kai. „Já bych se cestou zastavila na oběd, musíme se posilnit,"

„Really? Jdeme si usmířit naše kluky a ty myslíš na jídlo?" Zasmála jsem se. Kai pokrčila rameny.
„Vítej v mém světě!" Ušklíbla se.