Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Jsi moje kamarádka

Kai

Po hodině jsem se dala do kupy. Trochu make-upu a řasenky upravilo můj ubrečený obličej a vypadala jsem už skoro jako normálně.

Nemělo smysl tu jen sedět jako hromádka neštěstí a brečet kvůli jednomu klukovi. Musím být silná, ne jako nějaká troska ze zamilovaných filmů. Protože já svého hrdinu nemám.
Oblékla jsem se do černých jeansů a bílého tílka - toho nejobyčejnějšího oblečení které mám, a zamkla dveře od domu. Venku bylo docela hezky, ne jako v knihách kde jako by se počasí měnilo podle nálady. Kdyby to tak bylo tak tu máme povodně, teda pokud by to bylo přesné povodně slaných slz zoufalství kterým jsem nedovolila aby se znovu vydraly na povrch.

V parku, kde jsem to přímo milovala nebyl skoro nikdo. Což pro mě bylo dobře, protože od té doby co se znám s klukama mě občas lidé poznávají na ulici.

Kluci. Sakra. Zase mě myšlenky zavedly do slepé uličky jménem Honza Macák. Odpustí mi to někdy? Pravděpodobně ne. Nevím jestli to že mu všechno Bára vyslepičí našemu vstahu pomůže ale všechno se musí zkusit. Počkat.. My vstah nemáme.

„Kai!" uslyšela jsem náhle za sebou hlas a na lavičku kam jsem se posadila se přiřítil Martin. Tak toho jsem tady doopravdy nečekala.

„Ahoj Martine." pokusila jsem se  o úsměv. Posadil se vedle mě a "nenápadně" si otřel slzu která vytékala z jeho oka. Co se mu stalo?

„Co se stalo?" pohladila jsem ho po ruce. Neucukl jak jsem čekala. Povzdychl si a zabořil prsty do blonďatých vlasů.

„Honza a Bára" vydechl a já stuhla. Cítila jsem jak mě začínají pálit oči. Jak mohl? Jak mohla? Skousla jsem si spodní ret a párkrát zamrkala.

Nejsi slaboška aby jsi tady brečela!

„Cože, přesně?" vydechla jsem co nejvíc vyrovnaně jak to šlo a on se zamračil. Tohle téma ho očividně bolelo ale já potřebuju zjistit co se stalo!

„Šel jsem jen tak do kavárny, a tak byl Honza s Bárou.. Drželi se na ruce" poslední slova skoro zašeptal a stáhl rty do úzké přímky. Zavřela jsem oči a rychle napočítala do pěti, to mě uklidnilo ale ne na dlouho. Před očima se mi objevil obrázek líbající se Báry s Honzou.

Brada se mi začala klepat. Tak takhle mu to teda vysvětlovala! No perfektní! Mám teda fakt kamarádky za všechny prachy musím podotknout. Nestačí jí Martin? Musí mít všechny?! Někdo tady děvka je ale já doopravdy ne!

„Potřebuju obejmout" náhle zamumlal a já ho vtáhla do pevného obětí které jsem sama potřebovala. Nebylo takové jako Honzovo ale momentálně mi to bylo jedno.

„To jsme teda dopadli" uchechtla jsem se.