Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

No, nezajdeš

Honza:

Já: Ahoj Kai, zatím všechno vychází "podle plánu". Za hodinu nám letí letadlo. Jak se máš? Už jste v LA?

Odeslal jsem Kai zprávu. Asi zrovna byla online protože okamžitě začala psát odpověď.

Kai: to je jak nějaká blbá detektivka xD jo jo, mám se dobře, jsme už v hotelu. Barbucha někde nahání nějakýho týpka jménem Marty Remix nebo tak :D prej nějakej slavnej DJ.

Já: Martin Garrix ? :o

Kai: jo, tak to bude! Proč? Znáš ho? :P

Já: Ten je slavnej! A hodně! Znáš Animals?

Kai: eh.. ne? Moc se v tomhle neorientuju

Já: někdy si to pusť, je to super ;) a co Bars ? Je z toho hodně špatná?

Kai: jak říkám, nahání Remixe, má se celkem dobře :P

Já: Garrixe :D to je fajn, Martin je z toho špatnej. Vůbec se s ním nedá mluvit, chová se jako by mu umřel křeček

Kai: umřel křeček? xD

Já: Vidrail FOREVER :P

Kai: ohhh :3 mám začít žárlit? :O

Já: Kláro! :D -,-

Smskování jsem ukončil a koukl na Martina. Pořád se tvářil jako boží u mučení. Koukal se do země a hrál si s prsty, takového jsem ho neznal, vždycky to byl ten retard co si zpíval na celý město Hello od Adele.

Poslední dobou je úplně jinej, odbarvil si vlasy, obléká se slušněji a řeší vstahy. Řekl bych že láska je svině ale není to tak vždycky, s Kai to je jiný.

Vlastně je to dost kamarádskej vstah pokud se tomu tak dá říct. Teda, až na ten poslední zážitek.. nad touto myšlenkou jsem se musel pousmát. Ta zeď bude navždy v mojí paměti.

„Honzo?" Ozvalo se náhle smutně. Martin.
„No?" Zdvihl jsem obočí aby pokračoval.
„Chybí mi," zašeptal melancholicky „její vlasy, úsměv, oči.. asi jsem kokot že jsem si to nenechal vysvětlit." zatáhl si za konečky vlasů.

„No konečně ti to došlo!" Uchechtl jsem se.
„Hele, netrap se s ní. Ona dostane rozum"

„Ale já to posral!" Vyjekl naštvaně.

„Jo to jo, ale když tady budeš bulet jako holka nikomu nepomůžeš" drkl jsem do něj.

„Ty to nechápeš!" Vyjekl naštvaně.

„Nechápu?" Zdvihl jsem obočí „nemyslíš si že jsme se s Kai hádali? Pořád! Podezříval jsem jí, a ona mě! Ale jak jsme na tom teď? Šťastný! Tak se uklidni." Tohle bylo nepříjemný.

„Jo.. asi máš pravdu.. užiju si tohle dovču a pak za ní zajdu" rozhodl

No, nezajdeš. To už zítra. Pomyslel jsem si a vnitřně se uchechtl.