Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

To myslíš vážně?

Bára

Seděla jsem v autě na zadním sedadle. Třásla jsem se. Bála jsem se o Kai, pořád nám nezvedala mobil. Honza zrovna vystoupil. Posadil se a zády se opřel o strom vedle cesty. Byl nervózní.

Já s Martinem jsme mlčky seděli v autě.

„Neboj se," ozval se Martin. Podívala jsem se na něj. Jeho oči byly tak plné smutku a to jen kvůli Kai. Už zase mě bodlo u srdce.

Neodpověděla jsem. Místo toho jsem pohled upřela na Honzu, když v tom mi zazvonil telefon. Nepřítomně jsem na něj pohlédla, ale jakmile jsem spatřila jméno Kai <3 *,* :* , hned jsem to zvedla.

„Klári! Proč jsi nezvedala telefon?! Báli jsme se o tebe!" vykřikla jsem hned.
Z druhého konce se chvíli nic neozývalo, jen takové šumnění, pak mi ale došlo co to je.. Pláč.

„Jsem taková kráva" vydechla a hlas se jí třásl „taková hnusná a odporná děvka." poslední slovo skoro vykřikla.

„Proč Klári? Co se stalo?" proč je kráva? Co udělala? Většinou takhle říkala mě..

„Šla js-jsem do klu-klubu, bylo tam tolik a-alkoholu a o-on, jak jsem mohla bejt tak pitomá?!" Kai se opila?

„Kde jsi? Přijedu pro tebe!" vyjekla jsem okamžitě a Honza i Martin zpozorněli. Chvíli bylo ticho.

„Už jsem doma.. Ale prosím neveď sem kluky, chci o tom mluvit jen s tebou," řekla co nejklidněji ale bylo slyšet jak zadržuje slzy.

„Dobře, spolehni se, do pár minut tam budu." kývla jsem a hovor típla.

„Co jí je? Co se stalo? Kde je?" vyvalil na mě hned Honza vlnu otázek. V jeho očích se zračil strach, strach o mojí kamarádku. I přes vážnost situace jsem se musela pousmát, očividně jí má hodně rád. Možná víc než rád.

„Promiňte, ale Kai mě potřebuje, nechce aby jste tam přišli.. Ok?" vydechla jsem a oni trochu zaraženě a zklamaně kývli.

„Vyřiď jí že doufám že je v pořádku a ať se drží." kývl Honza a oba vystoupili z auta.

Cesta ke Kai trvala chvilku, ani ne za pět minut jsem stála před jejím domem a zvonila na dveře.

Když otevřela a koukla se na mě lekla jsem se. Měla rozmazanou řasenku po tvářích, uslzené oči a rty suché jako troud. Okamžitě jsem jí objala a vešla dovniř.

„Tak povídej." pohladila jsem jí po ruce když jsme se posadili a ona sklopila pohled.

„Eh.. Šla jsem do Clubu, tady jak je kousek. Už jsem v sobě měla několik skleniček když mi náhle někdo zaklepal na rameno." nadechla se a zhluboka vydechla. „Byl to Luke." dokončila a já na ní vykulila oči. Luke? Nemá být v Austrálii?
„Řekl že to celé bylo nedorozumění, psal to Calum když v sobě měl už pár skleniček a žádal mě o odpuštění. Nevěděla jsem co mám dělat.. Tak jsem ho prostě pozvala na panáka.. Pak objednal další a další.. Z noci si nic nepamatuju ale vím že když jsem se probudila byla jsem... Nahá." zabořil si nehty zoufale do hřívy hnědých vlasů.

„Děláš si ze mě srandu?" vyjekla jsem.