Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Pojedeš?

Bára:

Kulila jsem oči na obrazovku. Psal mi Martin, ale ne jen tak něco. Zval mě do Los Angeles, města mých snů. Tam kam jsem chtěla letět už od svých šesti let, co jsem se o tomto magickém místě dozvěděla. Barboro! Sakra! Teď jsi jak úchyl na LA. No každopádně jsem musela napsat Klárce, měla tam jet spolu se mnou, Martinem a Honzou. Samí bestovní človíčci.

Já: ahoj Klárucho! Taky tě pozvali do LA? <3

Kai: ahoj Barbucho! Jasný :P. Pojedem tam?

Já: jasně že jo! Byly by jsme na hlavu, kdyby ne. Ty snad uvažuješ o tom, že bys tam neletěla? :o

Kai. tak trochu. Je to velký rozhodnutí... Ale jestli jedeš ty, taak já taky ;)

Já: bys to beze mě nepřežila XD

Kai: spíš bych žila o něco déle ;). Ale nechci, abys tam umřela sama :P

Já: haha -_-. Jak si vlastně dorazila domů, přišel Honza?

Kai: jasně že přišel :D. Koukali jsme na film.

Já: a?

Kai: co by? Jsme bohužel jen přátelé :'( , narozdíl od tebe a Martina

Já: lepší vtip jsem v životě neslyšela.

Kai: už musím jít :/. Napíšu zejtra

Já: budu čekat :)

Kai: tak čau

Já: nazdar

Vypla jsem náš chat. Převlékla jsem se do pyžama a usmívala se jako malá. Jedu do Los Angeles! S Martinem Carevem, chápete to? A pak tam bude ještě Kai s Honzou, no. Prostě budeme nejmartinověji bestovní parta lidí. Ok, s těma výrazama bych se asi měla trochu klidnit, ale co. Jsem originální.

Zachumlala jsem se do nebesky modré peřiny a s myšlenkou na Martina usnula klidným očistným spánkem.

Ráno

Budík mi zvonil brzy. Vlastně nějak moc brzy.. Koukla jsem se na displej telefonu;

Martin :O :* <3 :3

„Ahoj" zachraptěla jsem rozespale

„Ahojky Bar, Netuším tě?" ozval se jeho nádherný hlas a já se usmála.

„No tak trochu jsi mě vzbudil, ale neva," uchechtla jsem se a práskla sebou zpátky do peřin.

„Ježiši promiň! Nechtěl jsem tě probudit-" začal s návalem omluv. Je to roztomilé..

„V poho," ujistila jsem ho s úsměvem, který nemohl vědět.

„No, jen že se Honza nemůže dovolat Klárce, volal jí snad tisíckrát ale pořád nic. Zkoušel jsem to taky, ale prostě nevíme no," vyklopil ze sebe všechno a mě až zarazila starost o mojí kamarádku. Ale ne! Přece nebudu žárlit... Má Honzu!

„Ok... Pojedu za ní, fajn?" navrhla jsem a začala vstávat. Podle mě má teda jen vybitej telefon ale dobře no.

„Díky, Honza je nervózní jako prase." uchechtl se a já hovor típla. Co bože Klárce je? Pohádali se snad?