LOLA’S POV:
Když jsem se probudila, na nočním stolku byla váza s květinami. Všimla jsem si, že vedle je kartička se vzkazem:
Ahoj Lolo,
Nevím, co přesně se ti stalo, ale i tak ti přeju brzké uzdravení.
Tvůj Niall xx
P.S. Brzo tě navštívím.
‚Jsem v háji!‘ problesklo mi hlavou. Teď si asi budete říkat, že sem vážně divná, ale já vážně nestojím o to, aby za mnou Niall přišel. Teda, hlavně nestojím o to, aby se všude řešilo, proč vlastně chodí Niall do nemocnice.
***
Nejspíš jsem znovu usnula, protože jsem musela znova otevřít oči. Před mojí postelí stál děda a za ním 10 mužů. Ty muže jsem znala moc dobře. Rooney, Giggs, Bebé, Cole, Van Persie, Kagawa, Jones, Evans, Büttner, Varela. Byla to část Manchesteru United. Okamžitě se mi na tváři vykouzlil úsměv.
„No co to vidím, naše malá princezna má tajného ctitele,“ dělal si ze mě srandu Rooney, když uviděl květiny od Nialla. Abych řekla pravdu, vždycky jsem klukům říkala příjmením. Možná to bylo i díky tomu, že jim tak říkal děda.
„Pořád lepší mít tajného, než žádného.“ Vždycky jsem se tak postrkovali.
„Náhodou,“ bránil se Rooney, „ já mám tolik tajných ctitelek, že je ani na prstech nemůžu spočítat.“
„No, víš, nechci tě nějak zranit, ale tvoje matka a její kamarádky se nepočítají.“ Všichni se začali smát, jenom on zrudl.
Chtěl to ještě nějak okomentovat, ale Giggs ho přerušil.
„Lolo, ještě tě ta noha bolí?“ Zeptal se mě.
„No, noha už ne. Fyzicky jsem na tom víc než dobře. Ale psychicky je to už horší.“
„Kdo ti co udělal? Máme ho zmlátit?“ Hned se zajímal Van Persie.
„Klid. Nikdo se mlátit nebude. Já jenom neviděla váš zápas.“ Věděla jsem, co bude teď následovat. Budou mi vyčítat to, že si z nich nemám dělat legraci, že pokaždé když řeknu, že jsem na tom psychicky špatně, že se bojí, že mě někdo znásilnil, nebo že mě někdo šikanuje. Takhle to je pokaždé.
Asi po 10 minutách někdo vešel. Bohužel jsem nezjistila kdo, protože přes kluky a dědu nebylo vůbec vidět. Chvíli bylo ticho a pak jsem slyšela jen zaklapnutí dveří.
„Ses nepochlubila, že znáš One Direction.“ Řekl po chvíli děda.
„Cože?!“ Vůbec jsem nechápala, jak na to došel. Za prvé se znám jenom s Niallem, za druhé u kolotoče jsme se potkali asi jenom 2x a pokud já vím, tak nás nikdo nešpehoval.
„Tak nám teda vysvětli, proč vtrhli zrovna do tvého pokoje.“ Řekl Evans a začal mě propalovat pohledem.
