LOLA’S POV:
„Co je? Tebe to nebaví?“ Zeptala jsem se Nialla pár minut před koncem první poloviny zápasu. Vypadal dost znuděně.
„Nic. Jenom se nemůžu dívat na to, jak si kluci nechávají natrhnout, teď mi promiň ten výraz, prdel.“ Bohužel měl pravdu. Do poločasu zbývalo sotva pár minut a my prohrávali 2-0.
Sotva oznámili poločas, rozhodla jsem se, že se půjdu podívat za klukama a trošku je sprdnout.
„Kam máš namířeno?“ Zeptal se mě pohotově Niall.
„Ále, jen tak se projít.“ Mávla jsem rukou a usmála se.
„A smím ti dělat doprovod?“ Řekl celkem plaše. Bylo to roztomilé.
„Fajn, ale půjčíš mi tvoje boty.“ Měla to být sranda, ale Niall to vzal jako že to myslím vážně. „Co blbneš?“ Zeptala jsem se ho, když si chtěl sundat jednu botu.
„No, přece si sundávám boty.“ Nahodil velice, velice vážný výraz.
„To byla sranda. Přece by sis nemyslel, že bych tě nechala si sundat boty. Ještě by tu někdo mohl omdlít.“ Zasmál jsem se. Niall mě jenom probodl pohledem.
„No tak fajn..“ Řekl uraženě. „Chtělas to, máš to mít.“ Než jsem jakkoliv stihla zareagovat, přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor, normálně by mi to nevadilo, jenomže jsme se právě nacházeli před několika tisíci lidmi a moje šaty nepatřily k těm nejdelším.
„Ne že bych si snad chtěla stěžovat, ale Nialle, moje šaty.“ Zdůraznila jsem poslední 2 slova.
„Neboj, mám to tady vychytané.“ Zasmál se trošku úchylně. „A kam že to máme namířeno?“ Zeptal se mě.
„Ke klukům.“ Odpověděla jsem jednoduše.
„A kama se tam jde?“
„Když mě položíš, tak ti to ukážu.“ Začala jsem smlouvat.
„To je dobrý, já se poptám.“
PO 10TI MINUTÁCH
„Nialle, bloudíš tu už 10 minut a jediné cos udělal bylo, že ses vzdálil od kabiny tak daleko, jak jen to šlo.“
„No tak fajn ty slečno Já-se-tady-vyznám-nejlíp,“ položil mě na zem, „doveď nás do kabiny, když seš tak chytrá.“ Bylo vidět, že už má nervy.
„Tak fajn.“ Řekla jsem trošičku nabroušeně, ale jen tak malilinko. Chytla jsem ho za ruku a vedla ho kolem různých místností až do té správné. „Sme tady.“ Řekla jsem po chvilce.
„Já klepu, ty mluvíš.“ Jako ve škole.
„Ale - “ Chtěla jsem Niallovi něco namítnout, no on svou větu zopakoval.
„Já klepu, ty mluvíš.“ Tentokrát ale trochu rázněji.
„Fajn.“ Sotva jsem to dořekla, Niall hned klepal.
„Dále.“ Ozvalo se zevnitř.
„Ahoj kluci!“ Zakřičela jsem přes celou kabinu, tahajíc za sebou Nialla.
„Ahoj Lolo!“ Zakřičeli pro změnu oni na mě.
„A neznámý chlapče.“ Ozval se Jones.
„Jsem Niall. Niall Horan.“ Řekl rychle Niall.
„Nialle, oni tě znají.“ Zašeptala jsem mu do ucha.
„Tak proč mi říkají neznámý chlapče?“ Zašeptal mi zpátky.
