NIALL’S POV:
Bylo to úžasné. Celou tu dobu, co jsme se procházeli, Lola o něčem mluvila. Ale vůbec mi to nevadilo. Hlavně že jsme byli spolu. I když to teď budeme vlastně trošku častějc, když zítra odjíždíme na tu chatu. Na chvíli jsem se zamyslel, když v tom mi přistála na hlavně sněhová koule. Když jsem se na ni otočil, chvíli dělala, že o ničem neví, ale pak začala utíkat. Jakmile jsem ji doběhl, svalil sem se i s ní do sněhu a nechtěl ji pustit. Sice tu sněžilo asi jenom hodinu, ale za to hustě a sníh se na zemi držel, takže ho tu bylo už požehnaně. Navíc pořád nepřestávalo sněžit.
„Ni?“ Pousmála se. Já jí odhrnul vlasy z obličeje.
„Copak?“ Lehl jsem si na ni celou vahou. Před tím jsem se opíral o lokty.
„Seš. Těžký.“ Vydechla a zasmála se. Já se na chvíli nadzvedl, jakože vstanu, ale vzápětí jsem si na ni zase lehl.
„Vážně? Ani bych neřekl.“ Podepřel jsem si hlavu rukou.
„A co bys chtěl za to, že ze mě slezeš?“ Tak tohle mi pěkně přihrálo do karet.
„Hmm. Tak co takhle pusu?“ Opřel jsem se, abych na ni pořádně viděl.
„Jenom? Už jsem se lekla, že to bude něco horšího.“ Zasmála se a políbila mě. Já využil situace a vklouzl jí do úst jazykem. Nejprve byla dost překvapená, ale pak se tomu poddala. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli.
„Jdeme spát?“ Vyšvihl jsem se do stoje a pomohl Lole. Byla celá promáčená od sněhu. Ona na nic neváhala, chytla mě za ruku a běželi jsme do postele.
***
Když jsem se ráno probudil, Lola ještě spala. Leželi jsme vedle sebe v objetí a mně se vůbec nechtělo pryč, ale zároveň se mi chtělo strašně na záchod. Rozhodl jsem se to vydržet do doby, než se probudí, ale asi po 5 minutách jsem to vdal a opatrně jsem vstal z postele. Lola jenom něco zabrblala, otočila se na druhý bok a spala dál. Když jsem se vrátil a zjistil jsem, že je teprve něco kolem 9, lehl jsem si zpátky do postele, objal Lolu, propletl si s ní nohy a znovu zaspal.
Když jsem se probudil znovu, bylo něco kolem 2. Ani se nedivím, že jsem vstával tak pozdě, když jsme šli spát okolo půl 4. Lola už vedle mě neležela. Rychle jsem se oblékl a seběhl schody. Byla v kuchyni a dělala palačinky. Stála ke mně zády a tak si mě nevšimla, což se mi hodilo. Obejmul jsem ji zezadu a políbil ji na krk. Bylo vidět, že se mě lekla, protože jí vypadla metlička, kterou míchala těsto, z ruky.
„Vylekal jsi mě.“ Zasmála se a otočila se na mě.
„Taky ti přeju dobré odpoledne.“ Nemohl jsem si odpustit poznámku na to, kolik je hodin a políbil jsem ji na nos. „Pořád máš v plánu strávit dnešek sledováním televize a jezením zmrzliny?“ Pokrčila rameny a vrátila se zpátky k palačinkám. Já si vyskočil na kuchyňskou desku kousek od ní a se zájmem pozoroval, jak jí to jde.
„Jdeš, nebo tam budeš dál sedět?“ Zeptala se mě, když už byla se vším hotová.
„Jo, už jdu. Jenom, máte tady někde nutellu?“ Seskočil jsem z linky a poškrábal se za krkem.
„Ve skříňce nad umyvadlem!“ Zavolala na mě z jídelny.
***
„Máš všechno?“ Ujišťoval jsem se, když jsme vyjížděli z Londýna.
„Po sté se mě ptáš a já ti po sté ti odpovídám, že mám opravdu všechno.“
„Tak fajn.“ Vzdal jsem to. „Ale jestli tam přijedeme a ty něco nebudeš mít, tak s mýma věcma nepočítej.“ Zasmál jsem se a pustil rádio. Nejprve jsem si jenom tak bubnoval o volant, no po chvilce jsem si začal pobrukovat. Na to Lola začala zpívat, tak jsem se k ní přidal. Asi po půl hodině jsme přijeli k naší chatě.
„Páni.“ Vydechla Lola, když jsme seděli v autě. „Sice to není největší, ale i tak.“ Zasmála se.
„To říkáš teď.“ Rychle jsem vylezl, pomohl jí z auta, vzal kufry a odnesl je k nám do pokoje. Lola jako každá normální ženská prolezla každý koutek v chatě.
„Ni! Tady ale není žádné jídlo!“ Zavolala na mě z kuchyně.
„A právě proto jsem bral 4 tašky s jídlem. Neboj. Já bych tě nenechal umřít hlady.“ Zastrčil jsem jí pramen vlasů za ucho a obejmul ji. „Víš co? Měl bych ti taky vymyslet nějakou přezdívku, když ty mi říkáš Ni. Co ty na to?“ Pousmál jsem se.
„Tak fajn.“ Zasmála se. V tom objetí jsme stáli ještě pár minut. Teda do doby, než se k nám přiřítili kluci.
„V naší přítomnosti prosím žádný sex ani nic podobného!“ Křičel Louis už od dveří.
„Lou! Víš cos mi slíbil!“ Křičela za ním se smíchem El.
„Už jsou tady.“ Dal jsem jí pusu na čelo, chytl ji za ruku a vedl za klukama.
„Už jsou tady.“ Zopakovala potichu.
„Ty musíš být Lola!“ Zakřičela s nadšením Sophie.
„Jo, to asi budu já.“ Řekla a trochu se začervenala.
„Tak já jsem Sophie, tohle je Eleanor a tohle Perrie.“ Ujala se představování. Bohužel jsem byl ‚násilně‘ od Loly odtržen, protože holky jí darovali jedno z jejich oblíbených skupinových obětí. Lolin výraz byl k popukání. A myslím, že skoro ani nemohla dýchat.
„Holky dost.“ Musel jsem se smíchem zakročit. „Dost nebo mi ji umačkáte a pak to odnesu já.“
„Když to odneseš ty, tak mi to je jedno.“ Vyplázla na mě jazyk Perrie a odešli do obýváku. „Tak jak jste se poznali?“ To bylo poslední, co jsem slyšel, protože si mě kluci vzali bokem.
„Tak jaká byla noc?“ Začal Harry. „Bylo nějaké to čoro moro?“ Zvedl úchylně obočí.
„Pro tvou informaci Harry, nic se nestalo. Jenom jsme se asi do půl 4 váleli ve sněhu.“ Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou.
„Jste vážně nudní.“ Otočil se a odešel.
„Takže na to jdete pomalu?“ Zeptal se mě pro změnu Liam.
„Věř mi, až se bude něco dít, budeš první, kdo o tom bude vědět.“ Mrkl jsem na něj.
„Ehm, ehm!“ Odkašlal si Louis.
„Neboj, ty budeš hned za ním.“ Zasmál jsem se.
„Já se už radši neozývám. Dámy, udělejte místo! Přichází Malik!“ Zakřičel a odešel do obýváku.
Omlouvám se, že to přidávám až tak pozdě, ale teď vážně nestíhám. Vánoční přípravy v plném proudy, učeního taky neubývá a volného času mám čím dál tím míň. Takže se budu snažit přidat další díl co nejdřív, ale do pátku to rozhodně nebude :/ Jinak děkuju že to ještě pořád někdo čtete. Hope U like it xx.
