LOLA’S POV:
Když jsem se ráno probudila, Niall vedle mě ještě spal, tak jsem pomalu vylezla z postele a šla si pro mobil, abych si ho mohla vyfotit. Jenomže když už jsem se nad ním skláněla, že si ho teda vyfotím, tak se probudil a strhl mě na sebe.
„Ale, ale. Co máš v plánu s tím mobilem?“ Zasmál se.
„Nic. Vždyť to znáš. Jenom jsem si kontrolovala smsky a tak.“ Zalhala jsem.
„Jasně. A proto máš zapnutý foťák. Ti tak žeru.“
„Tak fajn. Když tys byl tak rozkošný, tak jsem si tě chtěla prostě vyfotit a dát si tě na tapetu.“ Přiznala jsem se a zčervenala jsem. Rajče muselo být proti mně světle růžové.
„Víš, že si roztomilá, když se červenáš?“ Cvrnkl mě po nose. „A jestli chceš fotku na tapetu, tak mám nápad.“ Začal se natahovat pro svůj mobil.
„Co máš v plánu, Horane?“ Zeptala jsem se ho, když zapínal na mobilu foťák.
„Nic zvláštního. Jenom se usměj.“ Přikázal mi. Já mu místo toho dala pusu na líčko a on to vyfotil. Vypadalo to úžasně. Hned si to samozřejmě musel nastavit jako tapetu.
„Takže, v kolik dneska odlétáme domů?“ Celkem mě to zajímalo, protože jsem se chtěla ještě trochu projít po Manchesteru a zajít si na menší nákup. Sice nejsem jako ty holky, co když mají chvilku čas a hlavně peníze, tak musí jít nakupovat, ale je to taková moje malá tradice.
„No, jestli chceš, tak můžeme až odpoledne, nebo večer. Je to jenom na tobě. A proč tě to vlastně zajímá?“ Lehl si na bok, aby na mě líp viděl.
„No..“ Natahovala jsem to. „Víš, když už jsme v Manchesteru, chtěla jsem jít nakupovat. Je to takový můj malý rituál. Ale pochopím, když nebudeš chtít.“ Usmála jsem se na něj.
„Když mě necháš, abych ti vybral aspoň jeden kousek a zaplatil ti oběd, tak půjdu moc rád.“
„No tak na to hodně rychle zapomeň. Je sice pravda, že si už,“ podívala jsem se na hodinky, „ 13 hodin můj neoficiální přítel, ale oběd si platím sama.“ Zasmála jsem se.
„Fajn. Ale koupím ti víc jak jeden kousek.“ Začal smlouvat. Přistoupila jsem teda na jeho hru.
„Tak já zaplatím tvůj oběd.“ Pousmála jsem se. Věděla jsem, že mám vyhráno. Žádný kluk by nenechal za sebe platit holku.
„Tak dobře.“ Zasmál se a mě klesla čelist 3000m pod zem. Tak tohle jsem fakt nečekala. „Jenom, víš, jak to říct..“ Zamyslela jsem se.
„Nemáš tady oblečení?“ Dokončil za mě Niall a zasmál se.
„Jop.“ Přikývla jsem.
„Tady.“ Podal mi MOJE oblečení. Zajímalo by mě, kde ho vzal. „Sbalila ho tvoje babička.“ Řekl, jako kdyby mi četl myšlenky.
„Tak teda děkuju.“ Pousmála jsem se.
V NÁKUPNÍM CENTRU:
„Nialle? Co tyhle?“ Vyšla jsem z kabinky.
„Hmm.“ Řekl a podíval se zpátky do mobilu. Typický chlap. Jenomže i já mám svoje zbraně. Šla jsem si zkusit další šaty. Tentokrát černé mini s výstřihem snad až po pupík a krátké tak, že mi bylo vidět snad i tam, kde slunce nesvítí.
„A tyhle? Nemyslíš si, že jsou trochu krátké?“ Znovu jsem vyšla. Jeho výraz byl k nezaplacení.
„Ne. Ty jsou akorát. Ty by sis měla rozhodně vzít.“ Nasadil nadržený úsměv.
