they don't know about us x lrh | CZ |

02

18. října 2015

V rukou jsem nesla krabici s mým oblečením, zatímco jsem míjela Luka.

"Je tam toho ještě hodně?" zeptal se zadýchaně. Se smíchem jsem pokrčila rameny. Musela jsem uznat, že jsem toho měla opravdu hodně. Vešla jsem do "našeho" bytu v Austrálii, který Lukovi můj strýc pořídil už v době, kdy se celá ta věc ohledně smlouvy připravovala - což bylo už pěkných pár týdnů dozadu,  a zamířila si to rovnou do ložnice, kterou jsme měli společnou.

Abych byla upřímná, neměla jsem s tím sebemenší problém. S Lukem jsme si padli do noty, ač jsem věděla, že jeho temné stránky rozhodně jednou poznám. A rozhodně jsem se nesnažila sama sobě nalhávat, že on nepozná ty mé.

Odložila jsem krabici do šatny, která teď z poloviny patřila i mně, a začala jsem si tam skládat věci. Po pár minutách, kdy jsem měla všechno vyskládané, jsem se narovnala a zahleděla se do zrcadla. Podívala jsem se na mé červené vlasy, které jsem měla svázané v ledabylém copu. Zbožňovala jsem tu barvu. Ne jen, že jsem díky tomu vynikala, ale cítila jsem se v nich dobře.

"Neboj se, sluší ti to," probral mě z mých úvah Luke, který se opíral o futro dveří a se smíchem mě pozoroval. Vyplázla jsem na něj jazyk. Jedním krokem jsem k němu přistoupila a jemně ho bouchla do hrudi.

"Mohli bychom se spolu vyfotit," navrhla jsem, načež jsem drze sáhla do zadní kapsy jeho černých džínsů. V ruce jsem držela jeho černý iPhone a on mě se zdvihnutým obočím pozoroval. S úsměvem jsem ho popotáhla před zrcadlo, zatímco jsem najela na fotoaparát.

"Fajn," zabručel Luke. Obmotal mi ruce kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno. Cítila jsem jeho teplý dech na mé pokožce. Přísahám bohu, že kdyby mě nedržel, dávno bych ležela na zemi. Jednou rukou jsem si s ním propletla prsty, přičemž tou druhou jsem nás vyfotila.

"Mohl bys," odkašlala jsem si, protože mi přišlo hloupé se na to ptát, "mohl bys mi dát pusu na tvář? Chci jednu fotku dát i na můj instagram." Když jsem to dořekla, cítila jsem, jak se červenám. Připadala jsem si jako nějaká fanynka.

"Nemusíš se červenat," pohladil mě prstem po jedné tváři, zatímco na druhou mi dal polibek, který mě přivedl do rozpaků. Okamžitě jsem nás vyfotila a odstoupila od něj.

Pokud se mnou tohle dělal pouhý polibek na tvář, co se mnou bude dělat polibek na rty, který nás rozhodně nemine? Nechápala jsem, jak se mi Luke Hemmings mohl dostat pod kůži po pouhých dvou dnech. Rozhodně na tom měla zásluhu jeho přitažlivost. A o jeho zdvořilém chovaní ani nemluvě. Byl úplně jiný, než se o něm psalo. A že jsem si za poslední den přečetla hned několik článků, abych byla uvědoměna o tom, proč mu vlastně pomáhám.

Ze svých úvah jsem se probrala ve chvíli, kdy jsem si všimla, jak se Luke posadil na zem a opřel se o zeď. Rukou poklepal na místo vedle sebe, a tak jsem vedle něj posadila. Sledovala jsem, jak kliká na písmena, která psal pod jednu z našich fotografií.

i just can't stop thinking of you even though you're next to me :-) xx

Pousmála jsem se nad jeho slovy. Luke se choval jako přítel, kterého by chtěla každá dívka.

Nestačila jsem ani mrknout, když na jeho instagramu naskočilo hned několik stovek upozornění. Luke se nad tím pouze ušklíbl, mobil zamkl a položil ho před sebe.

Chvíli mezi námi vládlo ticho, které narušovaly pouze naše nádechy a výdechy. Oba jsme byli ponořeni ve svých myšlenkách. Hlavou se mi vířilo tisíce myšlenek. Jeden den jsem nikdo a druhý den jsem snoubenkou člena slavné skupiny. Nevěděla jsem, proč to tak hrotím. Přeci jen jsem do toho šla naprosto dobrovolně. Nechápala jsem sama sebe. Co jsem od toho očekávala, když jsem kývla?

"Roxy?" šeptl vedle mě Luke, zatímco do mě šťouchl prstem. Vypískla jsem a prudce sebou škubla. Byla jsem lechtivá. Luke se nade mnou rozesmál, načež jsem mu věnovala vražedný pohled. Po chvilce se uklidnil a jeho tvář najednou zvážněla. "Zítra se máme seznámit s rodinami. Vše je už domluvené."

"Ale má matka žije v Melbourne," nadzdvihla jsem obočí.

"Přespí prý u tvého strýce," pokrčil rameny Luke, načež rychle dodal, "tak mi to alespoň bylo řečeno."

"Možná bychom se měli lépe poznat," promluvila jsem po chvíli, přičemž jsem se zlehka ušklíbla, "jsme zasnoubení, bylo by divné, kdybychom o sobě nic nevěděli."

Jednoduše přikývl, ale nevydal ani hlásku. Přikrčil mírně obočí a na čele se mu vytvořila menší vráska, jak se snažil nad něčím usilovně přemýšlet.

"Dobře," odkašlala jsem si, načež zvedl pohled a upřeně mi zíral do očí, "v první řadě by to chtělo, abychom o sobě věděli i úplné banality."

"Takže jaké je tvé oblíbené jídlo?" zahuhlal Luke se smíchem.

***

Stála jsem opřená o kuchyňský pult, zatímco jsem usrkovala horkou kávu z mého oblíbeného hrnku. V pravé ruce jsem držela mou oblíbenou knihu, kterou jsem četla už nesčetněkrát. Deprimovalo mě ticho, které v bytě panovalo, a proto jsem byla ráda, když do kuchyně vstoupil Luke. Tázavě jsem na něj pohlédla. V rukou držel svůj laptop, který přede mě postavil. Odložila jsem hrnek stranou a rukou si podepřela bradu.

"Mladý zpěvák a kytarista Luke Hemmings, kterému je pouhých devatenáct let, se rozhodl zasnoubit s jeho přítelkyní, kterou před veřejností dlouho skrýval," četla jsem nahlas, "jak slečna Roxanne Nixon, které je mimochodem pouhých osmnáct, musela asi reagovat na Lukovy výkyvy? Všichni přeci víme, že Luke se posledních pár týdnů objevoval ve společnosti různých dívek a dle fotek je jasně znát, že Roxanne to nebyla. Co donutilo mladého Luka, aby svou přítelkyni požádal o ruku? To zatím nikdo netuší, ale jakmile se dozvíme nové informace, dáme vám vědět."

Nezarazila mě ta část s těmi dívkami. Luke sám přiznal, že to všechno byla pravda. Z částí. Novináři si některé věci prý hodně přibarvili. Ale i přesto jsem ho nesoudila. Byla to jeho věc a já tu byla pouze proto, abych jeho pověst zachránila. To, co dělal v jeho soukromí, byla pouze jeho věc. Luke nebyl hloupý. Moc dobře věděl, že pokud si bude chtít vyhledat dámskou společnost, bude si muset dávat bacha na to, aby to opravdu zůstalo ututlané.

"Už to začíná," povzdechl si. "Doufám, že tvá matka o mně nebude mít špatné mínění díky tomu, co se dočte."

"Jestli tě to uklidní, tak má matka bulváru nevěří," pousmála jsem se na něj. Nelhala jsem. Má matka bulváru opravdu nevěřila. Vždycky říkávala, že lidi nikdy nesoudí podle toho, co o nich píšou. Dokud je prý nepozná osobně, nebude si o nich dělat žádné zlé mínění.

"To říkáš pouze proto, abys mě uklidnila," natáhl se pro jablko, které se snažil očistit pomocí jeho trika. Pohledem jsem hypnotizovala jablko v jeho rukou. "Dáš si?"

Zmateně jsem pohlédla na Luka, kterému se na tváři jevil pobavený úšklebek. Protočila jsem očima a kousla jsem do jablka, které držel.

"Ne," polkla jsem, "myslím to vážně. Není se čeho bát."

"Fajn," ukousl si z jablka, ale ani plná pusa ho nedonutila být zticha, "budu ti věřit. Ale jestli lžeš, budeš za to pykat." S úsměvem na rtech seskočil z linky, popadl svůj laptop a nechal mě v kuchyni samotnou.

Pokroutila jsem nad ním hlavou. Jeho chování mě absolutně dostávalo do kolen. Choval se tak hravě a mile, až mě to udivovalo. Ten kluk se neustále usmíval, ale já jsem věděla, že ten úsměv nebude pokaždé pravý. Viděla jsem ho jeho kruhy pod očima, které měl už v den, kdy jsem do něj narazila na chodbě. Tehdy jsem ale tušila, že jednou přijde den, kdy mu úsměv z tváře zmizí a já tak poznám i jinou stranu Luka Hemmingse.