they don't know about us x lrh | CZ |

21

21. května 2016

Seděla jsem v šatně, zatímco kluci se připravovali na další koncert, který měl začít za necelých deset minut. Šatnou panovalo ticho, které si kapela před vystoupením vyžadovala, aby se mohli koncentrovat na přípravy. Nebo na hraní videoher. Protože jak Michael jednou řekl, i videohry vyžadují koncentrovanost. 

My o vlku a vlku za humny.

"Miku," zasmála jsem se, když stál ve dveřích s kartáčkem v puse, "tohle není tvůj kartáček."

Michael se nejdřív zatvářil vyděšeně, ale poté pokrčil rameny a zamířil zpátky do koupelny. Pokroutila jsem nad ním hlavou, přičemž jsem pohledem přelétla k Lukovi, který zamračeně hleděl na obrazovku svého mobilu. Za to Ashton se do mobilu usmíval jako sluníčko na hnoji.

"To byl můj kartáček," ohrnul Calum ret, když vycházel z koupelny.

"To bude v pohodě," žvatlala jsem hlasem, kterým lidé mluví na batolala, "koupíme ti nový kartáček." Calum jako malý chlapec přikývl, načež mě objal. Byl skrčený, a tak měl hlavu položenou na mé klíční kosti. S předstíraným chlácholením jsem mu prohrabovala vlasy, dokud se ode mě se smíchem neodtáhl.

"Ehm," Ashton s úšklebkem zamával s mobilem, kde tohle celé bylo natočené. A přísahám bohu, že ani ne o sekundu později to už bylo vyvěšené na snapchatu. Dětinsky jsem na něj vyplázla jazyk a hodila sebou na pohovku vedle Luka.

"Za pět minut,"ozvalo se z chodby, což kluky okamžitě probralo. Calum s Ashtonem se nadšeně zvedli a o něčem horlivě diskutujíc odešli z místnosti. Mike, který zrovna vyběhl z koupelny, se snažil obléct si za chůze džínsy.

"Jo, užijte si to," s mou ironickou poznámkou jsem se postavila, což udělal i Luke. Chtěla jsem ho obejít tak, jako to on dělal poslední dny mně. Ale než jsem tak stihla učinit, ucítila jsem stisk jeho prstů na mém zápěstí a během pikosekundy jsem byla natlačená na zdi. Naše těla si byla tak blízko, že jsem začínala pochybovat o tom, že se dokážu vůbec nadechnout.

"Za tohle se omlouvám," zadrmolil tak rychle, že jsem mu sotva rozuměla. Ale to bylo to poslední, co mě v tu chvíli trápilo. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit, byly jeho rty, které byly přilepeny na těch mých. Bez sebemenšího zaváhání jsem mu polibky opětovávala.

Tentokrát mě však nestudil ten známý kroužek ve rtu, který byl jeho součástí od doby, co jsem ho poznala. Neměl ho. A já nechápala, jak jsem si toho mohla nevšimnout.

"Tři minuty," ozvalo se znovu. Luke se ihned odtáhl, věnoval mi kraťoučký pohled a odešel.

Zatímco já tam dál zmatená stála opřená o zeď a nemohla jsem pochopit to, co se právě stalo.

---

Stála jsem opřená o zábradlí balkónu našeho hotelového pokoje. Tohle bylo po dlouhé době, co jsme konečně byli někde na déle než dvanáct hodin. A hlavně jsme se mohli konečně vyspat, bez toho aniž by nás vzbudilo jakékoliv větší cuknutí autobusu.

Hrála jsem si s prsty a v hlavě si přehrávala to, co se stalo před pár hodinami. Nedokázala jsem logicky uvažovat. Ve skutečnosti jsem ani nechtěla vědět, co ho k tomu přinutilo. Bála jsem se, že by mě to ranilo stejně tak jako to, že tehdy odešel, když jsem mu vyznala city.

"Roxy," leknutím jsem nadskočila, když jsem za sebou zaslechla hned několik známých hlasů. Prudce jsem se otočila, takže jsem teď hleděla tváří v tvář třem párům očí.

"To už jste zpátky?" zeptala jsem se překvapeně těch tří. "Kde máte Ashe?"

"Někam šel, prý za námi přijde," pokrčil Mike ledabyle rameny, načež se posadil na postel, o kterou jsem se dnes v noci měla podílet s Lukem.

"Což nás vede k tomu," odmlčel se Calum, "jestli s námi nechceš jít do baru."

Nadzvedla jsem tázavě obočí. Naposledy, když šli po jednom z koncertů do baru, se vrátili v pět ráno a druhý den museli odehrát koncert s kocovinou. V ten den zapřísáhli, že nikdy nebudou pít, pokud budou mít následující den koncert.

"Tamhle mladej," kývl hlavou směrem k Lukovi, který si zrovna převlékal triko, "nás přemluvil."

"A ani mi to netrvalo tak dlouho," ušklíbl se škodolibě, načež dal Calum ruce do obranného gesta. Pokroutila jsem nad nimi hlavou a otočila se směrem k městu, na který jsem měla krásný výhled.

---

"Sakra," probudil mě tlumený hlas. Rychle jsem zamžourala očima, ale díky tmě jsem toho moc neviděla. Koutkem oka jsem sledovala, jak se Luke snaží klopýtavě dostat k posteli. Tiše jsem si povzdechla. Nechtěla jsem, aby věděl, že jsem byla vzhůru.

Po pár minutách jsem cítila, jak se postel vedle mě prohnula. Do nosu mě uhodila jeho typická vůně. Ale tentokrát smíchaná s odérem kouře a alkoholu. Přetočila jsem se na bok, což nebyl moc chytrý skutek.

"Vím, že nespíš, Roxy," zachraptěl tichým hlasem. "Dýcháš nepravidelně."

Poraženě jsem se otočila směrem k němu. Viděla jsem siluetu jeho postavy. Ležel na zádech, přičemž měl pravou ruku zabořenou ve vlasech a hleděl do stropu.

Chvíli mezi námi vládlo ticho, než znovu promluvil.

"Bože, Roxy," vydechl, než zase pokračoval, "záleží mi na tobě, nemysli, že ne. Záleží mi na tobě víc, než bych chtěl, princezno."

Mlčky jsem ho pozorovala. Srdce mi bušilo snad desetkrát rychleji než obvykle.

Po chvíli ticha, které jsem neměla v plánu nijak přerušovat, se přetočil na bok. A tak jsme si i napříč tmě hleděli do očí. Luke natáhl ruku k té mé, načež si ji přitáhl blíže k sobě. Prsty jemně přejel po prstenu, který jsem nikdy nesundávala.

"Jsi krásná," zamumlal, přičemž si dál hrál s mým zásnubním prstenem. Zasmála jsem se nad tím tou absurditou, že mě ve skutečnosti ani neviděl.

"A ty jsi opilý," promluvila jsem konečně, nechávajíc si mou rýpavou poznámku pro sebe.

"Možná," přitakal, "ale zítra, až se vzbudíme, opilý nebudu. Za to ty krásná budeš pořád."

Aniž bych to uvědomila, na tváři se mi rozlil široký úsměv, který nezmizel do chvíle, než jsem znovu klidně oddychovala vedle člověka, kterého jsem na tomhle proklatě velkém světě měla ze všech nejraději, ač to on neměl stejně.

---

22. května 2016

"To vůbec nebyl dobrý nápad," zaúpěl Ashton, když zaslechl křičící fanoušky. Stáli jsme pod schody, které vedli na pódium A já se nad nimi náramně bavila.

"Příště," objevil se u nás Luke, "my tenhle nápad raději vymluvte."

"S tím počítej, brácho," odfrkl si Michael, který unaveně seděl na jedné z beden a mnul si spánky. Pobaveně jsem se zasmála, za což mi věnoval nevrlý pohled. Mike byl jeden z těch lidí, kteří když se špatně nebo málo vyspali, nebylo s nimi slova. A ta kocovina tomu taky moc nepřidávala.

"Jediné, co mě drží na nohou je představa té hromady fanoušků, kteří tam na nás čekají," přiznal Calum, zatímco popadl svou milovanou kytaru. Všichni tři mu dali za pravdu.

Kolem nás pobíhalo několik lidí z týmu, kteří se nad kluky sem tam zasmáli.

"Je čas," poplácal Luka po rameni AJ, jehož pravé jméno jsem doteď neznala.

To kluky okamžitě probralo a všichni se nadšeně zvedli. Na tvářích se jim zase přehrávali jejich typické spokojené úsměvy. "Hodně štěstí." Jednoho po druhém jsem objala, až jsem se dostala k Lukovi, který se naklonil těsně k mému uchu: "Jak jsem řekl, já už opilý nejsem. Za to ty jsi snad každým dnem krásnější a dnes tomu není jinak."

Než jsem se vzpamatovala, Luke už byl dávno na pódiu. A tak jsem tam stála s rudými tvářemi a přihlouplým úsměvem ve tváři minimálně dalších deset minut.