they don't know about us x lrh | CZ |

23

31. května 2016 – pohled Luka

Párkrát jsem zamrkal očima, abych si zvykl na šero, které v buňce bylo díky zataženému závěsu. Zlehka jsem se usmál, když jsem si všiml Roxy, která klidně oddechovala s hlavou položenou na polštáři vedle mě a obě ruce měla obmotané kolem té mé. Volnou rukou jsem ji pohladil po tváři, načež jsem jí vlepil pusu na čelo.

"Clifforde, přestaň chrápat," zaslechl jsem Calumův rozespalý hlas. V tu chvíli jsem si uvědomil ten fakt, že Mike opravdu chrápal tak nahlas, až jsem nechápal, jak mohli všichni ostatní spát. Tedy skoro všichni.

Roxy párkrát nespokojeně zamlaskala, načež se ke mně přitulila ještě víc. "Ticho, Hoode."

"Držte huby všichni," ozval se chraplavým hlasem Ashton, který spal pod námi. To už jsem se začal tlumeně smát.

Nikdo z nás nikdy nebyl zrovna ranní ptáče. Ač se to dneska zdálo být u mě opakem. Měl jsem kupodivu dobrou náladu. A to jenom proto, že jsem ji konečně měl u sebe.

"Pššt," zabručela Roxy a připlácla mi dlaň na pusu. S úsměvem jsem jí dlaň políbil, díky čemuž se zlehka usmála. "Pořád jsem na tebe naštvaná, Hemmingsi."

"Já vím," zašeptal jsem, když ruku stáhla zpět ke svému tělu. Ale i přesto jsem měl na tváři úsměv, se kterým jsem se nad ní naklonil a zlehka ji políbil na rty. A i přes její nenávist ranního dechu, proti kterému pokaždé protestovala, mi polibek opětovala.

"Tenhle autobus je zónou bez sexu," ozval se náhle Calum, přičemž nám rychlým škubnutím odrhnul závěs. Neochotně jsem se od Roxy odtáhl, sledujíc její mimiku tváře. S hravým úsměvem na tváři nepřerušovala náš oční kontakt. Ale i přesto jsem díky perifernímu vidění zahlédl, jak našemu drahému kamarádovi ukázala prostředníček a znovu mě políbila.

"Jste idioti," zaslechl jsem jeho hlas. Zatraceně zbláznění idioti. Zbláznění jeden do druhého.

---

"Nikdy nepochopím, proč jsme všichni vzhůru tak brzy," promnul si Mike spánky, načež se zavrtal ještě víc do pohovky, jakoby se snažil zmiznout ze světa.

"Nikdo tě nenutil vstávat," poznamenala ode dveří Roxy, která byla zabalená v mé oblíbené dece s tučňáky. Pomalu došla až ke mně, přičemž mi pohledem naznačila, ať se posunu. S úsměvem jsem pokroutil hlavou, načež jsem položil ruce na její útlý pas. Co se stalo to s její matkou, výrazně zhubla. "Co se děje?" nechápavě se na mě podívala.

"Já jen," pohladil jsem ji znovu po bocích a stáhl ji k sobě, abych si ji posadil na nohy, "že si až moc zhubla."

"S tím souhlasím," přišel i Ashton, který po ní hodil její milované skořicové pečivo. Roxy nad námi pouze protočila očima a zakousla se do její snídaně.

"Dáš si?" natáhla ke mně ruku s jídlem. Pokroutil jsem hlavou a prstem jsem jí otřel koutek rtů, který měla od skořice.

"Chce se mi z vás zvracet," ozval se Mike se znechuceným výrazem ve tváři. Roxy mi prohrábla vlasy, než se k němu otočila, "dneska je to s tebou horší než s Hemmingsem každé ráno. To jste si prohodili role?"

"Ne," naklonil jsem se k ní, "jenom mám důvod k úsměvu hned po ránu."

"A to?" pozvedla Roxy nechápavě obočí, načež se znovu zakousla do jídla. Pokroutil jsem nad ní hlavou a pohladil ji po tváři, "probudil jsem se vedle jedné nádherné princezny, kterou tak moc zbožňuji."

"Roztomilé," štípla mě do tváře, "ale pořád jsem naštvaná."

---

Dorazili jsme konečně na další místo, kde se měl konat další z mnoha koncertů. Oslo.

Roxy vypadala nadšeně, což jsem chápal. Ne jednou mi vyprávěla, že jejím snem už odmala bylo procestovat svět.

"Jdeme?" kývl jsem hlavou směrem ven, když se lenivě protahovala. "Tu deku..?"

"Tu nenechám, je mi zima," vyhrkla okamžitě, načež si deku přitáhla blíže k tělu. S úšklebkem jsem dal ruce do obranného gesta, než jsem si s ní propletl prsty a táhl jí ven.

Před autobusem bylo pár fanoušků, kterým se věnovali ostatní kluci. S úsměvem jsem ji všem rozdával podpisy, přičemž jsem nepouštěl ruku Roxy, která si s pár dívkami povídala.

"Jste vážně roztomilí," zavrkala jedna z nich, což mě zaujalo. Pohledem jsem zabloudil k Roxy, která se na ní jen vděčně usmála a jednou rukou ji objala. Když se od ní odtáhla, stiskla mi ruku pevněji a to mě donutilo k úsměvu. Sledoval jsem, jak si prohrábla nervózně vlasy, když jí jedna z těch dívek zalichotila. Kdykoliv jí někdo zalichotil, na tváři se jí rozlil stydlivý úsměv a její tváře nabraly růžovou barvu. To byla jedna z prvních věcí, kterých jsem si na ní všiml, když jsem ji poznal.

"Doufám, že si jednou najdu někoho, kdo na mě hledí stejně jako Luke na tebe." Tahle věta mě rychle probrala. Pokroutil jsem hlavou a rychle jsem se začal podepisovat na svou fotku, kterou mi někdo vrazil před obličej.

"To bych přála snad každé dívce," vlepila mi Roxy pusu na tvář, než se všemi rozloučila a odešla. Uvědomil jsem si, že jsem tam byl už jen já, a tak jsem se rozhodl vydat k odchodu.

"Počkej, Luku," zatahal mě někdo za rukáv. Nechápavě jsem se otočil a úsměvem si klekl k děvčátku, kterému mohlo být tak deset. "Střež si jí. Maminka říká, že když k sobě někdo patří, vidíš to v jejich pohledech, kterými se na sebe dívají. A ve vašich pohledech to vidím. Vážně ano."

"Budu si to brát k srdci," šeptl jsem jí do ucha, když jsem jí objímal.

"Slibuješ?" nastavila mi malíček. S úsměvem jsem k ní natáhl ten můj a než nám je propletla, řekla jsem rychlé: "Slibuji."

---

Po dlouhém uvažování jsem konečně vytočil oné číslo. Mobil jsem si přiložil k uchu a s omluvným pohledem, který jsem hodil po Calumovi, který mi jako jediný věnoval pozornost, jsem odešel do chodby. Přecházel jsem sem a tam, dokud jsem nezaslechl šustění na druhé straně telefonu. "Luku?" ozvalo se rozespale.

"Arzayleo," řekl jsem rychle, "promiň, že ti volám, ale potřebuji poradit."

"Řekni jí to už," zaúpěla se smíchem, aniž bych jí něco podrobnějšího řekl.

"Ale – "

"Poslouchej mě," skočila mi do řeči, "vím, co chceš říct."

"Ale – "

"Řekni jí to, Luku," řekla rázně. "Má právo vědět, že i ty k ní něco cítíš. A opovaž se mi říct, že to není pravda. Oba víme, že ti přirostla k srdci hned zpočátku, tak si s ní už přestaň hrát a řekni jí pravdu. O všem." Chvíli jsem zadumaně přemýšlel nad tím, co řekla.

"Nejsi naštvaná?" vydechl jsem nakonec. Zaslechl jsem její zvonivý smích, který mě kdysi dostával do kolen – kdysi. Než jsem poznal Roxy a všechno kolem ní.

"Samozřejmě, že ne," odpověděla mi po chvíli. "Víš, že už od začátku jsem ti říkala, že mezi námi nic vážného nebude. Mimoto mám přítelkyni, Luku."

"Přeju ti to," vydal jsem sebe upřímně, nezarážejíc se nad tím, že řekla přítelkyni.

"Třeba mě Roxy někdy bude mít ráda," prohodila Arzaylea jakoby nic, díky čemuž jsme se oba rozesmáli. "Třeba," kývl jsem, když jsem opřel o zárubeň dveří.

Díval jsem se na Roxy, která soustředně hleděla na obrazovku televize a usilovně se snažila porazit Michaela, který každou chvíli klel nad tím, že se jí to opravdu dařilo.

"Řeknu jí to," řekl jsem sebejistě, když se ke mně Roxy s vítězoslavným úsměvem otočila.

"Jak, proboha?" zafňukal Michael a nechal se od Caluma konejšivě objímat. "Vždyť jsi holka, proboha!"