they don't know about us x lrh | CZ |

32

24. října 2016 – pohled Roxy

Rychle jsem otevřela oči, když jsem zaslechla hlasitou ránu, která se ozvala ze zadní verandy. Věděla jsem, že koukat na horor nebyl dobrý nápad.

"Luku," šťouchla jsem do blonďáka, který spokojeně spal, když jsem zaslechla cizí hlasy. Luke pouze něco nespokojeně zamrmlal, načež od sebe mou ruku odstrčil. "Luku, tohle není sranda," zakňučela jsem znovu, šťouchajíc ho do tváře.

"Co se děje?" zabručel rozespale. I přes tu tmu jsem však viděla, že se ani na vteřinu neobtěžoval otevřít oči.

"Někdo tady je," šeptla jsem vystrašeně, tisknouc se k jeho tělu co nejblíže.

"Jsi jenom vystrašená z toho hororu," odvětil otráveně, když v tom se ozvala rána z obývacího pokoje. Luke se rychle posadil, míříc na mě svůj pohled. "Dobře, možná máš právo být vystrašená."

"Dělej něco," zahuhlala jsem, když jsem znovu zaslechla hlasy těch lidí, co se sem vloupali.

Luke pohotově vstal, popadajíc z nočního stolku lampu. Co nejtišeji jsem se plácla po čele.

"Vážně? Lampu? Nic originálnějšího tě nenapadlo?!" zahuhlala jsem posměšně, načež mě mávnutím rukou utišil a odfrkl si. Ve vedlejším pokoji už se svítilo.

Tiše jsme došli ke dveřím, které jsme rychle otevřeli, a naskytl se nám pohled na tři známé tváře. Překvapeně jsem zamrkala, zatímco Luke něco hlasitě zaklel.

"Překvapení," vyhrkl Calum nadšeně, hrnouc se k nám s otevřenou náručí.

"Co tu proboha děláte?!" překřížila jsem naštvaně ruce na prsou, čímž jsem dala Calumovi najevo, že k objetí nedojde. Ten však uraženě ohrnul ret a objal Luka, který stál stále vedle mě i s jeho zbraní v ruce.

"Ale no tak, Hemmingsová," ušklíbl se radostně Michael, "přeci sis nemyslela, že si tu budete tak dlouho užívat bez nás."

"Jsme pryč pouze pár dní," opáčila jsem s úsměvem na tváři. Moje naštvání za to, jak moc mě vyděsili, mě najednou přešlo. Všimla jsem si Ashtona, který spokojeně podřimoval na gauči. Potichu jsem k němu přistoupila a nemilosrdně ho shodila na zem.

"Co je? Co se děje?!" stál najednou na nohách a pohledem si mě přeměřil.

"Nemyslíš si snad, že tě nechám spát, když jste mě tak vystrašili, že ne?" pozdvihla jsem se smíchem obočím a objala ho na přivítanou.

"Když už je řeč o spánku," ozval se Luke, který ze sebe stěží střásl Mika, "k téhle činnosti se mile rád vrátím."

Dřív než však stihl vejít do ložnice, mu cestu zatarasil Calum. Nesouhlasně kýval hlavou ze strany na stranu, díky čemuž si vysloužil náš nechápavý pohled.

"Jde se pít," zatleskal rukama nadšeně, když mu konečně došlo, proč na něj tak hloupě civíme. Luke se na mě s prosbou o pomoc podíval.

"Jít pít můžeme i zítra," pokrčila jsem rameny. Všichni tři se pouze zasmáli.

"Jo, taky půjdeme, ale jdeme i dneska," uvedl Ashton na pravou míru a popostrčil mě směrem k Lukovi. "Teď se jděte obléct, máte na to patnáct minut."

Calum nám ochotně ustoupil z cesty. Se zmučeným pohledem jsem vešla do ložnice, kde jsem sebou plácla na postel. Zaslechla jsem Lukovo tiché mumlání, když zavíral dveře.

"Nikam se mi nechce," zaúpěla jsem unaveně a podívala se na hodiny. "Vždyť jsou dvě ráno."

"Pojďme jim udělat tu radost," vydechl Luke, natahujíc ke mně ruku, aby mi pomohl vstát. Otráveně jsem tak učinila a opřela se o jeho hruď.