"Omlouvám se, že jsem se s tebou nebavil" pohlédne na mě smutně. Mávnu nad tím rukou a radši ho pevně obejmu. "Teď povídej, co One Direction? A neříkej, že nic, viděl jsem ty fotky" zatlemí se a já nemám jinou možnost než vyprávět..
Dva dny před odjezdem...
„Zamilovala jsem se jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."
Doufala jsem.. Zakázala jsem si to.. Nemůžu to teď porušit.. Nesmím si zase nechat zničit život.. To nesmí být pravda!
Celé jsem to zkazila. Hledím na vycházející měsíc na prázdné pláži a přemýšlím. Dva měsíce.. Tolik stačilo, aby si ty čtyři kluci získali mé srdce. Aby jsem se zamilovala.. Už nikdy jsem se zamilovat nechtěla. Nechci zase zažívat ty bezesné noci, které jsem strávila přemýšlením nad Ním. Nad jeho dokonalostí, jeho úsměvem, jeho smíchu a užírat se tím, že ho nikdy nebudu mít. Že to všechno skončilo..
"Anne?" ozve se zamnou hlas bruneta, co mi nevědomě ukradl srdce. "Ahoj, Loui" přisedne si ke mně a starostlivě si mě prohlédne. "Ty si plakala?" otře mi mokré tváře. Ani nevím, že jsem brečela. "Pojď ke mně.. Děje se něco?" stáhne si mě do Boobear objetí. "Nechci, aby to skončilo" vydechnu mu do hrudi a zadržuju další slzy. "Nikdy jsem tě neviděl plakat. Prosím, přestaň, rve mi to srdce" pohladí mě po vlasech. Teď už se naplno rozvzlykám. Louisi, nevíš co mi děláš.. "Ššššš.. Zlato, neplakej" konejší mě. V objetí jsme asi půl hodiny a on mě stále utěšuje, hladí po zádech a dává polibky do vlasů. Přestala jsem vzlykat, ale bolest ve mně stále sílí. Já je nedokážu opustit. Nedokážu opustit jeho.
"Pojď, něco ti ukážu" postaví mě na nohy a ruku v ruce se rozejdeme mně neznámo kam. Jdeme kus od hotelu do nějaké kotliny. Zahneme na rozrytou cestu a před námi se válí hromada balvanů, které zřejmě spadly na cestu z té skály nad námi. Louis na ně hravě vyleze a kývne na mě. Nějak se vyškrábu nahoru, jenže zase dolů je to tak dva metry. Vystrašeně pohlédnu na Louiho dolů. "Neboj, já tě chytím" usměje se sladce. Nezbývá mi nic jiného než mu věřit. Opatrně seskočím a čekám tvrdý náraz. Místo toho se mi okolo pasu obmotají dvě ruce a jemně mě položí na zem. "Děkuju" pípnu.
Obejme mě okolo ramen a rozejdeme se k nějakému otvoru do skály. Nasoukám se dovnitř a postupuju dál s Louisem v patách. Když se doplazím k 'východu' nezmohu se na slovo. Tohle je díra v útesu, takže je z ní vidět na celé moře a pod námi narážejí přílivové vlny do skal. "Panebože.." vydechnu. "Řekneš mi něco o sobě?" zeptá se, když se usadíme u kraje výklenku. "Jak to myslíš?" podívám se na něj nechápavě. Propíjí mě ledově modrýma očima "Nic o tobě nevím, jen to, že jsi fotografka a z nějakého důvodu si nikoho nechceš pustit k tělu. Zajímalo by mě proč". Mám mu to říct? Celou moji minulost?
"Já-já jsem bývala jiná. Bývala jsem naivní a hloupá. Věřila jsem, že každá princezna má svého prince. V 17 se to, ale změnilo.." pozorně mě poslouchá a sleduje každý můj pohyb. "Tenkrát jsem si myslela, že sem potkala svého prince. Byl vtipný, milý i pozorný. Když mi poprvé řekl 'miluju tě' nechala jsem se tak unést, že jsem nevnímala co semnou dělá. Prakticky mě znásilnil, ale já si myslela, že je to normální. Stala jsem se jeho hadrová panenka. Dělal si semnou co chtěl.."
"Jednou sem byla sama doma a-on přišel a zbil mě" zase mi začínají po tvářích stékat slzy při vzpomínce toho večera. "Od té doby mě bil pokaždé, co jsme byli spolu.. Rodiče si ničeho nevšímali. Půl roku mě týral a já sama sebe donutila se s ním rozejít. Chtěla jsem odtamtud pryč, tak jsem si sbalila věci a odletěla studovat do New Yorku. Prostě jsem si bez souhlasu rodičů odletěla žít nový život do Ameriky. Od té doby jsem to, co jsem teď" beze slov ke mně dojde a neuvěřitelně pevně mě obejme. "Ale tím, že jsem odletěla do NY jsem stratila rodiče" okamžitě se odtáhne s nechápavým výrazem. "Prý jsem je zradila. Přerušili semnou všechny kontakty a já už o nich 6 let neslyšela" myknu rameny. Prsty mi zvedne bradu "Tak to nejsou žádní rodiče. Měli by být pyšní, že mají dceru jako jsi ty, Anne. Jsi ta nejodvážnější a nejsilnější holka, co jsem kdy potkal" usměje se. "Děkuju Loui" obejmu ho pro změnu já.
Odešli jsme asi až po hodině. Celou dobu jsme si povídali o všem možném. Zastavíme před dveřmi mého pokoje. "Zítra je ten večírek, jdeš?" opře se o futra dveří a je u toho nehorázně sexy. "Musím" lehce se usměju. "Notak hlavu vzhůru princess. Padá ti korunka" cvrnkne mě do nosu. Zašklebím se, ale i tak se roztávám. "Dobrou, Anne" políbí mě na tvář. "Dobrou Loui" usměju se a zapadnu do pokoje. Dobelhám se k posteli, na kterou skočím a rozpláču se. Oficiálně jsem se zamilovala...
Ahojky lidi! Omlouvám se, že je díl až tak pozdě, ale j ho píšu už dvě hodiny a nevím si rady:/ Jaký máte názor na nový slet událostí? Myslím, že u dalšího dílu vás trefí:D No, ale teď už dobrou noc a sladké sny<3
Anne🙈
ČTEŠ
Girl With Camera-1D FF
Fanfiction2 měsíce. Tak dlouhou dobu má strávit fotografka Annethen Clark v Abu Dhabi společně se svým týmem, ve kterém jsou její nejlepší přátelé Catie a Will. Na hotelu ji čeká jedno velké překvapení, které obrátí její život na ruby.. Dívka má jako každý...
